Senát a petice Zachraňme Šumavu

Senát Parlamentu České republiky přijal na svém schůzi konané dne 4. srpna 2011 usnesení k petici Svazu obcí Národního parku Šumava s názvem Zachraňme Šumavu. Je to poprvé, ve dvacetileté historii Národního parku Šumava, kdy se zákonodárci usnesli nad tím, že je nutné se situací v největším národním parku České republiky nejenom zabývat, ale také ji účinně řešit.

Součástí senátního usnesení je mimo jiné, že Senát „podporuje takové postupy dotčených orgánů a státních institucí, které povedou k zastavení kůrovcové kalamity, což vyžaduje zájem ochrany krajinného rázu i veřejný zájem zabránění rychlého rozpadu stromového patra ve II. a III. zónách Národního parku Šumava“. Takové usnesení neznamená, že by zákonodárci anebo signatáři petice podporovali tvorbu hospodářského lesa na Šumavě, jak je mnohými ekologisty, vědci a politiky argumentováno. Přirozené procesy dnes reprezentuje celá čtvrtina území národního parku a jeho ředitel Jan Stráský veřejně deklaruje uzákonění takové výměry. V této souvislosti se však někteří vědci, zejména odpůrci Jana Stráského, nedokáží sjednotit na názoru, zda by se mělo jednat o 20, 25 nebo 30 % území.

Dále Senát žádá Vládu České republiky „aby se zasadila o naplnění nařízení vlády č. 163/1991, kterým byl Národní park Šumava zřízen, a to zejména uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zachování typického vzhledu krajiny, využití území Národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí a aby beze zbytku zajistila plnění závazků učiněných obcím před vyhlášením oblasti Národního parku Šumava chráněným územím.“ Jedná se o historicky průlomové, nicméně spravedlivé usnesení, které přinese ze strany jeho odpůrců ještě mnohá nechutenství.

Součástí usnesení Senátu je i žádost ministerstvu životního prostředí o přešetření zákonnosti rozhodnutí MŽP číslo 18517/ENV/06 – 972/620/06 z 5.3.2007 a o přešetření žádosti o jeho zrušení. Jedná se o rozhodnutí MŽP, kterým byla v lesích na území Národního parku Šumava bezodkladně vyhlášena tzv. managementová zónace, a to bez ohledu na zákonný postup vyhlašování zón ochrany přírody stanovený zákonem o ochraně přírody. Toto rozhodnutí MŽP má za následek těžební drancování šumavských lesů, které je podporované ekologisty, některými vědci a politiky.

Šumavské obce s takovým unáhleným postupem MŽP nesouhlasily zejména z obavy budoucího těžebního drancování lesů v národním parku. Úředníci ministerstva tuto obavu obcí zamítli s tím, že takový vývoj kůrovce nelze předjímat. Výše kůrovcových těžeb v následných letech tuto obavu obcí potvrdilo. V současné době je v této souvislosti veden spor o asanaci kůrovcem napadených stromů v lokalitě Na Ztraceném. Zde se snaží správci parku za podpory obcí a některých vědců zpomalit gradaci kůrovců, která zapříčiňuje, v souladu s předmětným rozhodnutím ministerstva, masivní těžby navazujících horských smrčin. Z mediálních odpůrců kácení se tak paradoxně stávají jeho zastánci.

Senát dále žádá MŽP, „aby zajistilo reprezentativní zastoupení legitimních skupin občanů (vědecká obec, ochrana lesa, obce, atd.) v odborných orgánech Národního parku Šumava“ a vládu ČR, „aby urychleně připravila zákon o Národním parku Šumava“.

Autor je starosta obce Modrava