Pohledem Thomase Kulidakise: Green Deal není mrtev, jen nežije. A nejen kvůli válce

Jenže válka je, na Ukrajinu vpadlo Rusko a původní bohulibé plány by logicky měly vzít za své. Slušně politicky řečeno, měly by být realisticky přehodnoceny.

Už není možné se spolehnout na dodávky levných nerostných surovin z Ruska, které nám měly umožnit přerod financovat. Náhrada, tedy objednávka zkapalněného plynu LNG z různých koutů světa, je drahá.

Ve stávající chvíli je zřejmé, že nikdo pořádně neví, co bude dál, a říkají to také politici. Zatím nedokáží říct, o kolik se nám zdraží život kvůli energiím, které zvednou ceny všeho. Jsou alespoň féroví v tom, že přiznávají, že nás čekají časy nelehké.

V rámci energetiky a Grean Dealu se objevuje idea, že je potřeba vybudovat a dobudovat sítě, které po Unii budou dopravovat energii ze zelených zdrojů ze států přímořských a slunečných. Je to nápad dobrý, ale nestačí.

I vzhledem k historii naší země by politici měli vědět, že spojenecké závazky mají hodnotu takovou, jaká je ochota je plnit, a už v době covidu se ukázalo, že Unie je hlavně spolek pro dobré počasí, byť je to spolek hodnotný a je dobře, že v něm jsme.

V takovou chvíli je třeba stát pevně na zemi a zapomenout na chvíli na romantickou představu tančení na loučkách posetých květy, mezi solárními panely, v pozadí s ladnými vrtulemi větrných elektráren. Krize nám ukázala, že je potřeba budovat soběstačnost, včetně energetické.

V našem případě to znamená jádro, protože moc nefouká, slunce nesvítí a dravé vody zase tolik neteče. Green Deal bylo politické rozhodnutí, které mělo motivovat firmy částečně i státní podporou, aby hledaly nové cesty, nové technologie. Green Deal se měl přehodnocovat, aby byl v souladu se stavem vědeckého poznání.

Teď na to není čas. Musíme budovat armádu. Musíme budovat energetické zdroje. Můžeme si představit elektroauta, ale víme, kolik dojedou. Nebylo by dobré v případě potřeby použití tanku čekat u elektrické zásuvky.

Takže Green Deal klidně, výhledově, až budeme vědět, že máme čím topit, průmysl má jak fungovat, máme na co jezdit, aniž bychom se zruinovali, až se nebudeme trápit inflací stoupající rychlostí jak turista na památku před zavíračkou.

Válka na Ukrajině proměnila náš svět, který si mohl dovolit plánovat středně i dlouhodobě dobu sluníčkovou, kdy řečeno slovy písně Mňágy a Ždorp „budeme všichni štastni“. V písni se se satirickou existenciální cynickou nadsázkou upozorňuje, že to zítra rozhodně nebude.

Eurokomisařka Jourová přiznala, že EU, tedy členské státy, dopustily energetickou závislost na Rusku. Je nutné tedy činit, ovšem realisticky.

Takže je kromě potřeby opustit na chvilku nereálný Green Deal potřeba využít a obnovit, co máme a měli jsme. Pokračovat v budování infrastruktury dovážející plyn ze Středomoří – Izraele a Egypta i Střední Asie –, dobudovat ropovody vedoucí hlavně ze Střední Asie, zároveň budovat a hledat zdroje vlastní, investovat do výzkumů nových technologií a připravovat se na nejhorší, aby nás případně příjemně překvapilo, pokud to bude lepší.

Zdroj