Cyklo-teror ve Francii

Je dobrým zvykem této země, postupně přejímat trendy zavedené v zahraničí. Nejinak je tomu i ve vztahu šikany řidičů ve prospěch cyklistů. Francouzská veřejnost je náležitě vychována.

Cizince zaujmou, po celé zemi soudružsky koordinované nápisy na mostech, v duchu české sprejerské kampaně namířené proti dnes již neexistujícím právům kuřáků – „Kuřačko smrdíš!“. Načmáraná pokroková hesla jako „Znečištění vzduchu zabíjí 48tis./ročně“ či „Udusíme se!“ zdobí stovky mostů po celé zemi.

Cyklisté si k rámu v místě přehazovačky připevňují několik desítek centimetrů dlouhé, horizontální plastové anténky s praporkem, jimiž přes lýtka bičují kolemjdoucí. Tedy ty, kteří včas neuhnou na asfaltových cyklostezkách, které si část z nich zuřivým zvoněním nárokuje. Praporek je však primárně cílen pro výchovné bouchání na auta, tedy pokud by si je neprogresivní řidič dovolil objet v nedostatečně uctivé vzdálenosti. Šikaně je z radnic uzpůsobena i rychlost jízdy na pozemních komunikacích, které již dávno nepatří řidičům. Nejenže je do některých velkých měst kromě soboty a neděle zakázán vjezd autům nesplňující přísné emisní normy, ale vjezd může být omezen téměř všem vozidlům okamžitě a neplánovitě v případě zhoršených klimatických podmínek. Bohatí Francouzi reagují překotným nákupem elektromobilů, dotovaných státem. Jejich velkým trendem jsou i adopce třetích dětí, samozřejmě Afričanů.

Pohyb motorovým vozidlem přináší primárně svobodu volného, stále ještě poměrně nekontrolovaného, pohybu. Řadě z nás, však přináší i požitek z jízdy. Toho jsou si progresivní soudruzi, sedící na francouzských radnicích, samozřejmě vědomi. A tak se snaží jízdu vozidlem po ulicích, řidičům co nejvíce znepříjemnit. Typickým příkladem je rychlost omezená na 30 km/h v hodině. K tomu slouží rozsáhlý systém retardérů, někdy i 12 retardérů za sebou. Oblíbené jsou i zbytečné semafory, šikanující po několika málo desítkách metrů i desetkrát za sebou. Na zelenou vlnu zapomeňte, počkáte si na červenou na většině z nich a to i když jsou přechody zcela prázdné. Jako opice na překážkové dráze se člověk cítí na kruhových objezdech, které se rovněž opakují. Zvláštní, velmi nebezpečnou, specialitou ekologických šílenců nesoucí se v duchu „Lidé, bděte!“, jsou trojúhelníkové ostrůvky zasahující do vozovky, náhle zcela v obou směrech ukončující komunikaci jinak pokračující silnice.

Cykloteroristé však myslí i na bezpečnost. Tedy, ne však na vaší. Tříproudové silnice byly zúženy na dvouproudové, s cyklo pruhy po obou směrech. Krizové situace protijedoucích, hrozící autonehodou v zatáčkách či zúženích jsou normou. Řada silnic se změnila v jednosměrky a řada silnic v prospěch cyklistů zcela zanikla, což ocení majitelé starších, neaktualizovaných navigací. Situaci komplikují bloky nepříjemných retardérů přišroubovaných k silnici místo oddělující podélné bílé barvy čáry cyklopruhu. Opět v duchu Fučíkova „Lidé, bdětě!“ jsou oblíbená náhlá zúžení tříproudových silnic do jednoproudové formou betonových květináčů s hortenziemi v prospěch cyklistů, zeleně a samozřejmě ihned vznikajících troubících kolon.

Ve velkých městech objevíte novinku v podobě výstražné značky, varující kolony před přistěhovaleckou kulturní tradicí – kamenování předních skel z mostů a kokoty lepící se lepidlem k silnicím. Nutno podotknout, že výše uvedené je typické pro větší města. Tak jako chudé francouzské maloměsto zůstalo chráněné před ghetty migrantů, tak zpravidla i lokální politické vedení měst hledí více než na progresivní trendy Greendeal šikany na ekonomickou funkčnost měst, k níž zajištění plynulé dopravy a bezplatného parkování bez modrých zón patří. Francouzi jsou hrdý národ, a zatím co nám byl z SPZ ukraden lvíček a později i písmena označující města, takže člověk nemůže nadávat na pražské značky, francouzské RZ mají dodnes barevné logo s erbem svého départmánu. Mimochodem v dnešní Francii takřka neexistuje Čechy oblíbené vyvěšování ukrajinských vlajek a chybí zde předčasně zestárlé, typicky šedé hlavy českých mužů ve středním věku, pravděpodobně po očkování.

Francie je zemí mýtnic – dálničních automatů, vybírajících mýto za každý přejezd dálnice. I zde probíhá šikana, tentokrát však mazaně zaměřená na cizince a zahraniční automobilovou dopravu. Mýto se vybírá hlavně na východě a ceny jsou poměrně vysoké, což část kamionů převádí na železnici či vodu. Co se týče platby hotovosti, systém v tom má jasno. Z dvaceti závor s automaty, pouze jedna umožňuje platbu hotovostí. Zde se samozřejmě tvoří troubící kolony navzájem na sebe nasraných řidičů. Na některých úsecích dálniční sítě je pak jízda autem pro člověk bez bankovního účtu a platební karty nemožná. Rovněž různé druhy občerstvení s obsluhou nepřijímají hotovost a ona „obsluha“ tak obsluhuje pouze koště a doplňuje automaty. Při tlaku na rušení hotovosti Francouzi samozřejmě mlčí, podobně jako při cykloteroru v zemi galského kohouta, kde jízda na kole rozhodně není příliš rozšířená.

Abychom však jenom nenadávali. Radary na dálnicích jsou pečlivě oznamovány. Neexistuje zde, aby si zmr. politici plnili rozpočty z radarů skrytých v zatáčkách, v tunelech (které běžně jezdí 90km/h) či v úsecích s nejasně označenou rychlostí jako je tomu u nás například v okolí Prahy. Zatím co na naší D1 letos tvoří v některých dnech německé RZ každé čtvrté auto, jejich turismus směrem do Francie výrazně ochabl. Politika frau Merkelové a gynekoložky Uršuly, již přináší své ovoce. Podle Francouzů se určité objemy kolony německých turistů přesunuly na levnější Balkán a Řecko. Velkou otázkou však je, co se stalo s Asiaty. Proč zmizely bzučící masy Čínských turistů s fotoaparáty, od většiny turistických lákadel? Byl již v Číně zaveden sociální kredit či jiné perzekuce za utracení a uhlíkovou stopu při cestování mimo Čínu?

Vážení přátelé, to je vše s čím jsem se chtěl podělit. Pamatujte. Práva se lehce pozbývají, avšak velmi těžce nabývají. Proto si je pevně ve svých sociálních bublinách střežte, nikdo jiný to za vás neudělá.

Zdroj