Bursík a zničená Šumava. Kůrovec? Mimořádně špatné, říká expert

Bývalý ředitel NP Šumava a přírodovědec Jiří Mánek, jenž je významnou osobností šumavského regionu a řadou svých činností pozitivně ovlivnil nejenom Šumavu, v internetové televizi XTV hovořil o původcích kůrovcové kalamity. Kvůli kritickému stavu českých lesů bije na poplach. „Na Šumavě hrozí, že přijdeme o 75 % lesů. Situace je mimořádně špatná,“ říká. Zmínil, jak kůrovec ovlivňuje celkové mikroklima lesa a jak by měl vypadat les, který se kůrovci ubrání. A přístup ekologických aktivistů…

„O Šumavě se dlouho mluvilo jako o zelené střeše Evropy, když se dnes podíváme na letecké Google snímky Národního parku Šumava, tak ta zelená střecha hodně proděravěla. Tam, kde by měla být na nejzelenější místa, jsou místa žlutá,“ popisuje stav Šumavy Jiří Mánek.

Právě stav Šumavy je jedno z nejžhavějších témat poslední doby, a to především „díky“ škůdci, kterým je brouk kůrovec. „Díky špatným rozhodnutím nám kůrovec zlikvidoval na 20.000 hektarů lesa. Ten stav není dobrý, je mimořádně špatný,“ zdůraznil Mánek s poznámkou, že bychom měli dělat vše pro to, aby špatný stav alespoň nepokračoval a neprohluboval se.

Kůrovcový problém je ten největší, který Šumavu tíží, a s ním vyvstává i spousta negativních následků. „Mění se tam mikroklimatické podmínky. Podmínky nejen pro život obyvatel, kterým vysychají studny, ale i podmínky pro život zvířat a rostlin,“ přibližuje přírodovědec, co přináší velkoplošná změna lesního ekosystému.

Jako hlavní problém dneška vnímá, že se chce pokračovat v rozšiřování bezzásahovosti v NP Šumava. „V tom důsledku pak hrozí, že můžeme přijít až o tři čtvrtiny dospělého smrkového lesa, a to už by byl zásadní problém,“ míní odborník na Šumavu.

„Kůrovec na Šumavě zlikvidoval daleko více než jeden milion stromů,“ pokračuje Mánek. Největší kůrovcová kalamita nastala po roce 2007 po orkánu Kyrill, kdy se prý záměrně nezpracovaly větrné polomy. Vytvořil se tak ideální prostor pro množení kůrovce. „To bylo tenkrát na pokyn Bursíka. Pak začal kůrovec každý jeden rok usmrcovat jeden milion stromů po dobu čtyř let,“ připomněl Mánek.

„Dnes je připravena nová zonace NP Šumava a hrozí ztráta dalších čtyř milionů stromů, je to velmi nezodpovědný hazard s přírodou Šumavy,“ konstatuje s tím, že bohužel neexistuje lepší způsob řešení, než stromy kácet. „Kdybychom k lesu přistupovali tak, jak se má, je lesník schopen včas identifikovat kůrovcem napadené stromy, včas je odstranit. Tím nedopustí jejich další rozmnožení a napadání dalších stromů,“ říká Mánek a zmiňuje, že jinak se kůrovec množí vesele dál a dál. „Lesník musí být ve střehu, musí chodit do lesa, chodit, aby napadené stromy objevil, nesmí sedět v hospodě,“ dodává.

Dostalo se i na ekologické aktivisty, kteří tvrdí – nekácet, příroda si poradí. To však podle Mánkových slov je dvousečné. Zmínil, že kůrovec v lese vždycky byl a vždy tam bude, nikdy ho už nevymýtíme. Dříve to však na Šumavě vypadalo jinak než dnes. Dříve tam bylo smrků padesát procent v zastoupení všech dřevin, nyní je to přes osmdesát procent. „Když kůrovce necháte třeba v pralese na Boubíně, aby sežral všechny smrky, tak se nic nestane. Zmizí smrky, ale zůstanou buky a jedle,“ poznamenal Mánek s tím, že tam lesní prostředí jako takové tedy nezanikne.

Rozhodně ale je proti řešení, nechat kůrovce zlikvidovat všechny smrky a vysadit jedle a další. „Jsme pro řešení, že kůrovce je třeba držet na uzdě a postupnými kroky vrátit Šumavu do stavu přírodě přirozeného, kdy tam toho smrku bylo daleko méně. Je třeba, aby se tam navrátily dřeviny, které tam kvůli předchozímu hospodaření zanikly,“ uzavřel Mánek s tím, že pak by teprve kůrovci nechal klidně „volnou ruku“.

Zdroj