EVROPSKÁ KOMISE: Může za to uhlí
Uveřejněno dne 4 března 2025 000 13:55
Kolísání cen energií v prostoru EU podle Evropské komise způsobuje to, že 29 procent energetického mixu v členských státech představují fosilní zdroje. Podle představ plánu CleanIndustrialDeal (CID), čili Dohody o čistém průmyslu je tedy potřeba se jich co nejdřív zbavit. Nedostatku energie má pak předejít pořádné propojení národních sítí (zde a zde).
Zdánlivě to je správná cesta. Neboť nejdražší elektřina, jež určuje cenu, je ta vyrobená pomocí zemního plynu. Ta nahrazuje produkci elektřiny z uhlí, jež je naopak nejlevnější.
První rozpor je tedy hned na začátku: Pokud by totiž nebyla potřeba elektřina z plynu, ceny by se nemohly dostat tak vysoko. Čili Evropská komise se snaží vyřešit problém, který sama svým tažením proti uhlí způsobila. A tvrdí, že dokončením jejího plánu, který způsobil růst cen, se ceny sníží.
Druhý rozpor s realitou následuje v tvrzení o tom, že silnější propojení soustav jednotlivých států přispěje ke snížení vysokých cen a také k řešení akutně hrozícího nedostatku elektřiny. Zda silné propojení zvyšuje, nebo snižuje ceny, vědí všichni, kteří jsou propojeni s Německem (krom Francie, která si chrání vnitřní trh). Naposledy si to uvědomili Norové a Švédové, kteří do budoucna své propojení s Německem, Dánskem a Británií (Norsko) chtějí rušit, nebo alespoň dále nerozvíjet (zde, zde a zde). Protože propojení do zahraničí jim způsobuje obrovský růst cen na domácím trhu. Čili pravý opak toho, co hlásá Evropská komise.
A jestli to propojení odstraní nebezpečí nedostatku elektřiny v jednotlivých státech? V Německu to tak zatím funguje. Fungovalo by to i v budoucnu, kdyby si všichni sousedé Spolkové republiky udrželi přebytkovou bilanci a dávali by ji vždy k dispozici Německu. Jenže tím, jak do dovozní závislosti budou padat další státy, budou potřebovat elektřinu i ony. A tam se řešení navrhované komisí zadrhne. Protože ji nebude, především v zimě, odkud brát (varování ČEPS zde). Pokud si tedy státy v Evropě nezachovají žádné fosilní zdroje a nepostaví si další jaderné bloky.
Fyzikální zákony totiž zůstanou v platnosti i po případném schválení (nic neřešícího) CleanIndustrialDeal. Ba i ty ekonomické. Ve střetnutí s nimi prohraje každý, kdo si myslí, že je změní.
Z koncentrovaného zdroje energie, tedy z jádra, uhlí, plynu, získáte vždy snadněji více energie, než z rozptýleného, řídkého zdroje, kterým je vítr a slunce. Takže tam, kde konvenčním zdrojům stačí půl kilometru čtverečního, fotovoltaika potřebuje stovky a větrníky dokonce tisíce kilometrů čtverečních.A navíc, jádro, uhlí a plyn dodají energii tehdy, když je potřeba. Slunce dodá maximum jen za jasného dne, ale již ne za jasné noci. A vítr dodá elektřinu jen tehdy, když fouká. Všichni to víme, ale Evropská komise a její klaka v členských státech a v europarlamentu to stále přehlíží.
Stejně jako přehlíží, že stavba větrných elektráren je ve srovnání s jádrem materiálově opravdu drasticky náročnější. Již v roce 2020 na to upozorňoval tehdejší poslanec a člen Uhelné komise Jan Zahradník (ODS). „Temelín vyrobí za rok zhruba 14 terawatt hodin elektřiny. Aby stejné množství elektřiny pocházelo z větrných elektráren, muselo by se jich postavit 3900!Stavba těch 3900 větrníků by spotřebovala 15 krát víc betonu a 50 krát víc oceli, než bylo potřeba na celý Temelín,“ řekl před pěti lety v rozhovoru (zde).
Dlužno dodat, že fotovoltaická i větrná elektrárna mají životnost okolo 20let, takže čtyřikrát kratší, než jaderná elektrárna. Pokud by tedy měly větrné elektrárny dodávat energii stejně dlouho, jako jaderná elektrárna, musely by se větrníky zbourat a postavit čtyřikrát. Podle Zahradníkových výpočtů by tak spotřebovaly 60 krát víc betonu a 200 krát víc oceli. Zabraly by také asi 8000 čtverečních kilometrů (zde).
A stejně by dodávaly elektřinu jen v případě, že fouká odpovídající vítr. Což je přibližně po čtvrtinu roku (zde a zde).
Fotovoltaika má menší materiálové nároky, ale zato je prakticky stoprocentně z Asie, především z Číny. To samo o sobě do značné míry varuje nejen před touto závislostí, ale také před (ne)kvalitou, což potvrzují zkušenosti z trhu. Tvrzení o prodloužení životnosti panelů na 30 let je třeba podle profesora Vladislava Poulka z Technické fakulty ČZU brát jako tvrzení výrobců, nikoli jako prokázaný fakt. S velkou rezervou doporučuje přistupovat i k údajům o životnosti čínských panelů obecně.
Finanční a technické nároky na posílení sítí kvůli OZE a kvůli přeshraničnímu propojení už nechme pro dnešek stranou. I tyhle náklady bude někdo muset zaplatit…
Sečteno a podtrženo, údajně záchranný plán CID, je stejně hloupý a nefunkční, jako Green Deal. Jediné, co se s ním dá dělat, je hodit jej vůdkyni EU na hlavu. A doporučit jí, aby už konečně následovala příkladu své politické objevitelky Angely Merkelové a odešla do důchodu. Nebo kamkoli mimo politiku. I s celou svojí komisí. Jako první by ji to tentokrát mohl říct Petr Fiala, protože dokonce i jeho první reakce na CID byla jednoznačně odmítavá (zde).
