EU zatlouká další hřebíček do rakve českého venkova

Již dlouho se u nás mluví o vylidňování venkova, o odchodu mladých lidí, kteří po studiích zůstávají ve městech, kde najdou lepší práci, kde jsou větší možnosti společenského a kulturního vyžití, které venkov svým obyvatelům nemůže poskytnout. Je sice pravdou, že migrace obyvatel jde i opačným směrem, ale to se týká jen některých oblastí a mnoho z těchto nově příchozích, většinou movitějších občanů, nemá snahu sžít se s novým prostředím, zapojit se do místní komunity, ale zůstává uzavřeno za ploty svých domů, odkud ráno vyráží i se svými dětmi do měst, aby se vracela až navečer.

Nedochází ovšem jen k vylidňování některých venkovských oblastí, ale i ke zhoršování kvality života na venkově všeobecně. Stále narůstá počet obcí, kde zanikají místní obchody, pošty a hospody, které bývaly centrem tamního společenského života a místem, kde se utužovaly sociální vztahy. Skomírá také spolková činnost, protože bez mladých to prostě nejde. Lidem tedy nezbývá než jezdit za nákupy a kulturou do měst, kde většinou také pracují. Co však nastane až na trhu nebudou cenově dostupná auta, ale jen drahé elektromobily, kterými máme jezdit podle takříkajíc diktátu EU. Ve městě se s dopady nových evropských norem možná nějak srovnají i když i tam budou mít ti méně majetní určitě problémy. Mnozí se budou muset spokojit s veřejnou dopravou, která naštěstí funguje ve městech celkem dobře. Větší nákupy potravin a jiného zboží se dají zařídit pomocí internetu a zásilkových služeb a tak jen ten odjezd na víkendový pobyt na chatě , či někam na výlet bude komplikovaný, ale tady prý pomohou autopůjčovny a sdílení aut.

Jestliže se tedy lidé ve městě snad bez svého auta obejdou, tak na vesnici to tak lehké nebude. Autobusová doprava je osekaná, protože se nevyplácí a bez dotací by nefungovala asi vůbec. No a pokud by i fungovala, tak cestování za prací, kulturou, či nákupy je často komplikované a zabírá neúměrné množství volného času, kteří domorodci potřebují k údržbě a zvelebování svých obydlí a zahrádek. Ještě více by na omezení individuální dopravy doplatili důchodci, které si lze jen těžko představit jak se o francouzských holích a z batohem na zádech vydávají autobusem do nejbližšího supermarketu vzdáleného 10 – 15 kilometrů. A i když v obci obchůdek přece jenom funguje, tak tito imobilní přijdou o možnost pořídit si zboží levněji a vybrat si ho ze širšího sortimentu. Zastánci zelené legislativy se snaží lidem vsugerovat, že jim jde o blaho lidstva, ale zlepšení kvality ovzduší a omezení dopravy bude tvrdě vykoupeno nejen drancováním ložisek vzácných kovů, přetížení elektrických sítí, ale i sociálními dopady, o kterých se moc nemluví.

Praktický zákaz prodeje aut se spalovacími motory a zavedení uhlíkové daně sice možná bude těm nejchudším nějak kompenzováno, ale postižena bude i střední třída a ony pomyslné nůžky mezi těmi co na to budou mít a těmi ostatními se ještě více rozevřou. Je pravděpodobné, že v budoucnu se zelené technologie stanou dostupnější, že i elektroauta si budou moci dovolit i ti méně vydělávající, ale to až tehdy, kdy budou vynalezeny levné autobaterie, které nebudou ztrácet kapacitu, které budou mít dlouhou životnost, aby si člověk mohl pořídit ojetinu do které nebude muset cpát statisíce. Snaha tlačit na pilu, snaha prosadit zelené cíle za každou cenu, hází přes palubu minimálně jednu generaci, která na šlechetné úsilí politiků doplatí. Za rok budou volby do EP a voliči budou mít možnost vyjádřit se k politice současné EU i našich vlád, které s touto politikou souzní, viz podpora českého předsednictví Fit for 55. Volby do EP jsou většinou považovány za druhořadé, ale nevím, nevím, jestli by se to nemělo změnit.