Jaroslav Bašta: Milují planetu, ale nenávidí lidi, zvláště některé
Uveřejněno dne 28 prosince 2021 000 13:19
Bez ohledu na vědecký a technologický pokrok také naše životy se řídí stejnými přírodními cykly jako u ostatních živých bytostí. Když je zima, tma, smutno až depresivně, zvolníme životní tempo a vzpomínáme na vše, co se v uplynulém roce odehrálo.
Letošní bilancování poznamenalo hlavně tušení, že problémy, které nás poslední roky trápí, neustupují. Naopak se zhoršují. Vypadá to, že ono pomyslné kolo dějin zařadilo zpátečku, nebo alespoň zamířilo do časů, které jsme před třemi desítkami let rádi opustili, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.
Přicházíme o všechny svobody, jež jsme až doposud považovali za samozřejmé. Svobodu názorů, svobodu slova, svobodu pohybu a hlavně svobodu žít beze strachu. Bojíme se epidemií, terorismu, války, chudoby a budoucnosti jako takové. Protože ti, které jsme zvolili, aby nám pomáhali zvládat problémy přesahující naši každodennost, slouží někomu jinému. Lidem, kteří se považují za majitele našeho světa a domnívají se, že mají dostatek peněz, technologií a sluhů, aby ho mohli přetvořit k obrazu svému.
Plánují naší budoucnost pomocí utopických projektů s názvy jako Velký Reset nebo Green Deal. Podle nich to nebudeme my, kdo bude rozhodovat o tom, kde a s kým budeme bydlet, koho budeme milovat, co budeme smět jíst, jak budeme mluvit, co si smíme myslet a kolik nás na zeměkouli bude nakonec žít. Celé nám to zdůvodňují tím, že zachraňují planetu, které kvůli nám hrozí smrt žárem vyvolaným emisemi kysličníku uhličitého. Proto pro ně (majitele nadnárodních korporací a jim sloužící progresivisty) již nejsme jejich bližní, ale producenti uhlíkové stopy.
Bytosti obtížené dědičným hříchem, který je možné vyčíslit v tunách CO2. Tím chtějí zdůvodnit všechna omezení, která na nás chystají. Omezí nás v jídle – nedávno jsme se dozvěděli, kolik tisíc tun smrtelného kysličníku uhličitého vyprodukuje náš zvyk jíst štědrovečerního kapra. Zamezí nám v pohybu zrušením aut se spalovacími motory. Budeme se muset uskrovnit ve svých nárocích na bydlení nejen z hlediska vytápění, ale také prostoru. Podle George Sorose a Franse Timmermanse se má do Evropské unie přistěhovat 300 milionů Afričanů a ti někde budou muset bydlet.
Nechci svůj komentář končit tak pesimisticky. Náš národ přežil ve dvacátém století dvě agresivní utopie, nacistickou a komunistickou, s tou zelenou si poradí také. S ignorováním blbých nápadů opravdu máme bohaté historické zkušenosti. Kritiku nemusíme brát vážně, oni nás stejně nemají rádi.