Environmentalismus je nový komunismus

Václav Klaus s oblibou označuje environmentalismus za nový komunismus – za hrozbu lidské svobodě. Jsou to jen taková laciná falešná slůvka? A nebo je environmentální hnutí s levicí opravdu nějak spojeno?

Abychom odpověděli, musíme si promluvit o Římském klubu. To je think-tank, který v roce 1972 vydal bibli environmentalismu – „Meze růstu“ a dodnes stojí v čele tohoto hnutí. Například na Sahaře buduje gigantické solární elektrárny Desertec.

Věděli jste, že na počátku Římského klubu stojí pozvání jednoho Itala do sovětské Moskvy?

SOUDRUH GVISHIANI

Ale začněme popořadě.

Bylo nebylo, v 60. letech za Chruščovovy éry nastalo v Sovětském svaze politické uvolnění. Jedním z příznaků byly tzv. Kosyginovy reformy. Premiér Alexej Kosygin (1964-1980) se pokoušel o zavádění tržních prvků do sovětského hospodářství.

Po karibské jaderné krizi, kdy hrozila třetí světová válka, si i někteří sovětští lídři uvědomili, že napětí mezi kapitalistickým a komunistickým světem je nutno trochu mírnit. Je nutno najít na Západě lidi ochotné navázat spolupráci se Sověty. „Stavět mosty“.

Zde sehrál významnou roli Kosyginův zeť, Jermen Michailovič Gvishiani. Syn generála NKVD (čili KGB) Michaila Gvishianiho. Džermena prý otec pojmenoval po šéfech NKVD (Dzerzhinsky a Menzhinsky). (viz)Jermenovu sestru Lauru si zase vzal Jevgenij Primakov, který v 90. letech vstoupil do nejvyšší politiky (ministr zahraničí, předseda sovětu atd., ruský premiér, v čele KGB atd.). Jermen tedy patřil k nejvyšší sovětské smetánce. (viz)

Jermen byl také místopředsedou státního výboru pro vědu a techniku SSSR. A právě Gvishiani si jednoho dne všiml Itala jménem Peccei.

FIAT

Žil byl jeden Ital. Aurelio Peccei, se narodil v Turíně a na zdejší universitě v roce 1930 také získal doktorát. Jeho disertace byla o Leninově nové ekonomické politice NEP (zdroj, str. 60).

Díky stipendiu ze Sorbonny počátkem 30.let absolvoval pouť do Mekky levicových intelektuálů, totiž studijní výlet do Sovětského svazu. Poučné je přečíst si jak tehdy pro Stalina jako velkého humanistu horoval například G.B.Shaw, který také navšítivil zemi, kde zítra znamená už včera (viz). Josef Visarionovič byl tehdy v módě.

Po ukončení studií Peccei nastoupil do firmy Fiat a působil v pobočkách Fiatu v Sovětském svaze a v Číně.

Po skončení druhé světové války (jako antifašista byl v odboji), řídil pobočky Fiatu v Latinské Americe (Argentina). 1963-74 působil v investičním sdružení zvaném ADELA (Atlantic Community Development Group for Latin America). Patřil k jeho zakladatelům.

V roce 1965 ve vojenské akademii v Buenos Aires pronesl Peccei projev o tom, že Západ by měl pomoci Jihu a Východu, aby tak za Západem nezaostávali. Že by Západ měl sám sebe připravit o svůj náskok. Text projevu se dostal až ke Gvishianimu. To je náš člověk, pomysleli si v Rusku.  Kontaktovali Pecceiho a pozvali ho do Moskvy.

Díky Gvishianimu se Peccei seznámil s Alexandrem Kingem, generálním ředitelem OECD pro vědu. King byl pak jeho pravá ruka. Díky vlivným známostem měl Peccei otevřené dveře u předních státníků a ministrů světa.

