Za rok začneme besedovat, jenže Volkswagen se hroutí teď a tady

Volkswagen, ta vlajková loď Německa (a majitel Škody Auto), oznámil, že uzavře tři fabriky. Což se podle médií dotkne desítek tisíc pracovních míst. A já si tak v podvečer říkal – nemělo to fungovat naopak? Vždyť říkali – zelená transformace přinese desítky tisíc pracovních míst. A ona je jako na potvoru ničí. Ne, neničí, přenáší za hranice Evropské unie. Takhle až daleko jsme ten podnebíčkářský fanatismus nechali dojít.

Už za Merkelové vznikl plán na zrušení jaderných elektráren. Za Olafa Scholze se všechno elegantně domlasklo. V Německu už nepracuje žádná jaderná elektrárna, a tak došlo k jedinému možnému a dávno předvídanému. Přestává to všechno fungovat. Zdražilo se, lpí se na nesmyslech, které vedou k dalšímu zdražení a ve Volkswagenu už začínají vymetat zaměstnanecké skříňky. Konec. Jděte si hledat ty desetitisíce fiktivních zelených zaměstnání. Jak dlouho bude trvat, než se taková politika možného přelije do Škody Auto? Elektřinu máme podobně drahou jako Němci.

Petr Fiala se před časem ve svém komentáři pro kdysi Babišův iDnes chlubil tím, že zařídil jaderné zdroje jako bezemisní, tedy přijatelné pro eurounijní byrokraty. Nedodal, že se svezl jen na francouzské lobby, která má přes sedmdesát jaderných elektráren a bez nich by prostě jako stát klekla definitivně. Bylo jistě velkým hrdinstvím a příznakem dravé diplomacie, kde se neberou rukojmí, když si na jednání vzal tlumočníka a v patřičnou chvíli přikyvoval, aby podpořil argumenty galských kohoutů.

Ale ne, ono to tak nedopadne. Stanoví se cíle, které nejdou splnit. V tu chvíli, za asistence křiklavých titulků, se pustí do prostoru nějaká figurka z šachovnice PR solárních baronů (jako se při schvalování Green Dealu vypustila kupříkladu novobolševička Greta Thunbergová, hezky účelově, v tu správnou chvíli, kdy mají politici zvedat pacinky). Vše se pod tlakem hysterie a výkřiků how dare you schválí. Protože lidé to chtějí a lidi přece zastupuje právě Greta. A pak jako tele na nová vrata zíráme na padající vlajkovou loď Německa.

Zpráva o Volkswagenu proběhla médii a nic po sobě nezanechala. Jen další informace, kuriozita o našem úpadku. Volkswagen ale není nějaká firmička z vedlejší vesnice. To je evropský kolos, motor německé ekonomiky. Ten právě oznámil, že mu do soukolí Evropská komise nasypala písek a že se začíná setsakra zadrhávat. A že se brzy zadrhne kompletně. No ano, zadrhne. Protože zatímco Volkswagen se začal potácet v bolestech a neví kam dál a jak naplnit ty fantaskní představy Evropské komise, v Číně i v USA jedou automobilky i průmysl jako dobře promazaný stroj. Jedou, až to fiští. Každý den našich problémů je den náskoku pro čínský a americký průmysl. A plyne z logiky věci, že už takový náskok nebudeme schopní dohonit. Ne s politiky, kteří krmí mediální prostor svými velkohubými, ale dokonale prázdnými proklamacemi o tom, že se něco musí udělat a že to někdo musí udělat.

Jen italská premiérka Georgia Meloniová, jedna z těch, co možná něco tuší, vznesla požadavek vůči Evropské unii, aby se revize plánů na zákaz výroby aut se spalovacími motory posunula už na příští rok. Abychom mohli přehodnotit naše smělé plány a třeba je trochu poopravit. Zmírnit. Za rok začneme besedovat, když Volkswagen se začíná potácet teď a tady. Tomu říkám akceschopnost. Jen by mě zajímalo, jak moc se takový rok bezčasí, kdy automobilky neví a netuší, kam se dušičky politiků rozletí, propíše do konkurenceschopnosti evropského průmyslu.

No není to krásný princip – když do bahna, tak všichni. Takový teambuilding pro členské země EU. Všichni na tom v bahně budeme stejně. Žádné výhody pro nikoho. Tedy, jen pro okolní čínské a americké týmy. Ty na bahno hledí, a hledět budou, z výšky své dravé racionality.

Green Deal zabije Evropskou unii. Dřív nebo později ji zabije.

Zdroj