EKOLOGIE: Zelené iluze

Puč v Bolívii, Elon Musk a toxická jezera v Číně – realita „zelené“ energie

Zelené formy energie mají své závažné limity, tvrdí v knize Zelené iluze americký profesor Ozzie Zehner. Mezi ty nejzávažnější patří pokračující závislost slunečních elektráren, větrných turbín, elektrických aut či biopaliv na fosilních palivech. Existují však ještě další, stejně závažné limity, o kterých se autor nezmiňuje. Obnovitelné zdroje energií totiž nemohou existovat bez kovů.

„My můžeme zařídit puč kdekoli! Zvykněte si na to,“ napsal šéf Tesly Elon Musk na Twitteru. Reagoval tak na svrhnutí bolivijské vlády v roce 2019. Spekulovalo se, že obrovské zdroje lithia a dalších kovů, které jsou zásadní např. pro výrobu elektrických aut, byly jedním z důvodů této násilné změny v Bolívii.

Kovy jsou všudypřítomné, těch vzácných ale bude málo

Celosvětové snahy radikálně transformovat globální ekonomiku vedou k závislosti na kovech, a to především na vzácných kovech jako vanad, germanium, beryllium, galium a mnoho dalších. Ty se staly nedílnou součástí robotiky, umělé inteligence, nanotechnologií a dalších moderních technologií, které jsou hnací silou zelených forem energie a čtvrté průmyslové revoluce.

Bez vzácných kovů by větrné turbíny, sluneční elektrárny, elektrická auta a digitální technologie nemohly fungovat. Především proto, že se z nich vyrábí speciální magnety. Ty jsou pro zelené technologie naprosto klíčové. Ve finálním stádiu životního cyklu totiž neemitují do ovzduší oxid uhličitý a jiné skleníkové plyny. Náš svět se tak za posledních pár dekád zcela zmagnetizoval. Magnety jsou součástí miliardy motorů a motorků, které pohání satelity, vlaky, auta či kartáček na zuby.

Globální trh se vzácnými kovy v hodnotě cca 6,5 miliard dolarů není v současnosti nijak velký. Nicméně vzácné kovy dnes najdete takřka ve všem, co se vyrábí, a jejich důležitost kvůli přechodu na bezemisní technologie každoročně stoupá. Jen notebooky a mobilní telefony spotřebují 19 % globální produkce vzácných kovů. Podle některých predikcí se produkce vzácných kovů zdvojnásobí každých 15 let. A za současného tempa těžby pravděpodobně vyčerpáme většinu vzácných
kovů do 50 let.

Během příštích několika let tak globální ekonomika začne pociťovat nedostatek vanadu, dysprosia, terbia, europia, neodymu a dalších vzácných kovů, jejichž rezervy na světě rychle mizí. Jejich recyklace je finančně nákladná a nevyplatí se. Kromě toho poptávka po nich roste tak rychle, že ji nebude možné nikdy recyklací uspokojit. Při průměrném růstu globálního HDP se světová ekonomika v příštích dvaceti letech zdvojnásobí. A podle mezinárodních dohod se má přejít do roku 2030 z 80 procent na bezemisní technologie. Postupně tedy na mezinárodním poli dochází kvůli hrozícímu nedostatku vzácných kovů k alarmujícím geopolitickým manévrům, kromě Spojených států a dalších zemí zejména ze strany Číny.

Čína: hlavní světový producent, ale dnes už i odběratel vzácných kovů

Čína je totiž klíčovým hráčem na globálním trhu vzácných kovů. Produkuje jich ročně přibližně 130 000 tun a je prakticky monopolním producentem. Podle statistik z roku 2017 Čína vyrábí 44 % india, 55 % vanadu, 65 % grafitu, 71 % germania a 77 % antimonitu. Podle Evropské komise, zahrneme-li do těžby vzácných kovů i černý trh, jich Čína produkuje až 95 %.

Čína však už dávno není jen jejich vývozcem, ale je sama jejich zpracovatelem. Čína spotřebuje tři čtvrtiny vzácných kovů, které sama vytěží. Jak jeden odborník řekl: „Francouzi také neprodávají hrozny, že? Prodávají víno. Stejně tak Číňané vnímají vzácné kovy.“ Je obecně známo, že se Čína během posledních pár dekád stala průmyslovou velmocí a dávno se nezaměřuje jen na těžbu nerostných surovin pro export.

Čína je největším výrobcem fotovoltaiky a investorem do větrných elektráren. Může se pyšnit největším trhem pro elektrické automobily a produkuje 80 až 90 % elektrických baterií. V Číně rostou jak houby po dešti i tzv. chytrá města – Tianjin, Dongtan, Taichung či Wuhan, která jsou prošpikována digitálními technologiemi a fungují na bázi tzv. internetu věcí.

