NIMBY: Ano, ale ne na mém dvorku

V poslední době se množí protesty lidí a obcí proti tomu, aby se u nich postavila nějaká veřejně potřebná a prospěšná stavba. Není to fenomén jen český a existuje mezinárodní akronym NIMBY (Not in My Backyard).

Charakterizuje postoje lidí, kteří odmítají, aby byla v blízkosti jejich domova postavena nějaká obecně prospěšná nebo dokonce nezbytná stavba, která však jim osobně sníží komfort bydlení. Předmětem takových protestů bývá typicky dálnice, letiště, skládka, ale také věznice, útulek pro uprchlíky nebo třeba domov pro mentálně postižené. Stát nezbytně potřebuje a musí vystavět jisté stavby. Úložiště jaderného odpadu přece vystaví na nejvhodnějším geologickém místě a ne na místě, kde je nejslabší odpor obyvatel. V poslední době takový odpor sílí a brání výstavbám továren a technologickému pokroku. Lidé si neuvědomují, že svým odporem odsuzují své místo k postupné izolaci a úpadku. Ukázalo se, že města, kterými vedla železnice, prosperovala a ta, která se kolejím ubránila, postupně zaostávala a dále se moc nerozvíjela.

Za feudalizmu či dřevního kapitalizmu tyto problémy nebyly, protože majitel pozemku si tam postavil, co potřeboval. Až demokracie, územní plánování a ochrana životního prostředí umožňovala kladení námitek a omezovala práva vlastníků. A těchto instrumentů se začalo i zneužívat. Ekologická nátlaková hnutí roky zdržovala výstavbu dálnice z Prahy do Ústí a řada vesnic a dětí v oblasti trpěla exhalacemi a rizikem nehod, tu kvůli žábám či endemickým druhům. A podobné je to i na jiných místech a oblastech. Skupují se spekulativně pozemky. Příroda by se měla chránit, ale nejde to vždy a absolutně. Jsou situace, kdy jsou potřeby společnosti silnější a příroda musí místně ustoupit. Protože, je tu stát kvůli lidem nebo žábám? Třikrát se žáby ochrání, ale po čtvrté musí ustoupit lidem. To by měli pochopit i skalní ochránci přírody.

Často jsou důvody odporu a nesouhlasu jen osobní a lokálně sobecké. Proč má být věznice nebo psychiatrická léčebna právě u nás? Vždyť to bude nepohodlné a možná i nebezpečné. Chápu pocity těch lidí. Jenomže nepostaví-li se u nás, bude mít podobný problém někdo jiný. Každý člověk se může někdy octnout na nesprávném místě v nesprávný čas a pak to má důsledky. Jestliže to dvacet let bylo dobré místo, nikde není psáno, že se nemůže stát tím nesprávným. Stát je stát a potřeby všech mocnou prioritou. Menšina musí ustoupit většině. Možná nebude od věci, když pojišťovny začnou nabízet dlouhodobou pojistku proti tomu, když se sníží cena vaší nemovitosti nebo vaše pohodlí státně důležitou stavbou v jejím sousedství. Je to viz major či jako živelná pohroma.

Mám pocit, že v době stranící menšinám, jsou zájmy státu a tedy většiny chráněny slabě a omezují možnosti jeho rozvoje. Jak je možné, že jeden farmář může roky blokovat výstavbu dálnice, po které potřebují jezdit statisíce lidí? Nechť dává stát kompenzace, ale ať může realizovat své záměry. Stavebnictví dlouhodobě docházejí štěrky, ale nikdo nechce, aby u něj byl otevřen nový lom. Kolik moderních továren, které mohly dát práci lidem, se nepostavilo jen v důsledku působení NIMBY efektu. V současné době se mluví o gigatovárně na lithiové baterie do aut na pozemcích letiště Líně. Má o ni zájem i Polsko a Německo a naši lidé hledají argumenty, proč ne a nezaměstnat na 4000 lidí. Přitom je to projekt důležitý pro udržení budoucnosti našeho automobilového průmyslu, který táhne hospodářství. Do jaké míry je to projev čecháčkovství a do jaké míry mají ti lidé právo žít v klidu a postupně upadat? Covid a válka na Ukrajině ukázala, že nevystačíme se službami a turistikou a budeme u nás zase muset víc vyrábět. Buďme rádi, že u nás je někdo ochoten investovat své prostředky a neházejme mu zbytečné klacky pod nohy. Jinde budou chytřejší a vstřícnější.

Zdroj