Omyly a iluze Hanse-Josefa Fella

Energetický expert německé strany Zelených poskytl rozhovor Hospodářským novinám na téma budoucnosti energetiky. Jeho názory jsou přímo esencí radikální zelené ideologie.

Z hlediska české odborné veřejnosti se jedná skutečně o velkolepé „entrée“ pana poslance na scénu, které zůstane ještě dlouho v paměti. V podstatě každá odpověď, jak na platformě politické, tak i odborné, přímo volá po komentáři formou samostatného článku. Ostatně nebyl jsem zdaleka sám, kdo pocítil potřebu nějak zareagovat (vutz např. zde, zde). Dovolím si tedy okomentovat některé informace z oblasti energetiky, které mě osobně v rozhovoru zaujaly.

Havárie JE Fukušima I (Daiiči) v Japonsku

Hans-Josef Fell (HJF): „Není úplně důležité, že zrovna tsunami a zemětřesení způsobilo nehodu. Je důležité, že jaderná energie s sebou nese hodně nebezpečí, které podle Japonců nemělo vzniknout ani při živelních katastrofách.“

Jaderné energetice havárii ve Fukušimě nikdo neodpáře, musí se poctivě vyrovnat se závažnými následky a poučit do budoucna. Stojí však za připomenutí, že havárie byla zapříčiněna nebývale rozsáhlou přírodní katastrofou, která si doposud vyžádala životy více než 20 000 lidí. Problémem je, že naprosto všechny průmyslové technologie jsou projekčně dimenzovány na určitou předpokládanou intenzitu působení vnějších vlivů (např. zemětřesení, tsunami, tajfuny, záplavy) a při překročení stanovených projekčních parametrů selhávají. Aplikujeme-li logiku Hanse-Josefa Fella, tak můžeme hovořit o nebezpečnosti japonského stavebnictví, protože v důsledku zemětřesení a tsunami došlo k destrukci několika tisíc budov se smrtelnými následky pro tisíce osob. Bude řešením zákaz výstavby, popř. bydlení v přímořských oblastech nebo diskuze o projektech nových staveb?

Jaderné elektrárny a terorismus

HJF: „Dalším rizikem jsou teroristické útoky, které se mohou odehrát kdekoliv na světě. Teroristické organizace se už po jaderných elektrárnách poohlížely jako po svých potenciálních cílech.“

Mýtus o ohrožení jaderných elektráren terorismem se stal nedílnou součástí zeleného folkloru. Pokusím se nasypat na hromádku pár protiargumentů. Jaderné elektrárny byly a jsou celosvětově jedny z nejpřísněji střežených průmyslových technologií vůbec, často s permanentní přítomností ozbrojených složek přímo v areálu elektrárny. Jsou vybaveny sofistikovanými systémy fyzické ochrany objektů (vícenásobné ploty, zábrany, bariery pro průjezd vozidel, detekční/kamerové/informační systémy proti neoprávněnému vniku nepovolaných osob…). Mnohde jsou v lokalitě elektráren vyhlášeny bezletové zóny monitorované vojenským letectvem příslušného státu. Nechci na tomto místě rozvíjet spekulace o analytických schopnostech teroristů, ale byl bych schopen „vyprodukovat“ mnoho scénářů útoků např. na chemické závody, vodárny, obecně síťovou infrastrukturu, kdy jako terorista s vynaložením neporovnatelně nižšího „úsilí“ a prostředků dosáhnu velmi negativních až fatálních následků na společnost.

Energetické firmy a obnovitelné zdroje

HJF: „Role energetických firem je důležitá. Dlouhodobým cílem operátorů jaderných elektráren, jakým je například E.ON, je zabránit růstu obnovitelné energie. Protože je to pro ně břemeno.“