PECCEIHO IDEA: POJĎME LHÁT LIDEM

O generaci později v knize „První globální revoluce“ ŘK vylíčil, jaký byl od začátku jejich program na vybudování mostů mezi Východem a Západem.

„Zdá se, že lidé potřebují společnou motivaci v podobě společného nepřítele, aby se dokázali spojit a spolupracovat… hledání obětních beránků je taktika stará jako lidstvo samo. Když nevíte, co s domácí politikou, odveďte pozornost k hrozbám z vnějšku. Sjednoťme národy proti vnějšímu nepříteli, buď skutečnému, nebo k tomu účelu VYMYŠLENÉMU.

Při hledání nového nepřítele, který nás sjednotí, nás napadlo, že se k tomuto účelu dá využít znečištění,hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně…“

Machiavelli by to nenapsal lépe.

(A.Peccei)

PLÁN: GLOBÁLNÍ VLÁDA

Část ruských kruhů zřejmě zaujaly Pecceiho názory, že by měl vzniknout jediný světový systém vlády, která by v rámci OSN řídila celý glóbus a přerozdělovala bohatství Západu.  Líbilo se jim jistě, že navrhovaný světový režim se podobá spíše direktivnímu systému sovětské byrokracie nežli kapitalismu volného trhu. Jinak by to samozřejmě nepodpořili.

Peccei své názory vyjádřil například v roce 1969 v knize „The Chasm Ahead“.

V První globální revoluci ŘK jasně říká:  „Jakkoliv rouhavě to může znít, demokracie už nestačí na řešení úkolů, které jsou před námi. Složitost a technická povaha dnešních problémů znamená, že volení zástupci leckdy nedokážou včas přijmout potřebná kompetentní rozhodnutí.“

Takový přezíravý postoj k „takzvané buržoazní demogracii“ byl náramně populární i v Kremlu.  Dnes by mohli na podporu této teze uvést selhání Kjótského protokolu – klíčové vlády odmítly snižovat emise skleníkových plynů, aby si tím nepopudily voliče. Diktatura by se voličů neptala.

V 70. letech se Římský klub v OSN účastnil diskusí o tzv. NIEO (New International Economic Order) – návrh na zavedení socialistického globálního plánování a přerozdělování ze Severu na Jih (přes kapsy úředníků OSN samozřejmě).

Obdobně v roce 1976 ŘK vydal nepříliš úspěšnou zprávu o svém projektu RIO (Reshaping the International Order). Znovu snahy o globální centrální plánování a omezování kapitalismu. I zde se používá pojem „New Order“ ve smyslu větší moc OSN. Tak mne napadá, že Rio de Janeiro bylo možná vybráno jako místo konání Summitu Země 1992 symbolicky. V narážce na program RIO. V Riu byl přijat závazek snižovat skleníkové plyny, který později vyústil v Kjótský protokol.

VĚDCI VARUJÍ

Pánové si uvědomili, že mají-li takové nápady na globální direktivní režim být přijatelné pro západní veřejnost, nemohou přicházet z úst politiků a už vůbec ne z Moskvy. Lidé politikům nevěří. Je nutné najít vědce, kteří řeknou, co je třeba. To byla právě Pecceiho úloha a později tuto úlohu převzali klimatologové z IPCC.

„Vědci varují…“ zní lépe než „zkorumpovaní mocichtiví političtí papaláši navrhují…“

Tak se 7. – 8. dubna 1968 asi třicet učenců sešlo na Pecceiho pozvání v Accademia dei Lincei v Římě. Zřejmě tedy není pravda, co koluje po internetu, že se sešli v Rockefellerově vile Bellagio. Bellagio ani neodpovídá popisu „klidná vila poblíž Říma“. Bellagio je rockefellerovské konferenční středisko v severní Itálii u jezera Como (viz).

Schůzka nebyla úspěšná, ale hrstka zůstala a ten večer se dohodli, že budou pokračovat sami. A rozhodli se, že si budou říkat Římský klub.

