Manifest polpotovské diktatury. Tady končí legrace.
Uveřejněno dne 19 října 2018 000 12:55![](https://www.antimeloun.cz/wp-content/uploads/2018/10/europarlament-185x215.jpg)
Na konferenci o po-růstových budoucnostech, která proběhla v Bruselu v gesci skupiny europoslanců, odborů a neziskových organizací, navazuje otevřený dopis bezmála dvě stě padesáti evropských vědců a vědkyň. Z české akademické obce ho podepsala například ekologická ekonomka Naďa Johanisová – rozhovor s ní si můžete přečíst v dnešním Salonu, příloze deníku Právo. Zde předkládáme text dopisu.
V posledních sedmi desetiletích byl růst HDP základním ekonomickým cílem evropských zemí. Ale s růstem našich ekonomik narůstá i negativní dopad na životní prostředí. Přestřelili jsme bezpečné mantinely pro lidstvo na naší planetě a chybějí důkazy, že by se dařilo oddělit ekonomické aktivity od spotřeby zdrojů či znečištění, alespoň ne v měřítku, které je potřeba. Sociální problémy v dnešní Evropě nevyřešíme dalším růstem. Vyřešíme je spravedlivější distribucí příjmů a bohatství, které již máme.
Růstu je navíc stále těžší docílit kvůli sníženému nárůstu produktivity, saturaci trhů a ekologické degradaci. Budou-li současné trendy pokračovat, může růst v Evropě během deseti let úplně skončit. V současné době je snaha podporovat růst dalším zadlužováním, omezováním environmentální legislativy, navyšováním pracovní doby a omezováním sociálních jistot. Tato agresivní honba za růstem za každou cenu rozděluje společnost, vede k ekonomické nestabilitě a ohrožuje demokracii.
Ti, kdo jsou u moci, se prozatím odmítali těmito otázkami zabývat. Projekt Evropské komise Za horizontem HDP se proměnil na projekt HDP a další horizonty. Růst zůstává oficiální mantrou. Ač označovaný jako „udržitelný“, „zelený“ či „inkluzivní“, stále zůstává především růstem. I nové Cíle udržitelného rozvoje obsahují ekonomický růst jako cíl veřejných politik pro všechny země, navzdory zásadnímu rozporu mezi růstem a udržitelností.
Dobrá zpráva je, že v občanské a akademické sféře se rozvíjí po-růstové hnutí. V různých místech se jmenuje různě: nerůst, Postwachstum, ustálený stav, koblihová ekonomika nebo prosperita bez růstu, abychom vyjmenovali jen několik. Od roku 2008 hostily pravidelné nerůstové konference tisíce účastníků.
Nová globální iniciativa, Aliance WE-All, se snaží tato hnutí propojit, zatímco evropská výzkumná síť rozvíjí nové „ekologické makroekonomické modely“. Takové modely naznačují, že je možné zlepšit kvalitu života, obnovit svět přírody, snížit nerovnosti a nabídnout smysluplná pracovní místa — to vše bez potřeby ekonomického růstu, pokud se nám podaří uplatnit veřejné politiky, které naši současnou závislost na ekonomickém růstu překonají.
Některé z navrhovaných změn zahrnují omezení spotřeby zdrojů, progresivní zdanění k omezení nárůstu nerovností a postupné krácení pracovní doby. Spotřeba zdrojů by mohla být omezena zavedením uhlíkové daně, přičemž příjmy z této daně by mohly být přerozděleny jako dividenda pro každého nebo použity k financování sociálních programů.
Dalším nástrojem ke snížení nerovností by mohlo být zavedení základního a současně také maximálního příjmu. To by zároveň pomohlo redistribuovat práci zahrnující péči a redukovat mocenské nerovnováhy, které ohrožují demokracii. Nové technologie by mohly být použity k redukci pracovní doby a ke zlepšení kvality života, a nikoliv jako dnes k omezení pracovních příležitostí a zvyšování zisků privilegované menšiny.
Vzhledem k problémům, které hrozí v případě dalšího růstu, by bylo od veřejných činitelů nezodpovědné, kdyby se nepokusili prozkoumat možnosti po-růstové budoucnosti. Konference v Bruselu je slibným začátkem, ale je potřeba jít podstatně dál. Jako skupina společenských a přírodních vědců z celé Evropy vyzýváme Evropskou unii, její instituce a členské státy, aby:
1. Byla ustanovena zvláštní komise o po-růstových budoucnostech v Evropském parlamentu. Tato komise by měla aktivně diskutovat o budoucnosti růstu, rozvíjet veřejné politiky pro po-růstové budoucnosti a přehodnotit skutečnost, že růst zatím zůstává jedním z hlavních cílů veřejných politik.
2. Byly zahrnuty alternativní indikátory do makroekonomického rámce EU a jeho členských států. Ekonomické politiky by měly být hodnoceny podle toho, jaký je jejich dopad na kvalitu života, spotřebu zdrojů, nerovnost a zajištění důstojné práce. Tyto indikátory by měly mít při rozhodování větší váhu než HDP.
3. Byl změněn Pakt stability a růstu na Pakt stability a kvality života. Pakt stability a růstu je sada pravidel, které mají za cíl omezit vládní deficity a národní dluh. Měl by být zrevidován tak, aby jeho cíle zahrnovaly zajištění základních potřeb občanů a současně snižování spotřebu zdrojů a emise na udržitelnou úroveň.
4. Bylo založeno ministerstvo pro ekonomickou tranzici v každém členském státě. Nová ekonomika, která se zaměřuje přímo na lidské a ekologické potřeby, nabídne mnohem lepší budoucnost nežli taková, která je strukturně závislá na ekonomickém růstu.
Ono to ale není celé špatně – ten tzv. růst je jenom číslo. Když přijde povodeň a zničí dům, podpoří to růst, protože se musí postavit nový, ve skutečnosti ale vznikla škoda. Když se vyrábí šunt, který vydrží sotva do konce záruční doby a pak už buď opravit nejde, nebo se to nevyplatí, podporuje to růst, protože se vyrábí, ale nikomu to nepomůže, (tedy kromě organizátorům výroby toho šuntu, ten má z toho prachy, ale zákazník má škodu – musí víc dělat, aby si mohl kupovat nové a nové pračky, ledničky, mobily, protože ty staré dosluhují čím dál tím rychleji) a kdesi v dáli se zvyšuje hora odpadu.
Bohatí bohatnou tak, že už jim to nezlepšuje jejich životní podmínky, ale dává jim to moc nad životy jiných lidí, kteří to nemohou nijak ovlivnit. To, že si volíme zastupitele, kteří pak zastupují ne zájmy naše, ale zájmy těch nejbohatších, to nemá s demokracií nic společného.
Na druhou stranu je nutno přiznat, že toto nikdy žádná revoluce nenapraví – to, že ti chytřejší a bezohlednější nakonec vždycky ovládnou ty neagresivní, hodné a někdy i hloupější, je bohužel jednou ze základních vlastností všech živých tvorů…