Všechny velké německé energetické společnosti mají již léta v organizačních strukturách pevně konstituovány „divize obnovitelných zdrojů“ (aniž by se musely takto skutečně jmenovat) a každoročně investují do „obnovitelné energie“ miliardy eur. Stačí si prohlédnout jejich internetové stránky a na čtenáře se přímo vyvalí informace o desítkách projektů v oblasti výzkumu obnovitelných zdrojů, akumulace energie, výstavby fotovoltaických a větrných elektráren, tlakovzdušných akumulačních a vodních přečerpávacích elektráren. Jsou jednoduše tahouny „zelené energetiky“. Ovšem dle dosavadní praxe bylo „břemeno zelené technologie“ v rámci firem do značné míry financováno z prodeje elektřiny z jádra a uhlí, což jsou v Německu nejlevnější zdroje masové výroby elektřiny. Ostatně i za tímto účelem byla v souvislosti s rozhodnutím o prodloužení výroby z jádra v září 2010 „vymyšlena“ speciální daň a platby do fondů (podrobnosti zde). Energetické společnosti tedy mají problém s urychleným odstavováním jaderných elektráren mimo jiné i z důvodu omezení firemních příjmů pro státem požadovaný rozvoj „zelené energetiky“, zvláště v prostředí částečně regulovaných cen elektřiny.

Obnovitelné zdroje a ceny elektřiny

HJF: „Strana Zelených je ale přesvědčena, že obnovitelné zdroje nejsou pro průmysl nebezpečné, protože elektřinu nezdraží. Když bude v našich rozvodech hodně slunečné a větrné energie, můžeme pozavírat drahé a staré zdroje.“

Skutečnost, že cena vyrobené kWh z jádra a uhlí je výrazně nižší než cena kWh z fotovoltaických a větrných elektráren, je notoricky známa i mezi laiky. Zelení tedy jaderné zdroje zruší z moci úřední a podle vizí Fella uhelným elektrárnám vyšroubují ceny emisních povolenek do takových výšin, aby se staly nekonkurenceschopnými vůči obnovitelným zdrojům. Takový scénář prezentovaný jedním z tvůrců legislativy je jistě teoreticky možný, ovšem o nezvýšení cen elektřiny v tomto poněkud zvláštním „ekonomickém prostředí“ si dovoluji vyslovit pochybnosti. Zatím evropské strany Zelených legislativně prosadily nejrůznější dotační programy pro výkup elektřiny z obnovitelných zdrojů, aby tyto zdroje byly na základě uměle stanovovaných cen vůbec schopny přežít v normálních tržních podmínkách. Nedávné české zkušenosti s fotovoltaikou dokladují, že zdaleka ještě nebylo dosaženo hranic pro rozvoj kreativity v oblasti vnějších ekonomických zásahů do energetiky.

Německo a nedostatek elektřiny

HJF: „Argument o nedostatku elektřiny po odchodu od jádra existuje už třicet let. Je to zároveň argument, který je tažen zájmem jaderné lobby. Za posledních několik let ale v Německu rostlo množství obnovitelné energie takovým tempem, že dnes máme této elektřiny v síti hodně. Německo dokonce vyváží energii do Francie.“

Fell se zjevně neinformoval o aktuálním stavu. Německo bylo čistým vývozcem elektřiny do 16./17. března, kdy vstoupilo v platnost moratorium na provoz sedmi jaderných elektráren. Od tohoto dne se stalo čistým dovozcem. Technicky orientované čtenáře odkazuji na článek na toto téma, kde mohou nalézt informace z BDEW za březen. Z dostupných statistik ENTSO-E vyplývá, že pouze za duben a květen Německo souhrnně dovezlo cca 5200 GWh elektřiny (výsledky z června nejsou prozatím k dispozici), což odpovídá výrobě jednoho temelínského bloku cca za 10 měsíců

Proces odstavování zbývajících jaderných elektráren

HJF: Pokud jsme byli schopni najednou odpojit osm jaderných elektráren, v příštích letech můžeme odpojit zbytek.

Fell požaduje odstavení všech německých jaderných elektráren už do r. 2017, zatímco schválený vládní program počítá s r. 2022. Zpráva Bundesnetzagentur z 26. května zdůrazňuje, aby odstavování dalších bloků bylo předem podrobně konzultováno se síťovými operátory a agenturou. Důvod je zřejmý: odstavení sedmi bloků (JE Brunsbüttel byla odstavena již od července 2007) v rámci moratoria vyčerpalo vnitřní rezervy v přenosových profilech až na mezní hranici a další kroky by rozhodně měly vykazovat více technické uvážlivosti, pokud se má míra rizika udržet v přijatelných mezích (technické podrobnosti zde).

