GREEN DEAL: Proč vůbec máme platit jako mourovatí

V poslední době nám to s grýn dýlem začíná jít, jak se říká, z tlustých do tenkých. Sice se už objevuje drobný odpor ze strany některých vlád včetně té české, které před ne zcela dávnou dobou toto vše hujersky podepsaly, ale přesto. Už se nepohybujeme jen v rovině teoretických moralizování a kázání prostému občanstvu o tom, že pokud okamžitě nepřestaneme pálit uhlí a jezdit autem se spalovacím motorem, Země se nevratně ohřeje a všichni se uvaříme zaživa. A že je to pravda a nic než pravda, protože se na tom shodlo chvíli 97, chvíli 99 % vědců.

Přecházíme od slov k činům. Pracujeme na implementaci (miluju toto slovo…) systému ETS II, tedy systému emisních povolenek, čti novodobých odpustků, které se od roku 2027 nebudou týkat jen tepelných elektráren a podobných gigantů: budeme je platit všichni, kdo doma topíme nebo vaříme na plynu, a kdo jezdíme autem na benzín nebo na naftu. A i ti co ne, tak budou platit jakbysmet, protože vše se přepravuje náklaďákem na naftu, doprava tedy podraží, a nemyslím, že výrobci a prodejci budou takoví lidumilové, že toto zvýšení nákladů nepromítnou do koncových cen. Elektroenergetika, která bude připravena o uhelné elektrárny, a nové jaderné ještě zdaleka nebudou, bude muset z technické podstaty věci spoléhat na paroplynové elektrárny pálící plyn koupený za cenu včetně povolenek, a elektřinu máme doma všichni, a i pekař co má elektrickou pec, bude chtít přispět na dražší elektřinu, a chleba také jíme všichni. Politici se sice předbíhají v prognózách, že to nebude tak strašné, třeba benzín podraží maximálně o tři koruny, no tak co… Jenomže se už stydí říct, že s novými povolenkami se bude kšeftovat naprosto stejně jako s těmi existujícími, takže je nepredikovatelné, jak se jejich dnes neznámá a neovlivnitelná cena projeví v ceně litru nafty. Pamatujete si na ten povyk, když po začátku války na Ukrajině letěly ceny energií nahoru, pročež vláda spustila naplno rotačky ve státní tiskárně cenin a stropovala, tedy dotovala ze státního, ceny kdečeho? Teď nám grýn dýl udělá to samé, a ticho po pěšině. Na okraj, když už to musí být, co třeba snížit spotřební daň na benzín a naftu? A zavést ekvivalent této daně na elektřinu pro elektromobily?

Radši ani podrobně nemluvím o tom, že celá idea povolenek je zvrácenost. Prý to mají být jakože pokuty za to, že někdo používá neekologickou technologii. Ale jakou jinou má používat, když neexistuje srovnatelný ekvivalent? Doběla mě rozpálilo prohlášení kteréhosi ekoexperta, který si mnul ruce nad účinností povolenek, protože prý se už projevilo jejich pozitivum: brzy se zavřou uhelné elektrárny. Super, ale kde se bude vyrábět elektřina, kterou ty zavřené elektrárny už nedodají? To tento expert neprozradil.

Dále pracujeme na implementaci nových pravidel pro stavebnictví, kdy každý nový dům a většina starších budou muset být nuloenergetické, zaizolované, a se soláry na střeše. Což samozřejmě zase bude stát peníze. Takže sny o levném a dostupném bydlení se nám ztrácí v zelené mlze. Nemluvě třeba o tom, že solární elektrárna sama o sobě je technický i ekonomický nesmysl. Tato věc má účinnost, tedy poměr mezi teoretickým množstvím energie, kterou by dodala, kdyby pracovala 365 dní v roce 24 hodin denně, a tím, kolik v našich zeměpisných šířkách dodá, kolem 11%. Zdražíte povinně každý nový barák něčím ne laciným s účinností ubohých 11 %. Nejsou to vyhozené peníze? Nedalo by se za ně pořídit něco lepšího nebo je radši ušetřit? A co ona tak vzývaná ekologie, když masově vyrábíme takto neefektivní zařízení? Není to nesmyslné plýtvání energií a materiály spotřebovanými na jejich výrobu, dopravu a instalaci?

A ještě, jako kdyby autům se spalovacím motorem nestačil zákaz prodeje od roku 2035. Nejenže nový eurokomisař přes stabilní počasí si stále mele svoje: na otázku, zda připouští změnu kurzu, říká „no, answer is no“. Do té doby auta potřebují ještě další ránu: někdo si vycucal z prstu nesmyslný technicky nedosažitelný limit produkce CO₂ na jeden kilometr, přičemž za jeho překročení bude výrobce auta, tedy v konečném důsledku kupující, platit pokutu v ceně 95 EUR za každý gram nad limit. Toto sice již funguje, ale limit je zatím jen méně nesmyslný. Elektromobily samozřejmě platit nic nemusí, protože jak vám každý ekoaktivista rád vysvětlí, jsou přece bezemisní. Přitom, kde se bere elektřina do jejich baterií? Není to z obnovitelných tedy občasných zdrojů. Je to pořád v úrovni desítek procent ze stabilních zdrojů, a to buď z nenáviděných jaderných nebo tepelných elektráren, a tak to zůstane, dokud se nevyřeší technický problém ukládání velkého objemu elektrické energie. A to nemluvím o tom, že výroba baterie elektromobilu nemá nic společného s ekologií, a o tom, že elektromobil je právě díky této baterii vždy těžší než srovnatelný automobil se spalovacím motorem, tudíž logicky má větší spotřebu energie při srovnatelném stylu jízdy.

