NASA CERES: Všechno je jinak
Uveřejněno dne 5 prosince 2024 000 8:00Současná klimatická politika EU i přijaté mezinárodní dohody ke klimatu, počínaje Rámcovou dohodou OSN ke klimatické změně z r. 1992, ztratily oprávnění ke svému pokračování. Jsou založeny nikoli na nejnovějších vědeckých důkazech, nýbrž na někdejší víře některých odborníků před 30-40 lety, že určující příčinou globálního oteplování Země v posledním půlstoletí jsou rostoucí antropogenní emise CO2 a dalších nekondenzačních skleníkových plynů.
Kardinálním současným vědeckým faktem však je, že za posledních 30 let byla původní hypotéza o dominantní příčinné úloze CO2 nejnovějšími vědeckými poznatky zpochybněna. Přitom shoda nějaké množiny vědců (např. týmů IPCC) do skutečné vědy principiálně nepatří, protože usiluje o konzervaci nějaké vědecké hypotézy jako vědecky dokázané pravdy. Za zneužitím instrumentu vědecké shody je proto třeba spatřovat vlastní prospěch shodnuvších se z prosazování takového dohodnutého cíle. To se v posledních 30 letech plně prokázalo.
Vědecká komunita se rozštěpila na ty, kteří přijali vědecky nedoloženou hypotézu o příčinné roli CO2 a dalších skleníkových plynů a na všechny ostatní, kteří poukazovali na další možné příčiny globálního oteplování. Vědecké diskuse ustaly, protože skleníkový efekt začal být jeho zastánci nekompromisně prosazován jako nezpochybnitelná politická ideologie.
Skutečné vědecké poznání se však může úspěšně rozvíjet jen tehdy, když každá vědecká hypotéza (či teorie) má šanci být studována, diskutována a neustále konfrontována s realitou. A pokud hypotéza nedokáže realitu vysvětlit, musí být odmítnuta jako vědecky nedoložená a tudíž nepravdivá. A jaký lepší důkaz nepravdivosti dominantní příčinné role CO2 v oteplování Země mohl být za první dvě dekády 21. století podán než na základě výsledků přímých satelitních měření změn v tocích na horní vrstvu atmosféry a na zemský povrch přicházející a odcházející sluneční energie, provedených americkou NASA v projektu CERES (Dübal a Vahrenholt 2021). Na základě výsledků přímých satelitních měření bylo dokázáno, že dominantní příčinou globálního oteplování Země v 21. století není rostoucí skleníkový efekt, nýbrž spíše klesající podíl odraženého krátkovlnného záření na horní hranici zemské atmosféry (Šálek M. 2024). Jinak řečeno, na zemský povrch se v důsledku antropogenně ovlivněné rostoucí prostupnosti atmosféry (v důsledku neúplné ozónové vrstvy ve stratosféře a v důsledku nedostatku vodní páry a oblaků z nedostatku a fragmentace přirozených lesů na kontinentech) dostává stále více energeticky nejúčinnějšího krátkovlnného slunečního záření, které zvyšuje průměrné teploty zemských kontinentů i vod.
Satelity naměřily nižší albedo sluneční energie, tedy nižší odraz. Méně slunečního záření se odráží od atmosféry a více sluneční energie dopadá na zemský povrch. Tomuto závěru projektu NASA CERES odpovídají i výsledky dlouhodobého monitoringu množství sluneční energie přicházející na zemský povrch. M. Wild (2009) vyhodnotil data o příkonu sluneční energie z desítek meteostanic na různých kontinentech a související vědecké práce. Od osmdesátých let 20. století stoupá příkon sluneční energie na zemský povrch nezávisle na množství sluneční energie přicházející na vnější vrstvu atmosféry. Jinými slovy, atmosféra propouští více sluneční energie na zemský povrch, výjimkou jsou některé stanice v Číně. V České republice se zvýšil průměrný tok sluneční energie za dekádu o 5.2 W.m-2. Tato hodnota je vyšší, nežli je hodnota radiačního zesílení (radiative forcing: 2–3,5W.m-2) přičítaná nárůstu koncentrace skleníkových plynů od konce 19. století (Pokorný a kol. 2023).
