Zloduch Trump a patálie s klimatem

Pokaždé se velmi pobavím nad články takových těch doleva připostrčených tiskovin, jak jejich autoři vyskakují z kůže nad slovy a skutky jistého Donalda Trumpa.

Nejdřív, čí hruď by se nezachvěla odporem, zpochybnil ten zloduch zásady zvané po americku affirmative action – zlolajné huby mluví o rasismu naruby – jichž je třeba dbáti při výběru uchazečů do státních služeb, na studia a tak všelijak: nejdřív přijdou na řadu žadatelé černé pleti, po nich pleti snědé odkudsi z Mexika a podobných krajin, po nich… ééé, ne, Korejci nebo Vietnamci radši ne, oni jsou až moc úspěšní a pracovití, takže ne podpořit, ale sejmout třeba, aby si nevyskakovali… na konec fronty pak v každém případě patří běloši. Tady stůjte a čekejte, co na vás zbude, bílá pakáži! Musíme přece chápat, že každý běloch za to může, že je běloch, nebo snad ne? Jenže ona je těch opovrženíhodných bělochů v USA bohužel pořád ještě většina a ta si zvolila toho bídného Trumpa presidentem. Pomalu abychom začali přemýšlet, je-li žádoucí udělovat volební právo hned každému; jestli by se v tom také neměla zavést nějaká affirmative action.

To ale bylo víc než před půl rokem. Řeklo by se, že ten Trump do té doby pochopí svou nejapnost a odstoupí, nebo kdyby se mu nechtělo, přinutí ho k tomu odpor a nesouhlas tisku, neziskových organizací a pokrokové veřejnosti vůbec. Však už se také pilně počítalo a přepočítávalo, že vlastně ta většina nebyla většina a že se dle všeho práva měla stát presidentkou státnicky moudrá a lidsky skromná paní Hillary Clinton… K tomu sice nedošlo, člověk by ale přece jen čekal, že si ten Trump dá napříště pozor, než něco pustí z huby, ale kdepak. Máme teď ty klimatické patálie: konference stíhá konferenci, delegáti se předstihují v návrzích, kolik miliard a ještě spíš stamiliard mají státy Západu – jiné ani tak ne – vynaložit k odvrácení katastrofy, jíž nebylo rovné od časů praotce Noe… a on ten Trump, že prej nic platit nebude. Že Amerika vystupuje z té pařížské smlouvy, ať si hodnoty zhoubného plynu CO² stoupají, jak chtějí, jemu že je to fuk. To je ovšem pořádná rána do vazu. Přispívají Američané k záchraně světového ovzduší podstatným dílem rozpočtu; jestli toho teď nechají … kdo má ty prachy vysolit za ně?

Ale zanechám již šprťouchlat, jelikož věc je proklatě vážná. Vrtá mi hlavou podezření, není-li celá ta starost o záchranu světového klimatu jen zástupný problém k zastření opravdovějších – důmyslnému čtenáři jistě netřeba napovídat kterých – hrozeb. Rovněž tak, zadívá-li se ostřeji, neuniknou zraku jeho jisté, decentně řečeno, manipulace v nakládání s fakty. Zmínil jsem se o několik řádek výše dosti neurčitě o podstatném dílurozpočtu; to proto, že ať jsem hledal, jak jsem hledal v obvykle vševědném internetu, za boha jsem se nemohl dohledat údaje, jakou přesně částkou Spojené státy do řečeného rozpočtu přispívají; zato se mi dostalo mnohonásobného poučení, jak vysokým procentem se ti bídní Američané podílejí na zamoření atmosféry zhoubnými plyny. Nuže, pochopitelně že průmyslová země s 325 miliony obyvatel vypustí do povětří víc plynných zplodin než řekněme Dánsko s pěti a půl miliony; očekával bych tudíž údaj v přepočtu na hlavu. K tomu však nejsou káravé článečky ochotny, a jak by také: ona by pak ta Amerika nedopadla tak psovsky, není-liž pravda. Ostatně – píši z vlastní zkušenosti – stačí natáhnout nosem, aby každý poznal, jak je tomu v USA s čistotou ovzuší. Kéž by si evropské státy z jejich příkladu skývičku odkrojiti ráčily, zvláště pak některé. Kdo by byl lačen ovzduší opravdu katastrofálního, všemi druhy jedovatých smradů zamořeného, tomu bych doporučil například Bombaj, o čínských metropolích nemluvě. A našli by se i jiní přeborníci té discipliny, vesměs v těch, jak se ohleduplně říká, rozvojových zemích. Bídák ten, kdo by z toho chtěl vyvozovat nějaké souvislosti.