Můžeme nalézt spoustu úvah o tom, co tato ekodrahota způsobí nízkopříjmovým skupinám, jak ožebračí půl střední třídy, jak zkomplikuje život na venkově, pročež chytráci, zejména ti dobře placení v různých neziskovkách a žijící ve velkých městech, kteří nepoznají ječmen od jetele, dobře radí těmto obyvatelům venkova, že až to přijde, budou na tom super, protože ušetří za topení v odizolovaném baráku a v klidu si ze solárů v garáži nabijí svůj elektromobil, na rozdíl od nešťastníků na sídlišti. Kde na to zateplení a na ten elektromobil vezmou, to už jim tito guruové neporadí. Souhlasím s tím, že tyto experimenty mají potenciál způsobit obrovské, neřkuli existenční problémy velké části evropské populace. Ale to tu nechci rozebírat.

Mám za to, že se v tomto mumraji ztrácí základní otázka. To je tato: Proč to všechno máme podstupovat? Jaký to má důvod, čemu tím pomůžeme?

Ekologistickým šílencům je to jasné. Přece musíme snížit emise oxidu uhličitého na nulu, a tím odstraníme příčinu globálního oteplování! Resp. v jejich newspeaku, musíme usilovat o uhlíkovou neutralitu. Na okraj, provokuje mě u těchto lidí osobujících si právo rozhodovat o osudu lidstva tato do nebe volající neznalost. Oxid uhličitý, tedy plyn s chemickým vzorce CO₂, a uhlík, tedy prvek chemické značky C, jsou dvě rozdílné věci, ale to tyto novodobé apoštoly vůbec netrápí.

Je to opravdu takto jednoduché? Je oteplování, kterého jsme svědky, opravdu tak mimořádné, tak škodlivé, a hlavně je to tak jasné, že příčinou všeho je CO₂ a zejména ten lidstvem produkovaný?

Moje odpověď je možná překvapivá, pro některé lidi se tím stávám kacířem zasluhujícím si nic než smrt na hranici, ale prosím číst dále.

Tak popořadě: skleníkový efekt, což je dnes skoro sprosté slovo, je veskrze prospěšný jev. Zvyšuje totiž průměrnou teplotu na Zemi o cca 30°C. Jinými slovy, bez něj by byla Země zmrzlou koulí bez života. Tento skleníkový jev, tj. situace, kdy se část tepelné energie ze Slunce odražená povrchem Země do vesmíru, vrací zpět na povrch díky tzv. skleníkovým plynům obsaženým v atmosféře, v podstatě umožňuje život na Zemi. Jenže, a teď to začíná: není jenom jeden skleníkový plyn, a to profláklý CO₂. Je jich více, a onen oxid uhličitý není ani nejúčinnější, ani s největší koncentrací. Skleníkové plyny jsou, v pořadí podle účinku tyto: vodní pára, tedy oblačnost, metan, oxid uhličitý, oxid dusný a ozón, tedy zvláštní forma kyslíku. Přičemž koncentrace CO₂ v atmosféře je cca 0,04 %, tedy se jedná v podstatě o stopovou látku. A k tomu není ani přesně známo, jak velký je podíl těchto jednotlivých plynů na skleníkovém efektu.

Další věc: není to tak jednoduché, jak si asi spousta lidí myslí, a to že závislost přírůstku teploty na koncentraci některého z těchto skleníkových plynů je lineární. Že když koncentrace CO₂ stoupne dvakrát, přírůstek teploty bude taky dvakrát. Tato závislost je ve skutečnosti logaritmická. Laicky řečeno, křivka závislosti přírůstku teploty se zvyšující se koncentrací postupně „lehá“, takže prvních X procent nárůstu koncentrace má větší efekt než druhých stejných X procent, a třeba desátých X procent už nemá efekt skoro žádný. Takže zvyšování koncentrace oxidu uhličitého prostě postupně ztrácí efekt.