Původně to byly jen neformální schůzky. King navrhl, aby se organizačně inspirovali tzv. Měsíční společností (Lunar Society), což bylo uskupení intelektuálů na konci 18. století (např. Erasmus Darwin, Priestley, James Watt), kteří se jednou měsíčně scházeli a debatovali. Odpůrci jim nadávali Lunatics (šílenci).

V roce 1970 byl klub oficiálně zaregistrován ve Švýcarsku.

V roce 1972 Římský klub zorganizoval v Rakousku založení výzkumného ústavu IIASA ( International Institute for Applied Systems Analysis). Těleso s nicneříkajícím názvem „Mezinárodní ústav pro aplikovanou systémovou analýzu“. ŘK se ve svých materiálech chlubí, že iniciátorem byl Peccei.

Ústav má za úkol vytvářet strašidelné scénáře. Strašáky, proti kterým se má svět sjednotit (pod vedením moudrých a laskavých elit). Strašáky v duchu „Mezí růstu“ nebo v duchu zpráv IPCC.

Soudruh Gvishiani byl prvním předsedou rady (council chairman) IIASA (1972-1987). A víte, kdo jeautorem emisních SRES scénářů klimatického panelu OSN? Je to Neboisa Nakicenovic, zástupce ředitele IIASA (Deputy Director of the International Institute for Applied Systems Analysis).

Ten svět je ale malý, že?

I AM STRONG

Další zapálený socialista mezi čelními členy Římského klubu je Maurice Strong. Naftařský magnát a člen kanadské pobočky ŘK (Cacor). Strong v roce 1972 založil UNEP – ekologický program OSN, pod který spadá IPCC.

Když v roce  1992 vznikla Commission on Global Governance (Komise pro světovládu) s podporou OSN, Strong byl mezi členy. Komise o tři roky později publikovala zprávu Our Global Neighbourhood. Ve zprávě vyzývala k přesunu moci z národních států na úroveň OSN.

V letech 1997-2005 byl Maurice pravou rukou generálního tajemníka OSN Kofiho Annana. Dostal funkci „Executive Coordinator for Reform“ a měl za úkol reformovat OSN. Své plány Maurice načrtl v roce 1997 v dokumentu  Renewing the United Nations: A Programme for Reform

(Maurice Strong. Nomen Omen. Jméno evokující kýčovitá jména padouchů z bondovek)

Miliardář Ted Turner (zakladatel CNN, apokalyptik a největší sponzor Greenpeace) na reformu OSN věnoval bezprecedentní dar jedné miliardy dolarů.

Reformy OSN skončily tím, že Strong uprchl do Číny, když praskl skandál ropa za potraviny (více v článku Claudia Rosett: The UN’s Man of Mystery). Strong má v Číně konexe – jeho sestřenice chodila s Mao Ce Tungem. To nevymyslíš.

Strongova sestřenice, marxistická novinářka Anne Louise Strong, odešla z Ameriky a žila v SSSR a v Číně. V Rusku ve 30. letech vydávala oslavné knihy jako „Soviets Conquer Wheat” (Jak sověti zvítězili nad pšenicí, 1931). To bylo v době, kdy CCCP navštívil mladý Peccei za studií. Po druhé světové se usadila v Číně, znala se s Čou En Lajemi i s Maem. V roce 1970 měla státní pohřeb. Maurice byl tedy v Číně přijat s otevřenou náručí. Návrat ztraceného syna.

Ani Strong neměl k jejím názorům daleko. Sám o sobě říká, že je socialista přesvědčením a kapitalista metodologií. To jsou jeho slova.

Tyto představy, jak má vypadat vládnutí ve světě, dodnes prosazuje v Bruselu sídlící think tank Global Governance Institute čj. Institut pro globální vládnutí. Ředitelem je nějaký pan Benedikt Franke, který pracuje pro bývalého generálního tajemníka OSN Kofiho Annana.

