Jak stvořit nejteplejší rok
Uveřejněno dne 16 února 2011 000 10:03
Zápasu v bahně se podobá debata o změnách globálního klimatu mezi věštci klimatického Armagedonu a jeho takzvanými popírači.
Tedy mezi těmi, kteří tvrdí, že člověk má hlavní zásluhu na současném dramatickém nárůstu jakési globální teploty, což se v současnosti projevuje nebývale častými a nebývale extrémními jevy počasí, a mezi těmi, co tomu do různé míry nevěří. Když člověk tento souboj sleduje, může brzy nabýt dojmu, že i tak prostá věc, jakou je teplota tam venku, je něčím nepochopitelným, v naší chmurně sychravé realitě smyslově nevnímatelným, leč příšerně hrozícím.
Jako ukazatele průměrných globálních teplot vzduchu na povrchu pevnin a oceánů se standardně používají tyto vypočítané teplotní datové řady z různých zdrojů: HadCRUT3, GISS, NCDC (vycházející z dat povrchových stanic) a RSS MSU a UAH MSU (ze satelitních měření). Tyto globální teploty se od sebe liší a lišit se musí, stejně jako se od sebe liší výsledky průzkumu veřejného mínění či volebních preferencí od různých agentur. Stejně jako u těchto dotazníkových, telefonických či jiných šetření jde totiž o výběrovou statistiku, což je způsob, jak celek posoudit na základě vybraných souborů, takzvaných reprezentativních vzorků. Například usoudíme, že desetiletí žáci jisté školy jsou nevychýleným výběrem populace všech desetiletých chlapců v republice. Změříme jim výšku a budeme předpokládat, že průměr z naměřených hodnot je i nejpravděpodobnější hodnotou průměru výšky desetiletých kluků v celé zemi, i když víme, že jde o výběrový průměr. Jistě nebude daleko od skutečného průměru celé vybrané části populace, jenže jím není, nýbrž je jen nejlepším výběrovým odhadem. Ten bude z jiné školy stejně dobrý, ale bude nutně jiný. Z rozptylu hodnot kolem průměru v našem výběru dovedeme vypočítat také, že jde-li o skutečně nevychýlený výběr našeho vzorku, musí být průměr skutečné populace v určitém intervalu – třeba 5 cm od nejpravděpodobnější hodnoty s 99% a 10 cm s 95% pravděpodobností. Když změříme jinou školu, dostaneme maličko jiný průměr, ale nejspíš její hodnota bude někde v pásmu vysoké pravděpodobnosti zjištěné v předchozí škole. Pásma věrohodnosti se budou tedy z větší části překrývat. Čísla i v takto jednoduchém případě budou tedy trochu různá, ale budou stejně „správná“, protože ten skutečný průměr nikdo nezná a pásma věrohodnosti, v níž skutečná hodnota leží, se budou skoro celá překrývat.
Autor Miroslav Pavlíček, pokračování článku na osel.cz