NÁRODNÍ PARK: Proč je místní nechtějí

V poslední době se ministerstvo životního prostředí snaží za každou cenu prosadit vyhlášení Národního parku Křivoklátsko a chráněných krajinných oblastí Krušné hory a Soutok .Jak vyhlášení chráněné krajinné oblasti oblasti Krušné hory tak i vyhlášení národního parku Křivoklátsko a chráněné krajinné oblasti Soutok narazilo na značný odpor těch, kteří zde žijí. Otázka zní proč? Rozhodně to není tím, že by místní odmítali ochranu přírody. Hlavní roli hrají neblahé zkušenosti, jak to vypadá jinde. V okamžiku kdy dáte úředníkovi do rukou razítko a ten začne rozhodovat způsobem jemu vlastním. Chcete konkrétní příklad?

Posloužit může například spor o cestu, která historicky vedla z Březníku pod vrchol Luzného. Veřejnosti je vše známo spíše pod jménem Modrý sloup. Cesta by snad mohla být otevřena příští rok . Nejspíš ale nebude otevřena nikdy. Důvodem je ochrana tetřeva. Je zvláštní, že z bavorské strany se na vrchol Luzného, kde je chata, pěšky dostanete. Bavorský tetřev je zřejmě daleko odolnější než ten český. Přímo děsivým byl i přístup vedení Národního parku České Švýcarsko k připomínkám obcí. Výsledek „ kontrolovaný „ požár, který zdevastoval jeho srdce. Je to přímo ukázkový příklad pohrdání občany, kteří zde žijí a podnikají.

Přímo skandální je ovšem snaha o prosazení chráněné krajinné oblasti Soutok doslova na sílu. Pozemky, které mají být do této oblasti zahrnuty, mají kolem 6000 vlastníků. Celý záměr byl s nimi projednán ( ale fakticky neprojednán ) formou vyvěšení na úřední desku příslušných obecního úřadů. To je ovšem postup, který je příkrém rozporu se zákonem. Na takzvaném veřejném projednávání bylo slovy a písmeny 6 vlastníků pozemků, ti byli doslova ukřičeni ochránci přírody . Zcela legitimní je pak otázka, jestli cílem je skutečná ochrana přírody nebo něco jiného. Jak Národní park, tak příslušné Chráněné krajinné oblasti budou přece potřebovat nové sídlo vybavení a spoustu pracovníků. Takže zatímco jak Křivoklátsko, tak Soutok se v dosavadní režii Lesů České republiky v podstatě ekonomicky uživí, bude nás změněný způsob ochrany přírody stát desítky milionů až nižší stovky milionů korun ročně.

Ilustrací jak „hospodařit „ s prostředky daňových poplatníků je na veřejnosti propagovaná reintrodukce lososa do řeky Kamenice. (Spor o to zda se plůdek který zde byl původně vypouštěn vrátí do Kamenice nebo do vod v Norsku, odkud byl dovezen, bych ponechal ichtyologům ). Většina z nich pesimisticky tvrdí, že poputuje zpátky do Norska. V současné době se sice technologie výrazně změnila, plůdek se líhne v Čechách. Ale jak plyne z oficiálního sdělení zprávy národního parku od roku 2009, čili 15 let je rozbitý rybí přechod v Divoké soutěsce. Takže návrat lososa je prakticky nemožný. Pokus o návrat této krásné ryby do Kamenice je určitě záslužný, kdyby vynaložené prostředky doslova nevylétly komínem. Místo poměrně jednoduché opravy rybího přechodu vede zpráva národního parku s obcí Hřensko žabomyší spor o tom komu vlastně dotyčný přechod patří. Podle oficiálního sdělení zprávy, která mi byla poskytnuta na základě dotazu podle zákona 106, nelze bohužel zcela vyloučit, že snahou vedení parku uvést řečiště do přírodního stavu. Přeloženo do češtiny, celou soutěsku pro veřejnost definitivně a navždy uzavřít.

Místní především tuší ( petice proti vzniku ĆHKO soutok podepsalo přes 4000 občanů), že nově vzniklý majitel razítek je začne zahrnovat příkazy a zákazy budou vyplňovat nové žádosti a formuláře a prostě buzerací. A to je nejspíš důvod proč je občané v oněch lokalitách nechtějí.

Věc navíc ze strany vedení MŽP spěchá, musí se to za každou cenu stihnout do voleb. Co když se nám naštvaní voliči odmění tím, že už ve vládě sedět nebudeme?

Zdroj