URBI ET GORBI

Peccei zemřel 1984, ale projekt pokračoval. Díky kontaktům s vlivnými lidmi členové Římského klubu byli zváni vládami a nejmocnějšími tohoto světa. Hlavouni se také stávali členy a čestnými členy. Dnes k členům ŘK patří presidenti i králové. Dále Al Gore, Maurice Strong, Jacques Delors (šéf Evropské komise) a další.

V klubu jsou i Češi: český president Václav Havel, sociální ekolog pan Ivan Rynda (1992-2008 Moldanův zástupce na Centru pro otázky životního prostředí viz, viz).

K členům ŘK se připojil i Michail Gorbačov. Navázali kontakty už v době perestroiky. Když Gorbi rozpustil sovětský blok, našel si nové poslání jako ekologista a apoštol Mezí růstu. Kdo ví, jestli cíle ŘK neměl Gorbi na paměti už tehdy, když přivodil pád SSSR. Neudělal to nakonec schválně? Aby bipolární svět skončil a mohla se budovat Jediná Globální Utopie?

Lidé, kteří tu v listopadu 1989 cinkali klíči na náměstích, v životě jméno Maurice Stronga neslyšeli. Ale Gorbiho postoje mohly být názory Římského klubu ovlivněny.

V letech 1994-2000 Gorbi spolu s Mauricem Strongem pracoval na tzv. Chartě Země. Což má být jakési nové desatero. Charta je uložena v tzv. Arše naděje – což je zjevná analogie k Mojžíšově Arše úmluvy. To nevymyslíš – levicoví politici si hrají na Mojžíše a Árona. Gorbi to možná myslí dobře, ale my bychom si měli dávat pozor na jeho návrhy – kdo celý život strávil ve Straně, jistého způsobu uvažování se nezbaví.

ZÁVĚREM

Proti plánům na sjednocování planety nic nemám. V jednotě je síla. Odedávna se rody spojovaly v kmeny, kmeny v kmenové svazy, státy uzavíraly aliance. Je zbytečné hledat za tím nějaké pradávné spiknutí židozednářů, templářů nebo ufounů. Vždyť snahy o ovládnutí světa jsou věčné – Alexandros Makedonský, Tordesillaská smlouva 1494, soupeření koloniálních velmocí, Dar al-Harb, Leninovy sny o světové revoluci…

To je přirozené teritoriální chování, jaké vidíme i v říši zvířat.

Mám ale pár námitek

Bude tento „báječný nový svět“ Global Governance světem svobody a demokracie? Možná řeknete, že jsem puntíčkář, ale byl bych klidnější, kdyby v čele tohoto procesu nestáli lidé, kteří mají úzké vazby na totalitní režimy a kteří si myslí, že buržoazní demogracie vyšla z módy.

Chápu, pokud někdo sní, že lidstvo se sjednotí. Že spolu národy budou žít v jediné světové utopii jako bratři. Máme ale otázku: Věříte opravdu jako Peccei, že se lze k lepším zítřkům prolhat?

Další čtení:

Nejveselejší je, že tohle všechno se dočtete v oficiálních materiálech Římského klubu.

Paměti člena Římského klubu Rennie Whiteheada: „Memoirs of a Boffin“

The First Global Revolution (online, hlavně str. 70-72)

http://www.clubofrome.at/peccei/career.html

http://www.znf.uni-hamburg.de/ClubofRome1.pdf

V.Jedlička. Konspirační teorie nebo Paroubkův evropský politický program? (Věděli jste, že na pražském sjezdu socialistů se veřejně jednalo o New Global Order a měli to i na billboardech? Jak to tedy někdo může označovat za konspirační teorii?)

The Club of Rome – The Dossiers 1965-84.

Jason Lamoine Churchill. Limits to influence – Club of Rome 1968-1988.  Ontario 2006

Při Londýnské vysoké škole ekonomické už od roku 1992 existuje „Centre for the Study of Global Governance“.

Zdroj