Menší odraz (albedo), zvýšený příkon sluneční energie na zemském povrchu je způsoben úbytkem nebo „zřídnutím“ oblačnosti. Diskuse se vede o příčině této změny oblačnosti. Vysvětluje se to zlepšením kvality vzduchu, úbytkem aerosolů, které zrychlují kondenzaci vodní páry. Zásadní význam má pokles výparu vody z odvodněných, odlesněných a urbanizovaných ploch.
Jak výsledky přímých satelitních měření NASA-CERES, tak výsledky měření přicházející a odcházející sluneční energie na zemském povrchu hypotézu o dominantní příčinné roli CO2 v globálním oteplování Země vědecky zpochybnily. Nelze proto považovat za překvapující, že nově zvolený americký prezident D. Trump plánuje odstoupit od klimatických dohod postavených na prolongaci zpochybněné vědecké hypotézy příčinné role CO2 a dalších skleníkových plynů. Pokračování v politice dalšího snižování emisí skleníkových plynů je v současnosti dvojitě katastrofální klimatickou politikou, která nejenže neřeší příčiny globálního oteplování a znamená ohromné plýtvání investičními prostředky lidstva na nesprávný klimatický cíl, ale má i druhý devastující účinek, že prostřednictvím uměle zvýšených cen energií kontraproduktivním systémem emisních CO2 povolenek likviduje potřebné podnikatelské obory a vede k neodůvodněnému rychlému chudnutí domácností.
Takže je naléhavé, aby unijní i české instituce pro klimatickou změnu přijaly výsledky aktuálního vědeckého poznání a zaměřily klimatickou politiku na obnovu kvality zemské atmosféry a na minimalizaci tepelných ostrovů. Úspěšnost této obnovy bude záviset na rychlé obnově ucelených sítí živých přirozených lesů jako nejefektivnějších autotrofních ekosystémů pro kontrolu teplot a vody v krajině. Zároveň je také potřebné začít vyvozovat právní odpovědnost za enormní ekonomické a sociální škody od těch, kteří bez ohledu na výsledky vědeckých měření a opakovanou kritiku pokračují v prosazování dominantní příčinné role CO2 v globálním oteplování.
Nutnou hodnotovou podmínkou k dosažení udržitelného chování lidí ke krajině, atmosféře i klimatu je zahrnutí plné hodnoty bezplatně poskytovaných podpůrných životodárných služeb přirozených ekosystémů, ztrácených pokračující antropogenizací přirozené krajiny, zejména ničením zbytků přirozených lesů a mokřadů. S výjimkou zahrnutí 1-2 % sluneční energie zachycené fotosyntézou, tržní ekonomiky světa dosud odmítají zahrnout dominantní životodárné podpůrné služby ekosystémů do lidského rozhodování o krajině a území a činí tak současnou lidmi silně poškozenou krajinu zásadně neudržitelnou pro normální život budoucích lidských generací (Seják et al, 2022).
Dübal, H.-R.; Vahrenholt, F. Radiative Energy Flux Variation from 2001–2020. Atmosphere 2021, 12, 1297. https://doi.org/10.3390/atmos12101297
Šálek M. (2024) neviditelnypes.lidovky.cz/veda/klimafie-argumenty-na-hrane-dezinformace.A240805_190750_p_veda_nef/tisk. Data: https://github.com/Milan007-sys/ceres_graphs.
Wild, M. (2009), Global dimming and brightening: A review, J. Geophys. Res., 114, D00D16, doi:10.1029/2008JD011470.
Pokorný a kol. Lze nárůst příkonu sluneční energie a teplot vysvětlit jinak než úbytkem oblačnosti a vody v ovzduší? Vodní hospodářství 12/2023, s. 1-8.
Seják, J.; Pokorný, J.; Seeley, K.; Skene, K.R. Why ecosystem services should be counterbalanced by nature’s thermodynamic costs. Ecosystem Services 2022, 57, IF=6,91, D1, https://doi.org/10.1016/j.ecoser.2022.101469
