KOMENTÁŘ: Pokrytectví klimatických aktivistů – Alex Švamberk
Uveřejněno dne 30 dubna 2024 000 8:00Letošní jaro jasně ukázalo, že klima se mění, a je proto třeba se snažit zbrzdit klimatické změny a omezovat vypouštění skleníkových plynů. Klimatičtí aktivisté však mnohdy nejdou příkladem. Na klimatické konference většinou cestují dopravními prostředky spalujícími fosilní paliva, mnohdy vzduchem. Případ, kdy se Greta Thunbergová plavila přes oceán na plachetnici, byl jen vzácnou výjimkou.
Někteří obhájci životního prostředí jako dnešní král Karel III. cestovali na nejrůznější akce na ochranu životního prostředí nejen vzduchem, ale dokonce soukromými tryskáči. Chápu, že královské rodiny si chtějí uchovat alespoň trochu soukromí, které by v komerčním letu neměly. Pak by ale měly být opatrnější s kritikou.
I vysvětlení, že volí dopravu vzduchem, protože je rychlejší a oni nemají tolik času, je pochopitelné. Málo času však mají i méně známí a významní lidé, jenomže ti nepatří k věrchušce. A pro tu platí jiná pravidla, jak nám ukazovali komunističtí papaláši. Mnozí klimaaktivisté se chovají jako rozmazlené rockové hvězdy či sportovní celebrity. I když by si to nikdy nepřiznali, rádi se vezou na vlně popularity a užívají si prebend, na které by jinak nedosáhli.
Režisérka Apolena Rychlíková se neopomněla svým schváleným followerům na síti X pochlubit, že v pátek mizí na týden do Kanady. Její film Hranice Evropy ukazující bez příkras bídný život ekonomických migrantů, kteří si jezdí vydělávat do západoevropských zemí, kde dělají za mizerné peníze podřadnou namáhavou práci, byl přijat na festival HotDocs, kde bude uveden v sekci Changing Face of Europe. Chápu, že se o svou radost chtěla podělit. Festival je to skutečně velký a její film je dobrý – hezky ukazuje, jak je Evropa navrch huj a vespod fuj.
Hned nad tím je ale post, jaká byla skvělá atmosféra a energie na berlínské stávce za klima, ze které zveřejnila fotku. Maně mě napadá, jak asi bude cestovat do Kanady, ale předpokládám, že balonem zřejmě ne. Taky mi přišlo na mysl, jak se asi dopravovala do Berlína. Počítám, že tam nejela na kole. Možná vlakem nebo elektromobilem, ale i ty spotřebovávají fosilní paliva, stále se z nich vyrábí většina elektrické energie, a i kdyby si auto nabíjela z fotovoltaických panelů na střeše, je potřeba si uvědomit, že třeba elektromobil se vyrobil z oceli a hliníku, které se tavily z rudy…
Chápu, že podobná akce doprovázená hudebními produkcemi, je zážitkem. Návštěvníci se tam cítí mezi svými a ještě mají pocit, že napomáhají dobré věci. To první je pravda, to druhé už méně, sice prosazují myšlenku ochrany klimatu, ale akcí ho nechrání, protože jakákoli doprava je pro klima zatěžující. Nemluvě o tom, že zvuková aparatura pro takto velkou akci musí mít dostatečný výkon. Většinou je potřeba dopravit na místo generátor, spalující ošklivou naftu.
U mnohých je to nevědomost, nedochází jim, jaké vedlejší efekty mají akce, jichž se účastní. Pokud jim to dojde, musejí se s dilematem, jestli jejich akce na ochranu klimatu nepřináší více škod než užitku, vypořádat sami. Neideologičtí fanoušci extrémního metalu to mají snazší. Podobné dilema je nemusí trápit, ani když podporují militantní ekologickou organizaci Sea Shepherd, protože si zřejmě nikdy nedali velrybí maso a kelímky na akci mají vratné.
Lidé typu Karla III., který se označuje za advokáta udržitelnosti, by ale měli s tím a říkat i b. Přiznávat, že ani sami se doporučeními nedokážou řídit. Pokud v Davosu v roce 2020 britský panovník říkal, že už nemůžeme ztrácet žádný čas a jedinou hranicí je naše ochota jednat, měl by začít u sebe. Jinak bude stejně jako mnozí další působit jako papaláš vozící si zadek v šestsettrojce, který také slavnostně tu a tam zasadil nějaký ten strom jako Karel v Buckinghamském paláci nebo v Keni. Princ Harry zase mluvil v souvislosti s klimatickou změnou o závodě s časem – v Botswaně, kam samozřejmě taky letěl.
Militantní ochránci klimatu mi připomínají vegetariány a veganky, kteří se účastní různých pohybových aktivit, probírají, která semínka jsou jak zdravá a co se hodí do „poridže“, a pak se vrhnou na tučnou pečenou kachnu se zelím, když jim na výšlapu vyhládlo, nebo se po tvrdém tréninku přetahují o kousky slepičího masa v polívce.