NÁZOR: Terorismus roubovaný na vědu

Díky sledovanému a hojně diskutovanému oteplování se Evropou jak lavina šíří antikapitalismus. A vypadá to, že by se rád zde usadil.

Nejsmutnější na tom je, že díky vzmáhající se klimahysterii začala laická veřejnost být nejenom ostražitá, ale mnohdy přímo skeptická, když jim novináři sdělují, že vědci vyzkoumali něco nového. Kdy se také termín „vědec“ v pojetí škarohlídů začíná měnit v nadávku. Za to ovšem nemůžou novináři, ani věda, ale jen někteří z vědců, co se na akademické půdě pod praporem klimahysterie začali houfovat. Jako ti, co se hlásí k organizaci Scientist Rebellion (Vzpoura vědců).

Na jejich stránkách se dočteme, že pro svoje cíle již získali politickou moc: „Akademici jsou dokonale připraveni vést povstání: existujeme v centrech vědomostí a odborných znalostí; jsme dobře propojeni po celém světě s těmi, kdo rozhodují; máme velké platformy, z nichž můžeme informovat, vzdělávat i shromažďovat ostatní po celém světě; máme implicitní autoritu a legitimitu, která je základem. Můžeme to změnit. Musíme udělat co můžeme, abychom zastavili největší destrukci v historii lidstva.“

A jak že tu destrukci zastaví? Inu, o tom nás rovněž informují: „Abychom se vyhnuli rozpadu klimatu, musíme nejprve pojmenovat jeho příčiny. Současný kapitalistický ekonomický model nekonečného (exponenciálního) růstu na konečné planetě je zjevně neudržitelný: z definice to znamená, že musí skončit.“ Přičemž jejich antikapitalismus, jak jsou o tom přesvědčeni, stojí na vědeckých základech: „Ačkoli někteří by interpretovali tyto návrhy jako ze své podstaty ideologické, jsou to závěry, které vyplývají z rozsáhlé vědecké studie. Kapitalismus – zejména ve své moderní neoliberální inkarnaci – musí být opuštěn nebo přeměněn k nepoznání, má-li lidská civilizace přežít.“ A trvají na tom, že „řešení genderové, majetkové a sociální nerovnosti je jádrem boje proti klimatickému rozkladu i klimatické nespravedlnosti.“

Jak se tu také dozvídáme, v průkopnické sérii studií měl být běžný předpoklad, že násilný odpor je účinnější než nenásilí, důkladně prozkoumán a nakonec zamítnut. Tak tito vědci měli dospět k názoru, že nenásilné taktiky mohou „mobilizovat mnohem širší společenské vrstvy a jsou považovány za legitimnější. A represe nenásilných kampaní přivedou lidi do hnutí (včetně přeběhnutí od státních aktérů) a sníží legitimitu režimu, který se snaží svrhnout.“ Přičemž svým porušováním zákona prostřednictvím projevů občanské neposlušnosti, které podle nich oprávněně zahrnují „blokování silnic a poškozování majetku“, což vede k jejich zatýkání, dávají najevo nejen svůj vzdor vůči systému, ale také „osobní cenu, kterou jsou ochotni za to zaplatit“.

Ovšem ve skutečnosti svými projevy občanské neposlušnosti stoupenci antikapitalismu spoluobčany nejen obtěžují, ale mnohdy až terorizují. O tom se již přesvědčili v sousedním Německu, kde se skupinou klimaaktivistů zvanou Poslední generace (Letzte Generation), s vědci ze Scientist Rebellion (Vzpoura vědců) propojenou, státním orgánům dochází trpělivost. A jak německá policie ve středu 24. května 2023 oznámila, v několika spolkových zemích u členů klimatického hnutí Letzte Generation provedla razie. Státní zastupitelství k tomu pak uvedlo, že domovní prohlídky jsou součástí vyšetřování sedmi lidí, kteří čelí obviněním ze založení a podpory organizované zločinecké skupiny. Přičemž podnětem pro vyšetřování podle policie byla trestní oznámení, která občané na členy této skupiny podávali od poloviny roku 2022.

