SVĚT: Pokrokáři četli pozorně Lenina
Uveřejněno dne 11 prosince 2021 000 12:44
Ženy proti mužům, to je další fronta, kterou progresivisté v Glasgowě otevřeli. Tvrdí, že dokud nebudou svět řídit ženy, nepodaří se vyřešit „klimatickou krizi“. Spočítali dokonce, kolik milionů děvčat kvůli klimatu nedokončí školu…
„Nezískáme-li pro politiku ženy, nezískáme pro politiku masy.“ Tenhle citát masového vraha Vladimíra Iljiče Uljanova, známějšího jako Lenin, hyzdil před lety jedno z pražských náměstí. Na „klimasummitu“ v Glasgowě jej svým projevem oprášila Nancy Pelosiová, předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA. „Kdybych vládla světu, investovala bych do vzdělání žen. Když ženy uspějí, uspěje i svět,“ řekla totiž ve svém projevu citovaném serverem iDnes.cz (zde).
Nebyla ovšem zdaleka sama, kdo v Glasgowě položil rovnítko mezi takzvanou změnu klimatu, podle panelu IPCC zapříčiněnou lidmi, a postavením žen. Ženy prý globální oteplování dokáží zastavit lépe než muži. „Bez genderové perspektivy přijdeme o cenné znalosti nutné pro přechod k udržitelnému rozvoji. Feministický přístup je jednoduše jedinou chytrou věcí, která se dá udělat,“ citoval portál švédského ministra mezinárodního rozvoje Pera Olssona Fridha.
Takže údajná klimatická krize neskončí, dokud se nezlepší pozice žen ve světě. Ženy totiž mají důsledky oteplování trpět nejvíc. Zpráva OSN z roku 2017 uvádí, že až 80 procent lidí, kteří kvůli „změnám klimatu“ opustili své domovy, jsou ženy.
Podle britského ministra Aloka Sharmy nevlídné klima zapříčiní letos to, že o možnost vzdělávání přijde 4,5 milionu dívek z chudých rodin. Pokud se nic nezmění, nedokončí prý kvůli klimatu školu 12,5 milionu dívek ročně. Jak tohle někdo dokázal spočítat?
Řešení pro budoucnost nabídla například Angelica Ponceová, ředitelka bolivijské organizace Plurinational Authority for Mother Earth. „Svět tak, jak jej muži navrhli, ničí mnohé. Svět by měl začít myslet jako ženy. Kdyby ho navrhovala žena, skončilo by násilí na ženách a dětech,“ řekla ve svém vystoupení. Násilí na ženách a dětech je bezesporu hnusné. Ale to je i násilí páchané na mužích. Ovšem, nebude-li násilí, vyřeší to jakékoli klimatické problémy? „Chceme se podílet na moci a spolurozhodovat i na mezinárodní úrovni, abychom dokončily boj za klimatickou spravedlnost. Coby domorodé ženy na svém území den za dnem žijeme krutou realitu změn klimatu,“ uvedla také paní Ponceová. Muži, kteří žijí ve stejné oblasti, tyto změny neregistrují, nebo co? Možná ještě důležitější než její agresivní feministická rétorika je fakt, že používá termín „boj za klimatickou spravedlnost“. To je co? Že má být po celém světě stejné klima? Že mají bohaté státy do Bolivie poslat spoustu peněz? Nebo je to jen eufemismus pro zelený komunismus?
„Není pochyb o tom, že je nutné zajistit, aby se klimatická změna stala feministickým tématem,“ přizvukovala Ponceové skotská premiérka Nicola Sturgeonová. Spektrum těch, kteří věří, že bez žen se nepodaří splnit cíle zelené ideologie, doplnil i britský ministr Alok Sharma. „Ze svých snah zkrotit klimatickou změnu víme, že je efektivnější, když do srdce těchto snah postavíme ženy a dívky,“ prohlásil. Čili opakování nepodloženého klišé o tom, že firmy, které mají ve vedení ženy, jsou o třetinu výkonnější než ty, jež vedou muži.
Jak vidno, pro dosažení sociálně-politických cílů zelené revoluce je zjevně povolené vše. I bezostyšné lhaní z úst politických činitelů. Čím víc lidí proti sobě poštvou, tím snadněji budou moci zelení lobbisté protlačit svoje plány na vpravdě revoluční propad životní úrovně v prostoru EU a USA. K tomu se tvrzení o tom, že dokud nebudou politiku řídit ženy, klima ani planetu nezachráníme, znamenitě hodí.
Jenže tahle nota je od základu falešná, stejně jako celý současný environmentalismus. Protože jestli se chceme chovat vážně šetrně, nemůžeme si kupovat každou chvíli nové kousky oblečení jen proto, že se to nosí, nebo se nám to – nedej Bože – líbí. Nemůžeme jíst avokádo, protože je tak skvělé na linii. Nemůžeme také létat k moři na dovolenou, protože se rádi prohřejeme na prosluněné pláži v Řecku. Nemůžeme ale ani používat noční krém, oční korektor, tonikum a kdo ví, jak se všechny ty ženské nezbytnosti jmenují. To je zátěž pro životní prostředí, včetně emisí CO2, kterou ještě nikdo ani nezkusil spočítat. Že však není zanedbatelná, o tom nemůže být pochyby. Stejně jako nemůže být pochyby o tom, kolik žen živí textilní a kosmetický průmysl nebo cestovní ruch.
Pravda je taková, že planetě pouštíme žilou všichni společně. Počítat, jestli muži snadněji povolí ropovod a ženy si koupí pětkrát víc hadříků, nemá smysl. A tvrdit, že za něčím, jako je „globální oteplování“, stojí muži, protože ženy by se chovaly jinak, může přispět k jedinému. K ještě hlubším příkopům napříč společností. Nikdy ne k nějakému řešení. Protože ženy, stejně jako muži, chtějí mít doma teplo, koupat se v horké vodě a jíst to, na co mají chuť a peníze. A ještě se k tomu rády hezky oblékají a používají kosmetiku. Rády létají k moři, kupují si elektroniku, jezdí autem a tak dále. Stejně jako muži. A kdyby je víc bavila energetika, tak by jich také víc říkalo, že se prostě na obnovitelné zdroje nemůžeme spoléhat.
Zelená církev se všemi svými neomarxistickými odnožemi si tohle uvědomila. Proto vynáší militantní feministické karty, aby stihla postavit ženy proti mužům dřív, než se ženy kvůli enormnímu růstu cen opravdu mohutně začnou zajímat o to, co všechno chtějí tyhle zeleno-rudé partičky změnit a co nám chtějí zakázat. Jako třeba létání na dovolenou. Přešívání starého oblečení podle střihů z Burdy už také mnoho žen lákat nebude. A nedej Bože, kdyby se náhodou ženy začaly opravdu masově zajímat o to, odkud se bude brát v noci elektřina z fotovoltaických panelů, nebo z větrných elektráren, když nefouká. Zelená lobby proto rozjela nové kolo ohlupování, jež se nese v duchu Lenina: Nezískáme-li pro klimafašismus ženy, nezískáme pro něj masy.