Ale pozor. DW také upozornil, že příjmy farmářů ve Španělsku nebo Rumunsku jsou výrazně nižší. Příjmy farmářů v Nizozemsku, kteří také protestují, jsou zase vyšší.
Bild připomněl, že k obdobné blokační situaci došlo na počátku ledna, kdy chtěl ministr hospodářství Robert Habeck vystoupit z trajektu v přístavišti Schlüttsiel ve Šlesvicku-Holštýnsku, ale rozzlobení farmáři v tom ministrovi bránili. Situace se zklidnila až za několik hodin.
Na demonstraci tisíců farmářů a řidičů kamionů v Berlíně 15. ledna byl ministr financí Christian Lindner vypískán. Podle deníku Bild byl vypískán přímo „nemilosrdně“.
V Biberachu museli Zelení zrušit svou politickou Popeleční středu ze strachu z útoků. Čekali na ně naštvaní farmáři s hromadami hnoje a ucpanými silnicemi. Jedno z aut skupiny německého ministra zemědělství Cem Özdemira (Zelení) bylo napadeno. Nespokojení farmáři rozbili na autě okno.
Profesor práva Arnd Diringer má za to, že případ z Magdeburku už je za hranou. „Incident v Magdeburgu je v liberální demokracii naprosto nepřijatelný,“ zdůraznil. Protesty jsou za hranou od chvíle, kdy je politikovi delší čas bráněno ve svobodě pohybu. Podle zákona navíc ten, kdo spáchá trestný čin nátlaku, může být odsouzen k finanční pokutě nebo dokonce ke třem letům vězení. Vedle farmářských demonstrantů se toto ustanovení může týkat i klimatických aktivistů, kteří se přilepují k silnici.
Server listu připomněl, že demonstrovat v Německu lze, ale podle zákona musí jít o pokojné protesty, beze zbraní a mohou proběhnout i spontánně. Politický expert prof. Werner Patzelt zdůraznil, že politici musejí snést i pískání a pokřikování. V zákoně podle něj určitě neexistuje ustanovení, které by politiky chránilo před tím, aby vyslechli jiný názor.
Server Deutsche Welle upozornil, že zemědělské protesty probíhají v celé řadě zemí EU. Navzdory tomu, že farmáři dostávají z pokladny EU nemalé množství peněz. V Německu jsou zemědělci naštvaní kvůli plánovanému snížení dotací na motorovou naftu. V Polsku a dalších východoevropských zemích farmáři blokují silnice a hraniční přechody, protože chtějí zabránit levnému dovozu z Ukrajiny.
Evropské sdružení farmářů COPA požaduje méně přísné ekologické předpisy, méně byrokracie ve složitých předpisech zemědělské politiky EU a lepší podmínky v mezinárodní konkurenci. Proto například farmářští lobbisté odmítají obchodní dohodu se zeměmi MERCOSUR v Jižní Americe, protože by znamenala větší konkurenci pro evropské farmáře. Tak to alespoň stojí v dopise, z něhož citoval list Financial Times a jehož pasáž převzal také server Deutsche Welle.
„Několik měsíců před volbami, které budou rozhodující pro budoucnost Evropy, zemědělci očekávají (…), že budou moci pokračovat ve své činnosti za přijatelných podmínek, se slušnými příjmy a s menší administrativní zátěží,“ poznamenala k dopisu předsedkyně farmářského svazu Christiane Lambertová.
V Bruselu se dnes sejdou ministři zemědělství a proberou, jak budou postupovat dál. Tak to alespoň stojí v dopise farmářů určeném Evropské komisi.
Evropská komise ve čtvrtek předložila nové návrhy, jak sebrat vítr z plachet protestům. Měla by se zmírnit pravidla a udělat výjimky, aby bylo získání dotací snazší. Předsedkyně komise von der Leyenová prohlásila, že „nátlak, který v současnosti pociťují naši tvrdě pracující farmáři, musí být zmírněn, aby byla zaručena bezpečnost potravin. Prioritou zůstává zjednodušení naší zemědělské politiky“.
Podle Deutsche Welle přitom v Bruselu panuje shoda, že je třeba chránit klima planety, ale současně pomoct zemědělcům toto nelehké období přežít.
„Strukturální změny v evropském zemědělství probíhají roky, protože počet farem rychle klesá – od roku 2005 o třetinu na 9,2 milionu. Obdělávaná plocha se však nezmenšila. To znamená, že farem je méně, ale jsou stále větší. Snižující se počet farem, které jsou stále převážně malými podniky s pouze jednou pracovní silou na plný úvazek, nemusí být nutně jen otázkou ekonomické životaschopnosti. Mnoho zemědělců v důchodovém věku to vzdává, protože chybí nástupci a mladí zemědělci. Ti jsou mimochodem podporováni speciálními dotacemi z EU,“ napsal server Deutsche Welle.
Zemědělství sice tvoří pouze 1,6 procenta ekonomického výkonu v EU, ale podle DW dostávají zemědělci zhruba čtvrtinu všech dotací z běžného rozpočtu.
„Vysoké dotace zajišťují, že ceny potravin v EU jsou relativně nízké a stabilní. Pokud by zemědělci přenesli své skutečné výrobní náklady bez dotací, ceny by prudce vzrostly a značně by kolísaly v závislosti na sklizňové situaci. Předcházet tomu bylo a je deklarovaným cílem zemědělské politiky EU,“ upozornil taktéž DW.
K nejhlasitějším protestujícím zemědělcům patří již tradičně také francouzští farmáři. Server německého listu Handelsblatt napsal, že francouzští zemědělci jsou prakticky nedotknutelní. I oni si stěžují na příliš mnoho papírování a příliš malý přítok financí na své účty.
„Francie zůstává v srdci farmářským státem. Farmáři jsou téměř nedotknutelní – a dělají politiku v Paříži a Bruselu. … Zemědělský sektor v současnosti tvoří dobrá dvě procenta francouzského hrubého domácího produktu (HDP). Na této úrovni se drží zhruba od roku 2000. Francie je hlavním příjemcem společné zemědělské politiky v Evropské unii. … Zatímco v roce 1970 měla Francie ještě 1,6 milionu zemědělců, podle posledního dostupného průzkumu národního statistického úřadu Insee v roce 2020 hospodařilo jen necelých 390 000 zemědělců. Zároveň podle studie rychle stárnou: V roce 2020 téměř 60 procent francouzských farmářů bylo starších padesáti let,“ napsal server. O deset let dříve to bylo jen šest procent.