A dále: Víme, že od roku zhruba 1800 došlo ke zdvojnásobení koncentrace CO₂ a došlo ke zvýšení globální teploty zhruba o 1°C, přičemž dobrá diskuze je, co to ta „průměrná globální teplota“ vlastně je. Ale to vše je, pokud už tedy připustíme jediný a jednoznačný vliv CO₂, například bez započtení takzvané zpětné vazby. A tady začíná problém. Na jednu stranu platí, že je-li vzduch teplejší, je schopen absorbovat více molekul H₂O, tedy vody, aniž by se v něm tvořila vodní pára, tedy skleníkový plyn číslo jedna. Takže podle ekoalarmistů: přibude-li CO₂, zvýší se tak skleníkový efekt tj. teplota, ale na straně druhé logicky ubyde vodní páry, tohoto skleníkového plynu číslo jedna, a tudíž se takto skleníkový efekt sníží. Ale, bude výsledný efekt znamenat celkové zvýšení teploty nebo snížení? Nevíme, resp. neumíme přesně kvantitativně popsat. Nebo další dilema: dobře, zvýšením koncentrace CO₂ se možná oteplí. Takže se bude více odpařovat voda z oceánu, z jezer, z krajiny. Bude tedy více vodní páry, takže by se skleníkový efekt měl asi takto ještě zvýšit. Ale, zase to není tak jednoduché. Mraky jsou bílé. Bílá „horní strana“ mraků odráží sluneční záření ještě předtím, než dopadne na zemský povrch, tudíž jej neohřeje, tato tepelná energie se tedy nemůže odrazit od skleníkových plynů v atmosféře zpět na zemský povrch, takže vodní pára, tedy přesněji mraky, celkové oteplení planety umí i snižovat.

Složité? Ano. Snažím se jen naznačit, že vše není tak jednoduché, že prostě přesně nerozumíme a neumíme matematickými rovnicemi exaktně popsat jevy v zemské atmosféře. Nerozumíme třeba přesně tomu, jak vzniká oblačnost. Když se zeptáte opravdového meteorologa, jak je to s přesností předpovědí počasí, odpověď bude zhruba: jak bude zítra ti řeknu přesně, pozítří a popozítří spíš přesně, ale dál je to v lepším případě plod šestého smyslu námořníka, v normálním případě věštění z křišťálové koule. Takže deklarace typu „klimatické modely říkají že…“ sice znějí vědecky a seriózně, ale nevěřte na duchy. Klimatický model není něco zázračného, co dává přesné odpovědi na jakékoliv otázky. Klimatický model je více či méně složitá soustava diferenciálních rovnic s mnoha proměnnými, které se snaží více či méně přesně popsat to, jak se bude chovat zemská atmosféra, pokud se v ní změní to či ono. Jenže, s ohledem na výše naznačené nejistoty, tyto modely fungují tak, jak fungují. Tedy více či méně „kecají“. Protože, pokud něco neznáme přesně, při tvorbě modelu řekneme „předpokládáme, že to je takto“ a takto to do rovnic zadáme. Ale je to opravdu tak? A když ne, jakou relevanci mají výstupy takového modelu? Jinými slovy, model modeluje to, co při vědomí všech nejistot a tím nutnosti zkratek a zjednodušení při jeho tvorbě, jej jeho autor naučil. Ne to, co se v atmosféře opravdu stane.

Další věc, která mě vytáčí, je svádění kdečeho na klimatickou změnu. Když u nás byly v srpnu vedra a sucho, je to přece jasný důkaz nezvratné klimatické změny. Ale už jsme zapomněli, jak začátkem léta vydatně pršelo? Když byly v září povodně, zase ta stejná písnička. A to vše bylo sugerováno veřejnosti, že je to „následek klimatické změny“. Avšak z relevantních zdrojů lze zjistit, že extrémy počasí nejsou častější, než byly za posledních X desítek let.

Ještě jedna podstatná věc: lidská činnost, tedy pálení uhlovodíkových paliv není jediným zdrojem CO₂ na Zemi, není ani největším. Tato lidská činnost je původcem asi 7% všeho CO₂ vyprodukovaného na Zemi. Zbylých 93% vzniká přírodními procesy. Nějaký jiný expert se ale kdesi kdysi nechal slyšet, že právě těch „lidských“ 7% je problém, protože vznikly spálením uhlovodíků v nichž byl CO₂ uložen milióny let. To je teda logika. Ten samý plyn, protože je odjinud, je nebezpečnější než jiný? Takže jako když si večer dám deset dvanáctek v hospůdce Na růžku, budu mít ráno horší kocovinu než po těch stejných deseti dvanáctkách z hospůdky Na rychtě?

Tedy závěr, problémem číslo jedna dneška není to, zda ETS II a ostatní zhůvěřilosti způsobí obrovské zchudnutí populace v EU. Podstatným problémem, a otázkou, na kterou bychom měli odpovědět přednostně je, zda celý tento brutální experiment je opravdu založen na exaktní vědeckém poznání, nebo spíše jen na jednostranné interpretaci či spíše dezinterpretaci onoho reálného vědeckého poznání, slepé víře mocných, kteří problematice nerozumí, a ani rozumět buď nechtějí nebo s ohledem na jejich kvalifikaci ani nemůžou, což je ovšem vůbec netrápí, a jsou v tom podporování demagogy z nátlakových „neziskovek“ pohodlně žijících z peněz nás všech, a zlatokopy typu solárních baronů, kteří si na úkor ožebračované populace cpou kapsy.

Za mě je odpověď jednoznačná. Vsadili jsme svou budoucnost na falešného koně, na nepodloženou diskutabilní zpochybněnou hypotézu, a ne na vědecky nezvratně prokázaná fakta. Tak proč vyhazovat peníze oknem, proč se nechat pro nic za nic okrádat?

Zdroj