Energetika v dánském království větru funguje nejen díky klimatickým podmínkám, ale i možnosti cucnout si od sousedů, když nefouká. Zprávy ze Skandinávie naznačují, že to druhé nemusí být samozřejmé.

Rychlé odstavení uhlí – dekarbonizace – je základním požadavkem Evropské komise a všech, kteří chtějí snižovat emise oxidu uhličitého. Jenže uhlí je potřeba nahradit plynem a dekarbonizace tak emise nesnižuje.

Tak jako prosakovaly už za Bidenovy vlády zpoza oceánu zprávy o tom, že se firmy postupně odklánějí od všelijakých progresivistických výmyslů jako Green Deal, ESG či DEI, aby jim s nástupem Donalda Trumpa zazvonil (snad) definitivní umíráček, objevují

Likvidační, smrtící, nereálné. Taková slova padala při včerejším semináři ve sněmovně na adresu zelených cílů Evropské komise. Zástupci energeticky náročného průmyslu, který býval desítky let tahounem evropské ekonomiky, byli nezvykle otevření ve své kritice dekarbonizačních nároků EU

Kysličník uhličitý absorbuje infračervené záření, nicméně ukážeme si, že tato absorpce není příčinou klimatické změny, či „globálního oteplování“.