A to jsme, prosím, teprve na začátku celého maléru. Mám před sebou článek letošního 23. čísla týdeníku Respekt, a co tam stojí, z toho se ježí chlupy na hřbetě. Budoucnost, v níž klimatické změny vyvolají ničivá sucha, zatopí pobřežní města a vyženou z domovůmiliony lidí… Honem, kdepak mám nůžky, abych si tu zvěst vystřihl a založil do sbírky věšteb a proroctví, co si ji už od nějakých dvaceti let vedu. Může být zajímavé z nich hrstečku vybrat: Již kolem roku 2007 se kvůli silným bouřím stanou velké části Nizozemska neobyvatelnými a města jako Haag se začnou vylidňovat… vyhrožuje článek Lidových novin z r. 2004. No, zatím naši holandští přátelé nehlásí, že by jim teklo do kvartýru, avšak přistupme k další prognóze. Píše se rok 2013, ze severního pólu zmizel všechen led… veškeré ledovce v Arktidě roztají dříve než v kritickém roce 2013… vyhlašuje článek týchž novin z téhož roku 2007. Ještě jiná věštba předvídá k témuž termínu zaplavení tichomořských souostroví vodami oceánu. Výslovně je mezi nimi jmenovánoFidži… a tak vám nevím. Potloukal jsem se po Fidži, na vlastní pěst a s rancem na zádech, i vím tudíž, že je to archipel dosti hornatý, přesahující výšku 1700 nadmořských metrů. To by ale musely vody oceánu setsakramentsky nastoupat, aby jej zaplavily; možná by na to nestačily všechny ledovce světa, ani kdyby v tu ránu na povel roztály. Povrchnost s neznalostí, dva spojenci neseriozních prognostiků a notná dávka drzosti k tomu, tak můžeme zakončit tento poněkud legrační výčet.

Aby nevznikl falešný dojem: nikterak nechci zlehčovat možnost klimatických potíží v bližší či vzdálenější budoucnosti. Pouze si dovolím poukázat na jistou mezerovitost, s níž je z nich viněn výhradně zmíněný již plyn CO² a ne dvacetinásobně účinný metan. A jsou i jiné příčiny a ne až teď, ale už před výskytem tvora jménem člověk na této planetě. Tak například sopečná činnost, také s nějakými miliardami tun plynů přispívajících k skleníkovému efektu, dále nesmírná kvanta metanu, jež vydechují všechny bažiny, slatiny a močáloviště, co jimi potměšilý Hospodin obtížil svět – někteří nekorektní vědátoři vypočítali, že součet obojího vydá za padesátinásobek veškerého působení lidského – k tomu bublinky CO² vypouštěné do ovzduší miliony minerálních zřídel, ty by také vydaly pěkných pár megatun. I když, pravda, obtížno jest ze soptění a bažinného bublání obvinit sama sebe, takže je řádný ekolog nebéře v potaz.

Nevytýkal bych ekologickému božstvu že od nás, lidských červů, vyžaduje oběti; to božstva dělávají. Přenesl bych se i přes zjevnou skutečnost, že jsou to oběti marné, jež postup oteplování nezbrzdí ani o kventlík. Ale štve mě povrchnost, s níž se to děje. Proboha! Kdo máš počítač, klikni si nejprve u hesla zatížení atmosféry: objeví se křivka probíhající v mírném vzestupu zhruba do roku 1850, načež se začne lámat, až vystřelí prudce vzhůru u letopočtu 1950 a setrvale stoupá. Máme to? Výborně, tak dál. Klikněme si znovu, tentokrát u hesla vývoj světové populace. Obdržíme touž křivku a týž strmý vzestup, od půldruhé miliardy duší téhož roku 1850 k dnešním 7,5 miliardám. To by, myslím, už někoho mohlo trknout. Trknutí ale může být ještě důraznější: prostým vydělením dojdeme k zjištění, že v přepočtu na hlavu se zatíženíatmosféry od stavu před půldruha stoletím nejenže nezvýšilo, nýbrž pokleslo na třetinu! Panikaříte na nesprávném místě, přísní nabadatelé. Netřeba velkého umu matematického k zjištění, že u kořene klimatického problému nejsou ani tak výfukové a průmyslové zplodiny jako příšerné, stále se urychlující přelidňování, které nezastaví-li se dost brzy, nadělá z povrchu zemského poušť i bez všech metanů a CO². Jenže, to se ví, přelidňování se netýká Evropy, USA a jiných takových končin, nýbrž vesměs zemí zvaných eufemicky rozvojovými. Popel viny si tak nelze sypat na vlastní hlavu, nelze si bičovat svůj vlastní, západní hřbet, jak jest módou tohoto poněkud potrhlého času.

Čímž jsme zase zpátky u toho Trumpa, zloducha jednoho. Kdoví, třeba má také doma počítač; vyťukal si na něm výše uvedené údaje a pověděl si – tak krucinál, pročpak máme platit jak mourovatí, když je to beztak houbeles platné? Ba možná i hůř než houbeles; z celé sbírky malérů, co je jimi obtížen tento svět, je vyzvedáván ještě tak nejméně závažný, kdežto mnohem hrozivější se nechávají plavat. Jenže, to se ví, katastrofálním přelidňováním, neregulovanou migrací, islámskou rozpínavostí a jinými patáliemi těchto dnů nepohne ani dvacatero pařížských smluv, ledaže se povyházejí ty miliardy. Kdepak, on ten Trump nebude takový trouba, jakého z něj dělají kritikové z levé strany ideového spektra. Přinejmenším mu nechybí prozíravost, jedna z předních ctností státníkových, a s ní spojená schopnost odhadnout už předem blížící se malér, to na rozdíl od těch, kdož opojeni iluzemi pozdě honívají bycha, ještě k tomu nepravého. Že vystoupil z těch pařížských dohod… ještě si počkejme. Ukáže se možná, že udělal jediné, co se v té věci dalo rozumně udělat, i kdyby se věční majítelé vší pravdy světa poskvrniti měli.

Hannover, 23. června 2017

Luděk Frýbort

Zdroj