Dopady energetické chudoby na zdraví a rozhodování

Energetická chudoba je nejčastěji chápána jako termín označující neschopnost dané domácnosti zajistit si společensky obvyklou úroveň energetických služeb, a to za cenu, která zásadním způsobem nekomplikuje přístup členů této domácnosti k dalším klíčovým statkům a službám (potraviny, vzdělání, zdravotní péče apod.). Někteří autoři ekonomicky laděných textů se domnívají, že jde o celkem nadbytečný pojem, jelikož domácnosti, které nejsou schopné včas a v plné výši platit účty za energie, nedokáží zajistit v obytném prostoru dostatečný tepelný komfort, nemají přístup k teplé vodě atp. nejsou obvykle jen energeticky chudé, ony jsou prostě chudé tak nějak celkově. Vysoké ceny energií mohou, ale nemusí být klíčovou příčinou této chudoby. Z dat průřezového šetření zaměřeného na studium parametrů kvality života v 27 zemích EU (European Quality of Life Surveys) prováděného v letech 2007–2016 vyplývá, že si během chladných měsíců běžně není schopno dostatečně vytopit obývané místnosti okolo 9 % evropských domácností, přičemž dopady ekonomických otřesů v roce 2008 dokázaly počet mrznoucích rodin v zemích EU zvednout až na 12 %.

Každá chudoba, takže i ta energetická, má mimo jiné zásadní vliv na fyzické i psychické zdraví lidí, kteří jsou chudobou postiženi. Ve studii L. Oliverasové a kol. z roku 2021 uveřejněné v časopise Health nad Place (IF 4.1, Q1 vztah prostředí a zdraví) byl sledován vztah mezi parametry popisujícími energetickou chudobu (parametr ET odrážel schopnost adekvátně vytopit dům, parametr EA schopnost včas a v plné výši platit účty za energie) a parametry popisujícími zdravotní status respondentů (sebehodnocení fyzického zdravotního stavu, sebehodnocení psychického stavu a životní pohody). Stejně jako v mnoha podobných studiích byla i v tomto případě nalezena silná asociace mezi energetickou chudobou a poškozením zdraví. Tato asociace byla nejsilnější v případě vztahu ET a deprese. Muži žijící ve špatně vytopených domácnostech trpěli depresí asi 4-krát častěji, než jejich protějšky přebývající v adekvátních podmínkách. U žen zvýšila energetická chudoba riziko deprese přibližně 3-krát. Vliv energetické chudoby na zdraví byl znatelně významnější v období ekonomické krize. Jak je uvedeno v práci V. Ballesteros-Arjonaové a kol. z roku 2022 uveřejněné v časopise Energy Research & Social Science (IF 6.8, Q1 environmentální vědy), k dalším negativním zdravotním důsledkům energetické chudoby patří např. zvýšené riziko vzniku a progrese respiračních onemocnění (astma, infekční záněty dýchacích cest apod.), zhoršení stavu pacientů trpících diabetem, častější hospitalizace pacientů s chronickými kardiovaskulárními potížemi apod. Energetická chudoba je rovněž významným faktorem ovlivňujícím přírůstky mortality (excess of mortality) během chladných zimních měsíců.

Omezený přístup k energiím rovněž ovlivňuje lidské rozhodování. V momentě krize obvykle převažují intuitivní heuristické rozhodovací procesy nad těmi analytickými. U lidí trpících nouzí se mnohem častěji projevují některé typy rozhodovacích zkreslení. K těm nejzásadnějším patří zejména averze vůči ztrátám (loss aversion) a nadměrný důraz na účinek v přítomnosti (present bias). První ze zmíněných zkreslení vyplývá ze skutečnosti, že ztráta určitého statku je často schopná vyvolat podstatně silnější emocionální odpověď než zisk statku stejné hodnoty. Druhé zkreslení pak souvisí s faktem, že okamžité zisky míváme raději než zisky budoucí, a naopak okamžité ztráty nás trápí víc než ty, jejichž následky na nás dopadnou až za nějaký čas. Často je též preferováno zachování současného stavu, přestože je ne zcela vyhovující (status-quo bias). V domácnostech ohrožených finanční nestabilitou se mnohem intenzivněji projevuje obava ze změn k horšímu a rizika případných změn bývají nadhodnocována. Zachování současného stavu také obvykle nevyžaduje aktivní rozhodnutí a následnou akci, ale pouze pasivní strpění, což může být vnímáno jako žádoucí. Lidé totiž často pociťují negativní dopady nečinnosti jako méně závažné, než pokud má stejné následky nějaká jejich aktivita. V tomto kontextu asi tedy není žádným překvapením, že energeticky chudí lidé jsou mnohem méně ochotni investovat do jakéhokoli typu energetické úspory, než lidé bohatší a že tato ochota výrazně klesá s dobou návratnosti investice.