Letzte Generation, prohlašující se za zástupce poslední generace, která ještě dokáže ochránit lidstvo před nevratnými důsledky globálního oteplování, podobně jako hnutí Extinction Rebellion (Rebelie proti vyhynutí), neblaze proslula rozsáhlou škálou kontroverzních aktivit, od poškozování kulturních památek a uměleckých děl v muzeích až po blokování provozu na dopravních tepnách německých měst. Což díky současným obviněním už nemusí zůstat pro ni bez následků. Ostatně, ke třem a ke dvěma měsícům vězení za účast na blokádách silnic v německých městech, tedy už k prvním nepodmíněným trestům namísto pokuty, byli dva klimaaktivisté z hnutí Letzte Generation odsouzeni 6. března letošního roku v Heilbronnu. A to měli štěstí, že nikdo v taláru nevzpomínal fakt, že se pod terorismem rozumí „násilná forma prosazování politických zájmů stoupenců určité radikální ideologie“, která už jednou v Německu vyústila v teror, co rozpoutala Frakce Rudé armády, tedy Rote Armee Fraktion (RAF), původně jen nejradikálnější složka studentského protestního hnutí, která posléze proti lhostejnosti spoluobčanů začala bojovat Molotovovými koktejly.

Stejně tak byli dva belgičtí aktivisté, kteří si v listopadu loňského roku vybrali v obrazárně Mauritshuis v Haagu za cíl protestu Dívku s perlou, dílo nizozemského malíře Jana Vermeera, odsouzeni ke dvěma měsícům vězení. Jeden z mužů si k obrazu přilepil hlavu, druhý ho potřísnil rajčatovou polévkou. Obraz byl naštěstí chráněn bezpečnostním sklem. Přesto však podle prokuratury v Haagu jejich akce překročila mez přijatelného protestu. Ve svém prohlášení uvedla, že „cíl aktivistů, jakkoli jej lze považovat za důležitý, neospravedlňuje prostředky“. Žalobci požadovali bezpodmínečné tresty s tím, že „obrazy visí v muzeích proto, aby se jimi lidé kochali, a ne aby byly zneužívány k aktivistickým účelům.“ Jenže takovýto pohled na umělecké památky a kulturní dědictví je klimaaktivistům zjevně cizí.

Jak o tom infomovaly i naše sdělovací prostředky, v muzeu Barberini v německé Postupimi v říjnu 2022 aktivisté ze skupiny Letzte Generation potřísnili bramborovou kaší obraz z cyklu Les Meules (Kupky sena) francouzského impresionisty Claudea Moneta, aby se pak ke zdi, na které je dílo pověšeno, přilepili. Muzeum později informovalo, že dílo naštěstí tento čin nepoškodil. „Ačkoliv chápu naléhavé obavy aktivistů z klimatické katastrofy, tak jsem šokována způsobem, který si vybrali, aby dodali váhu svým požadavkům,“ uvedla k tomu ředitelka muzea Ortrud Westheiderová. Podobně v říjnu 2022 dvě aktivistky z hnutí Just Stop Oil, protestujícího proti změně klimatu, rajčatovou polévkou polily obraz Slunečnice od Vincenta van Gogha v londýnské Národní galerii, načež se pod obrazem přilepily ke zdi. Podle galerie byl obraz chráněn sklem a malba tak nebyla poškozena, rám obrazu však doznal újmy. „Pokud je zapotřebí obraz s rozlitou bramborovou kaší nebo rajčatovou polévkou, aby si společnost připomněla, že používání fosilních paliv nás všechny zabíjí, tak jí dejme bramborovou kaši na obraze,“ komentovala tyto incidenty skupina Letzte Generation na Twitteru.