Dokonce i americká armáda je závislá na čínské produkci vzácných kovů. Např. výrobci letounu F-35 kupují tyto kovy potřebné na jeho výrobu v Číně. Bývalý šéf CIA, Mike Pompeo, uvedl, že „závislost Spojených států na vzácných kovech z Číny je dosti alarmující.“ V roce 2006 Spojené státy prý z ekonomických důvodů zavřely u Chicaga strategickou továrnu na zpracování vzácných kovů s názvem Magnaquench. Ta produkovala speciální magnety pro americkou armádu. Továrna se však přestěhovala do Číny a s ní i průmyslové pateny a know-how.

Ačkoliv je Čína hlavním dodavatelem vzácných kovů ve světě, její zásoby mohou být do roku 2030 takřka minimální. Ilegální těžba vzácných kovů, která dle odhadů tvoří jednu třetiny poptávky, pravděpodobně ještě urychlí vyčerpání těchto zdrojů.

Vzácné kovy jako nástroj politického nátlaku

Čína tak začala na trhu se vzácnými kovy zavádět vývozní restrikce, aby zabezpečila svou poptávku a uchránila svůj trh. Např. v roce 2005 vývozní kvóta Číny pro vzácné kovy činila 65 000 tun. O pět let později to bylo jen kolem 30 000 tun. Tato redukce vývozu souvisela s diplomatickým konfliktem mezi Čínou a Japonskem o souostroví Senkaku, kde se mj. nachází významná naleziště ropy a plynu. Toto souostroví Čína ztratila ve válce s Japonskem v roce 1895. Čína se rozhodla použít vzácné kovy jako nástroj politického nátlaku. Japonský elektronický průmysl je totiž na nich zcela závislý. Problémy s dovozem vzácných kovů z Číny dopadly brzy i na Spojené státy a Evropu.

V roce 2010, Kathleen Dahlkemper, členka amerického kongresu, varovala, že „Čína dominuje trhu se vzácnými kovy a kvůli tomu pomalu začíná ovládat i Spojené státy.“ Začíná tedy ve světě boj o vzácné kovy?

Je velmi pravděpodobné, že v blízké budoucnosti Čína bude čím dál častěji využívat monopolu se vzácnými kovy pro své geo-politické cíle. „Vzácné kovy jsou krizové kovy,“ přímo varuje jeden odborník z Evropské geologické instituce.

Těžba vzácných kovů má ekologické důsledky

Vzácné kovy však nejsou krizové jen z hlediska politiky a ekonomiky, ale také z hlediska dopadu na životní prostředí a lidské zdraví. Za prvé, jejich těžba vyžaduje obrovskou spotřebu vody. Pro výrobu jedné tuny spotřebujeme kolem 200 kubických metrů vody. Za druhé, je nutné pro těžbu zajistit rozsáhlá území. Abychom získali 1 kg vanadu, musíme rozdrtit osm a půl tuny kamene, či v případě 1 kg galia dokonce padesát tun kamene. Za třetí, při zpracování vzácných kovů se používají různé kyseliny. Odpadní voda je tak velmi toxická. Obsahuje radioaktivní odpad a těžké kovy.

„Můžeme Číně poděkovat za to, že si zničili životní prostředí, abychom my na Západě mohli využívat vzácné kovy,“ přiznal kanadský podnikatel v oblasti produkce vzácných kovů.

V Číně se nachází kolem deseti tisíc těžebních dolů vzácných kovů. Radioaktivní a toxický odpad se tam často vypouští do velkých řek, jakými jsou např. Xiang, Yangtze či Žlutá řeka, s negativními důsledky na pitnou vodu a místní ekosystémy. Vznikají také umělé přehrady plné jedovaté vody. Neslavně známá v tomto ohledu je čínská přehrada Weikuang. Případy rakovin a dalších vážných nemocí jsou alarmující. Nicméně, jak to v Číně a jiných nedemokratických režimech bývá, je těžké se dopídit po skutečných environmentálních a zdravotních dopadech.

Dopady na životní prostředí se budou jen zhoršovat. Čína hledá nová místa možné těžby např. v Kanadě, Austrálii, Kyrgyzstánu, Peru či ve Vietnamu. Poptávku po vzácných kovech se samozřejmě snaží naplnit i jiné státy. Japonsko v Indii, Německo v Mongolsku, Jižní Korea v Severní Koreji, Francie v Kazachstánu, Spojené státy v Grónsku atd. Těžba vzácných kovů v současnosti spotřebuje kolem 8 % globální energie a toto procento se bude nadále zvyšovat.

„U nás čisto“ může mít v budoucnu své konsekvence

Západ po druhé světové válce zavedl ekonomický model, který přinesl rozvinutým zemím blahobyt a neuvěřitelný ekonomický rozvoj. Špinavou těžbu a znečišťující průmyslovou výrobu však často odsunul do rozvojových zemí. A od devadesátých let především do Číny. Zdá se, že se Západu tato strategie jako bumerang vrací zpátky. Čína má nyní obrovské eso v rukávu. Jen čas ukáže, co vše bude Čína požadovat výměnou za vzácné kovy.

Globální transformace na digitální ekonomiku a zelené formy energie mohou vyústit v závažné geopolitické konflikty. Jedno je již nyní jisté, boj o vzácné kovy přispěje k další destrukci životního prostředí.

Zdroj