Jak je to doopravdy s lidským vlivem na globální oteplování? – část 1.
Uveřejněno dne 30 října 2015 000 8:48
Existuje spolehlivý důkaz, že se Země otepluje nebezpečným či neobvyklým způsobem?
(Nevyhovující pravda – geologická historie ukazuje, že na dnešních teplotách či hladinách CO2 není nic neobvyklého. Vlastně se nacházíme stále mírně pod průměrem.)
(Změna klimatu za posledních 1 000 let, jak ji presentuje IPCC)
Mezi léty 1990 a 2001 byla tato předchozí teplejší období z grafů výzkumníků pro Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC) vyjmuta. V roce 1998 napsali Mann a jeho společníci dokument, který upozornil na hokejkový graf a významným způsobem zvýšil obavy z dramatického oteplení planety. Avšak Stephen McIntyre a Ross McKitrickse pustili do zkoumání těchto hrubých údajů a odhalili chyby a manipulace, které nakonec stoupající graf zcela zpochybnily. Zpracování dat se ukázalo být dokonale zkresleným. Mann žaloval obviňující účastníky za pomluvu, ale prohrál, poté co se ukázalo, že jejich tvrzení byla oprávněná.
Zde je další matoucí a důležitý rozpor v presentaci AlGora o souvislosti mezi rostoucím množstvím CO2 a stoupající teplotou. Bylo zdůrazněno, že samotný tento graf po bližším prozkoumání ukazuje, že množství CO2 následuje hladinu teploty, často po mnoho desetiletí, a ne naopak.
Ale já čtu, že 97% vědců souhlasí, že oteplení na planetě způsobililidé.
„Je zarážející, že nějaký časopis mohl zveřejnit záznam o 97- procentním klimatologickém konsensu, když ve vlastní autorově analýze skutečný konsensus je znatelně pod 1%,“ říká doktor David Legates, profesor geologie na univerzitě v Delaware, přední autor této studie.
Pokud se klima po tisíce let oteplovalo a ochlazovalo, co by mohlo změny teploty ovlivňovat?
Proč by výzkumníci riskovali svou pověst prezentováním falešných výsledků?
Proč není veřejnost vystavena takovému způsobu uvažování?
Maurice Strong, muž, který představil myšlenku „globálního oteplování“ na summitu v Riu v roce 1992, stanovil původní důvod pro zřízení IPCC způsobem, který kompletně ignoroval cokoli o možném vlivu Slunce, zaměřujícím se pouze na možnost lidského působení – Anthropogenic Global Warming (AGW).
Proč by dělal něco takto nevědeckého?
Dlouhodobý agent Rockefellerova kartelu Strong měl jasné nařízení zorganizovat úsilí lidí proti společnému nepříteli a za tohoto nepřítele bylo elitami v Club of Rome (založeným Rockefellerem) vybráno „globální oteplování“. Toto bylo popsáno v jejich dokumentu Limits to Growth v roce 1972.
Proč hledali „společného nepřítele?“
Strach je nejlepším nástrojem, jak přesvědčit lidi, aby se vzdali svých možností a svobody pro boj s nějakým určeným zlem pro „blaho skupiny.“ Ti, kteří usilovali o globální upevnění moci, vsadili v 70. letech na strašáka „globálního ochlazování“.
Klimatologický vědec Stephen Schneider, propagátor globálního ochlazování, nechal uniknout trochu neobvyklé pravdy, když v roce 1989 řekl časopisu Discover:
„Pro uchvácení veřejné představivosti je zapotřebí obětovat nějaké děsivé scénáře, učinit zjednodušená dramatická prohlášení a nezmiňovat se o nějakých pochybnostech, které by někdo mohl mít. Každý z nás se musí rozhodnout o správné rovnováze mezi tím být účinný a být upřímný.“
Pak ale nastalo oteplování a plán se zhatil.
V roce 1987 na 4. kongrese World Wilderness Congress prohlásil Edmund de Rothschild, že CO2 je příčinou globálního oteplování a že boj proti tomu vyžaduje peníze. Založil z tohoto důvodu World Conservation Bank. Tuto banku mělo používat OSN pro výběr globální uhlíkové daně.
Britská premiérka Margaret Thatcher byla v roce 1988 první, kdo vyčlenil velké peníze pro výzkumníky, kteří by poskytli důkazy globálního oteplování.
Ale planeta se jasně otepluje. Viděl jsem nespočetné ukázky ledovců ustupujících během času a pouštějících do oceánu ohromné kusy ledu a lední medvědy uvězněné na plujících krách. Četl jsem, že Arktický a Antarktický led mizí.
Ano. Ale jednou pro vždy: Lední medvědi na krách nejsou uvězněni. Jsou skvělí plavci, schopní se přemisťovat na dlouhé vzdálenosti otevřeným oceánem. Čas od času vylezou na malý kousek ledu a takové obrázky v kontextu tvrzení o kolapsu klimatu přijdou velmi srdcervoucí, ovšem nedokazují nic víc, než naznačenou agendu. Ledovce se vždy oddělují, upouštějíc útesy, kdekoli se studený led setká s teplejším oceánem.
Další strany, včetně NASA, říkají, že led Arktidy se zmenšuje, zatímco ten antarktický roste.
Možné nezvyklé uvolňování obrovského množství methanu z pod tajícího permafrostu na Arktidě by asi bylo velmi vážnou přívalovou událostí, urychlující skleníkový efekt. Musíme tuto možnost vzít vážně, což ale zahrnuje realistické vyhodnocení povahy schématu tání a přístup k vědě s vyzrálejší vyrovnaností, než v tomto článku uvádějícím „Globální vymření v rámci jednoho lidského života v důsledku vlny arktického methanového tepla, ohnivé bouře na povrchu.“