Vliv energetické chudoby na ochotu investovat do energeticky úsporných opatření studovali D. Damigos a kol., jejichž článek vyšel v roce 2021 v časopise Energies (IF 3.0, Q3 Energy & Feuels). Respondenti dotazníkového šetření pocházeli z řecké obce Metsovo nacházející se v pohoří Pindos. Průměrná maximální roční teplotou se zde pohybuje mezi 13.5 a 14.5 °C a průměrná roční minimální teplota mezi 5.5 a 6.5 °C, často zde prší a mrzne. Výzkum probíhal od listopadu 2020 do ledna 2021 a zúčastnili se ho členové 303 z celkového počtu 890 domácností žijících v dané obci. V rámci šetření byly zjišťovány demografické údaje (pohlaví, věk, rodinný status, vzdělání, zaměstnání, počet osob v domácnosti atp.), charakter obydlí (stáří, obytná plocha), typ vytápění a také socioekonomická situace rodiny. Jednotlivým respondentům pak byly předloženy tři možné scénáře pro zlepšení energetické účinnosti jejich domácnosti – zateplení domu, inovace systému vytápění a výměna elektrických spotřebičů. U každého scénáře byl uveden údaj o nákladech a ročních úsporách. Přibližně 30 % účastníků studie přiznalo, že během zimních měsíců nejsou schopni zajistit v obydlí adekvátní tepelný komfort, 34 % deklarovalo přítomnost vlhkosti a plísní na zdech a 10 % neschopnost včas a v plné výši platit náklady na energie. Na základě sdruženého indexu energetické chudoby bylo 50 % studovaných domácností zařazeno do kategorie s nulovým rizikem energetické chudoby, 18,6 % do kategorie s nízkým rizikem, 15,5 % se středním, 13,9 % s vysokým a 3 % s velmi vysokým rizikem energetické chudoby. Všechny subjektivní míry energetické chudoby, kromě přítomnosti plísní a vlhkosti v domě, silně korelovaly s celkovými příjmy domácnosti – nízkopříjmové rodiny logicky patřily k těm, které byly nejvíce ohroženy energetickou chudobou. Z matematických modelů popisujících experimentální data vyplynulo, že ochota investovat do jakéhokoli zlepšení energetické účinnosti domácnosti výrazně klesala s růstem indikátorů energetické chudoby. Negativní korelace byla zdaleka nejvýraznější u parametru popisujícího tepelný diskomfort, tento parametr ovlivňoval neochotu investovat mnohem více než sdružený indikátor energetické chudoby, nebo neschopnost platit účty za energie. Převážná většina rodin neschopných adekvátně vytopit domácnost preferovala aktuální stav (status-quo), před jakýmkoli předloženým scénářem změny energetického hospodaření. Pokud byly nízkopříjmové skupiny ochotné investovat do nějaké změny, upřednostňovaly investice s nízkými náklady, nezávisle na jejich efektivitě.

Pokud opatření na ochranu klimatu zvýší podíl energeticky chudých v evropských zemích, pravděpodobně klima neochrání. Taková opatření spíše povedou ke zhoršení zdravotního stavu obyvatel a následně zvednou náklady na zdravotní péči. Předpokládat se dá i nárůst mortality na kardiovaskulární a respirační choroby, diabetes a další chronická onemocnění. Energeticky chudí lidé nebudou ochotni investovat do opatření, která by zlepšila energetickou bilanci jejich domácností, což nakonec může vést k podstatnému zhoršení stavu životního prostředí. Také zde tedy platí, že dobrý úmysl, pokud je realizován bez ohledu na příslušné vlivné parametry, může nakonec napáchat víc škody, než užitku…

Zdroj