Nutno zde podotknout, že nedávno na mnoha místech Berlína ještě před tím, než tam dorazila policie, byli klimaaktivisté, co se nestihli přilepit, nebo užili jen málo účinné lepidlo, motoristy odvlečeni ze silnice za flígr, přičemž je rozzuření řidiči mnohde zbili. Ale těm, které se nepodařilo od asfaltu odtrhnout, museli na místo přivolaní hasiči jejich přilepenou ruku ze silnice vyříznout, čímž je ze silnice odtáhli i s kusem vrchní části vozovky, na které tak vznikla díra. Inu, zlatí ekologičtí aktivisté, co se i u nás poutávali řetězy ke stromům, kdy hasičům stačilo přeštípnout visací zámek, čímž vznikala škoda jen na jejich do lesa doneseném majetku. Mezi tím však klimaaktivisté v Německu techniku blokády vylepšili a místo na silnici se nyní lepí na kola pronajatých aut, kterými ve stylu nehody zablokují na frekventované komunikaci dopravu.

Jak odvrátit „termofyzikální ohrožení lidstva“ klimaaktivistům radí Helge Peukert, označovaný za filozofa, sociologa a politologa, jinak německý profesor ekonomie, patřící k organizaci Scientist Rebellion (Vzpoura vědců). Svůj návod k omezení emisí zveřejnil na OXI Blogu, kdy ve hnutí Poslední generace vidí představitele budoucí „biosférické životní ekonomiky“, jejichž cíle by mohly vést ke „smysluplnějšímu, kreativnějšímu, solidárnějšímu, krásnějšímu a šťastnějšímu životu“. A kde mimo jiné volá i po snížení spotřeby energie na polovinu do pěti let. Ovšem benzín na příděl, rozebírání dálnic a rušení většiny letišť, které Peukert požaduje, to není ještě nic proti tomu, co vytroubil do světa: „Ekomodernistický sen skončil. Po desetiletích odkladů musí být okamžitě zavedeny nouzové zákony.“

Helge Peukert není jediný guru antikapitalismu, šířeného v hávu vědy. Nelze se pak divit, že tato ideologie, především mezi mladými lidmi na středních a vysokých školách, začíná vzkvétat. A tak i u nás již na protestních akcích začali aktivisté snižovat „legitimitu režimu, který se snaží svrhnout“. Neboť mladí lidé z generace, co žádný nesvobodný systém na vlastní kůži nezažila, si nikterak neuvědomují, co je tu ve hře, když v duchu antikapitalismu vedou takovýto boj „proti klimatickému rozkladu i klimatické nespravedlnosti.“ Že tak volají po formě státního zřízení, kde se vládnoucí elita politických vůdců snaží ovlivnit život celé společnosti svou ideologií a svými názory, což zpravidla vyústí do převahy represí nad právním státem. Kdy pak dochází k potlačení nejen opozice, ale i celé řady lidských práv a svobod. To je pak omlouváno principy „vyšších cílů“ na stejný způsob, jakým stoupenci antikapitalismu omlouvají omezování našich práv při odvracení jimi hlásané termofyzikální zkázy lidstva.

Máme za sebou čtyřicet let nesvobodného režimu, řízeného komunisty. Na což neradi vzpomínáme, stejně jako na to, jak se na všech vysokých školách v několika semestrech povinně vyučoval a studoval marxismus. Ale každý, kdo dosud (nebo nově) s původní formou marxismu sympatizuje, by si měl prostudovat rádoby vědecké traktáty, co hlásají nevyhnutelný konec kapitalismu v zájmu ozdravení klimatu. I jemu pak možná začne docházet, že vědcům z řad Scientist Rebellion o blaho lidstva nejde. Že se jen v rámci „řešení genderové, majetkové a sociální nerovnosti“ snaží terorismus radikálních aktivistů, společnost směrujících k nové totalitě, roubovat na vědu. Neboť podle jejich soudu existující bohatství je třeba přerozdělit: v globálním měřítku tak, aby i lidé globálního Jihu mohli žít důstojný život. Na národní úrovni tak, aby i nejchudší části společností mohly žít v ekonomické jistotě.

A aby nadspotřeba nejbohatších neohrožovala ekologické základy prosperity celého lidstva.

Zdroj