Uhelné elektrárny

HJF: „Kritizujeme Merkelovou za to, že se chystá vystavět nové uhelné elektrárny. Ty nebudeme potřebovat, je to velké břemeno pro naše ovzduší.

Spolková energetická agentura (dena) předpokládá nahradit výpadek jaderných zdrojů výstavbou 15 až 20 plynových a uhelných elektráren s instalovaným výkonem 10 000 až 12 000 MW (podrobnější článek k tématu zde). Hovořit o výši podílu plynu a uhlí je v současné době předčasné, diskutuje se i varianta „půl na půl“. Zelení jasně preferují plyn. Ovšem je zřejmé, že čím větší bude podíl plynu v energetickém mixu, tím vyšší bude spotřeba, takže by měli v energetickém programu vyřešit problematiku zajištění dodávek plynu.

Plynové elektrárny a dodávky plynu

HJF: „Plyn je problematický, protože ho v Německu nemáme a musíme ho dovážet z Ruska. To je riziko, jelikož Rusko může kohoutky kdykoliv utáhnout, což se několikrát stalo. Přesto zatím paroplynové elektrárny potřebujeme. Postupně bychom je ale chtěli nahrazovat bioplynem. Do dvaceti let bychom to mohli realizovat.

HJF: „Dostavba Nord Streamu nebyla cílem Zelených, ale našeho bývalého kancléře Gerharda Schrödera. Hodně lidí proti tomuto plynovodu protestuje. Slyšel jste nedávno mluvit šéfa Gazpromu Alexeje Millera? Ten říkal, že pokud nepřistoupíme na cenu, kterou požaduje Gazprom, prodá plyn Číně. Takové podmínky jsou pro Německo nebezpečné a nový plynovod rozhodně v budoucnu cenu plynu nesníží.“

S realistickými názory Fella ohledně potenciálních rizik budoucích dodávek plynu z Ruska nelze než souhlasit. Pouze jsem nějak nenalezl onu koncepci zajištění zvýšených dodávek plynu, zvláště když už nemají být stavěny žádné uhelné elektrárny. Rovněž bych se rád dozvěděl bližší informace o netušených německých zdrojích dlouhodobé výroby desítek miliard kubíků bioplynu, aby bylo možné do dvaceti let vytlačit i plynové elektrárny z energetického mixu.

Řecko a obnovitelné zdroje

HJF: „Nejlepší možností je změnit řeckou energii na stoprocentně obnovitelnou. Bylo by to jednoduché, protože Řecko má hodně větru, slunce a vodní energie. Proto by mohli Řekové také exportovat elektřinu do střední Evropy.“

Fell se zřejmě rozhodl naznačit redaktorovi blížící se ukončení rozhovoru a trochu odlehčit atmosféru. Zcela jistě se jedná o neortodoxní a nebývale environmentálně progresivní řešení. Němci by mohli projekt rovněž financovat. Vzhledem k tomu, že slovy Fella:

„…zelené elektrárny nepotřebují kupovat palivo. Je tam pouze vstupní cena za technologii, která za posledních deset let výrazně zlevnila“,

tak by tento projekt jistě finančně unesli. A Řekové by si konečně mohli dát nohy na stůl, v klidu užívat slunce, větru, vody, socialismu a z výnosů ze zelené elektřiny navíc splatit dluhy.

Co říci závěrem? Po přečtení rozhovoru s Fellem jsem pochopil, co němečtí Zelení v energetice rozhodně nechtějí. Jsem rovněž schopen vytvořit si rámcovou představu, co naopak asi chtějí. Ovšem cesty k dosažení prezentovaných cílů mně osobně zůstaly naprosto utajeny. Je ovšem možné, že jsem poněkud determinován vzděláním a praxí v oboru a ztratil jsem potřebný esprit a nadhled nad technickými problémy. Nezbývá než vyčkat nikoliv na další rozhovory stranického experta, nýbrž na reálná technická řešení. Zcela subjektivně vyjadřuji přesvědčení, že mnohé koncepce a představy dříve či později narazí na velmi silného, vytrvalého a pro mnohé i záludně skrytého nepřítele. Nebude to jaderná nebo obecně energetická lobby, budou to fyzikální zákony.

Zdroj