RAKOUSKO: Příklad státního extremismu
Uveřejněno dne 6 ledna 2022 000 12:34
Naši jižní sousedé nejsou ve výrobě elektřiny soběstační. Přesto chtějí ostatním státům – včetně Česka – diktovat, z čeho můžou vyrábět elektřinu. A rovnou vyhrožují soudem. Rakousko přitom nechápe, že bude první, kdo na to doplatí.
Extremistické, tedy vypjatě krajní názory se obecně obvykle odsuzují. Rakouský (a německý) energetický či „klimatický“ extermismus si zatím nikdo z evropských politiků netroufl veřejně takto označit a jako takový jej odsoudit. Je přitom stejně nebezpečný jako jakýkoli jiný extremismus. Dokazuje to i nejnovější prohlášení rakouské ministryně pro ochranu klimatu Leonore Gewesslerové ze strany Zelených (zde). Přirovnala v něm rozhodnutí Evropské komise navrhnout jádro a plyn jako přechodové zelené zdroje k rozhodnutí Adolfa Hitlera o likvidaci potenciálních lídrů odporu v dobytých zemích. A neopomněla pohrozit žalobou, pokud bude návrh komise schválen.
Přitom Rakousko není již od roku 2000 soběstačné v produkci elektřiny. Funguje jen díky jejímu dovozu, včetně dovozu z Česka. Rakousko je tak v podobné pozici, jako by byli přísně pacifističtí kvakeři, kdyby jejich stát někdo vojensky napadl. Bez cizí pomoci by si je útočník bez boje podrobil. Bez cizí pomoci (exportu elektřiny) by v Rakousku v zimě byla tma.
Rakousko tak je ukázkovým příkladem toho, že energetika bez jádra a „fosilu“ zatím není schopná uspokojit požadavky moderní společnosti. Stejně je na tom Německo, které je také proti uznání jádra a plynu coby přechodových zdrojů. Ač má země více instalovaného výkonu v obnovitelných zdrojích (OZE), než v klasických zdrojích, bez nich by Německo zhaslo. A zmrzlo. V loňském roce tamní OZE nedokázaly pokrýt spotřebu Německa ani jeden jediný den.
Právě proto je rakouská pozice extremistická. S výjimkou Islandu a Norska není v Evropě země, jež by mohla fungovat jen na elektřině z OZE. Přesto chce Rakousko hnát schválení zemního plynu a jádra k soudu. Samozřejmě k Evropskému soudnímu dvoru, který již průběžně dává najevo, že rozhoduje podle zelených dogmat a ne podle reality. Což, kromě rakouského extremismu, ukazuje ještě na jednu skutečnost. Přeci soudy nejsou kompetentní k tomu, aby určovaly, z čeho mohou mít státy elektřinu?! Že se tohle pojetí v Evropě rozmáhá, je jen důkazem zvrácenosti zelené ideologie. Protože elektřina se v zásuvce neobjeví proto, že soud rozhodl. Ani proto, že někdo lže, nebo se někdo rozhodl za každou cenu ubrat nějakou setinu procenta ze světové produkce oxidu uhličitého.
Elektřina se do zásuvky dostane jen a pouze z elektrárny. A má-li být v zásuvce kdykoli, pak ji musí elektrárny dodávat neustále. Což je právě to, co umí jádro i plyn (uhlí to umí ještě levněji a za stejných emisí CO2 jako plyn, ale to je v klatbě) a neumí to OZE. A neumí to většinou ani voda, jak ukazuje právě příklad Rakouska. Mezi Vídní a českou hranicí to sice kvůli vrtulím ve dne vypadá jako v nějakém psychedelickém filmu a v noci kvůli koncovým světlům na lopatkách rotorů jako v podivném lunaparku, energetickou soběstačnost to nezajišťuje. Bez dovozu elektřiny se tahle extremisticky zelená země neobejde. Odkud však bude dovážet, když se jí podaří zakázat všem ostatním používat jádro a plyn? O tom Leonore Gewesslerová, stejně jako nikdo ze zelených nemluví. Protože by neměli co říct.