Není důvod, aby elektromobily měly dálnice zdarma

Nestává se mi to často, ale pana ministra dopravy Bednárika musím pochválit. Tento týden udělal něco, co je naprosto správné a spravedlivé, což jsem od ministerstva dopravy rozhodně neočekával.

Tento týden totiž avizoval, že řidiči elektromobilů budou platit za dálniční známku stejně jako řidiči vozidel s jakýmkoli jiným pohonem.

Aby bylo jasno, já nemám nic proti elektromobilům jako takovým. Já mám hodně proti politicky vynucené elektromobilitě. Nemám rád ten petroheadí rituál, kdy se na elektromobilech hledají samé chyby. Jasně, mají chyby, mají jich velmi mnoho, některé jsou zásadní, ale také mají výhody. Jsem zastáncem technologické neutrality, protože je elektropohon je pohon jako každý jiný. Existuje početná skupina zákazníků, kteří by měli ze solidně navrženého elektromobilu radost a užitek. Myslím, že Tesla S nebo 3 jsou super. Myslím, že FIAT 500e je taky super. Myslím, že Škoda Enyaq špatně vypadá a taky tak jezdí. Jako u fosilních aut, najdete skvělá a hrozná elektrická auta. Pro některé zákazníky není podstatný ani ten neustále skloňovaný dojezd. Jenže si elektromobil nekoupí, protože s sebou elektromobil táhne hnilobný zápach evropského zeleného socialismu a klimatické církve. A tento zákazník jsem já.

Bohužel a k naší škodě, progresivně levicové vlády nás nechtějí nechat na pokoji a neustále mají potřebu v nás různými nástroji prohlubovat ty správné návyky. Za tím účelem se ohýbají zákony a také systém daní a poplatků, který zavádí různé deviace, aby v nás probudil to správné chování.

Lidé si na tyto úchylky už tak zvykli natolik, že jim nepřipadají divné nebo je dokonce pokládají za správné. Všechny tyto nástroje „na podporu správného chování“ mají jedno společné. Na začátku se zdají naprosto skvělé. Budeme dělat dobro. Podpoříme to správné, zakážeme to špatné, přijde ráj na zemi. Jenže tento efekt bývá jen krátkodobý a pak se ukáže, že tato „podpora správného chování“ generuje dlouhodobě vedlejší účinky, které mají za následek pravý opak. Například nepředvídatelnost právního prostředí, snížení respektu k účelovému právu, nebo rozpory ve společnosti, protože aby bylo možné jedny zvýhodnit, je současně třeba jiné znevýhodnit.

Jeden z těchto nespravedlivých nástrojů na podporu „správného“ chování je osvobození elektromobilů od dálničního poplatku. Dálniční poplatek je něco, co má zpoplatnit spotřebu externality, v tomto případě opotřebení a výstavbu dálnic. Už takhle je poplatek nespravedlivý, protože opotřebení dálnice osobními vozidly je minimální, jak jsme ukázali například zde, ale zjevně žijeme s nějakým politickým konsensem, který velí uživatele osobních aut znevýhodnit jako celek. Nicméně z tzv. bezemisní vozidla, tedy především elektromobily, jsou od dálničního poplatku osvobozená zcela a pro to není naprosto žádný důvod. Elektromobily spotřebovávají životnost a kapacitu dálniční sítě minimálně stejně jako jiná vozidla, a proto by měly také stejně platit.

Ve skutečném životě elektromobily spotřebovávají životnost a kapacitu dálniční sítě více. Jednak jsou zpravidla větší a těžší než běžná auta, a také vyžadují neustálé rozšiřování dobíjecí infrastruktury kolem dálnic, protože jejich dojezd po dálnici je krátký a v zimě zvlášť. Řidiči vozidel se spalovacím motorem tedy musejí ze svých poplatků financovat zelený klimaticky uvědomělý lifestyle řidičů elektromobilů.

Sousední Rakousko je země, kde lidem hromadně hrabe ze zelené církve. Být zelený debil je tam společenský standard, nikoli diagnóza jako tady u nás. Například si postavili dálnice, aby mohli cestovat rychle a pohodlně z jednoho konce jejich země na druhý a mohli ochutnat, kde mají lepší brambory. Jenže pak si uvědomili, že jezdit rychle po dálnici je neekologické, protože to zvyšuje hladinu stresu horských koz o 1,76%, a tak si na dálnici vyhlásili rychlostní omezení na stovku. Také postavili atomovou elektrárnu, ale když byla hotová, tak naznali, že jí nebudou používat a budou raději pálit mrkev, protože to je ekologičtější. Pak si povšimli, že tento přístup může způsobit, že nebudou mít energii, a v důsledku toho že nebudou mít do čeho srát. I tomu se naučili čelit. Ale ani takto postižené Rakušáky nenapadlo osvobodit elektromobily od dálničního poplatku. Na to museli přijít až čeští elektrohujeři, konkrétně vláda ČSSD a ANO v roce 2020.

Dálniční poplatek je také pokuta za to, že si nemůžeme dovolit odpudivou Škodu Enyaq (aktuálně asi 1.4 miliónu podle ceníku) nebo bydlíte v pátém patře v paneláku a v Bauhausu neměli dost dlouhý prodlužovák.

My obyčejní občané tváří v tvář šikaně lepšolidí a důsledkům jejich sociálně inženýrských experimentů můžeme dělat pouze dvě věci. Pochválit každého, kdo se k tomuto šílenství nepřidá a vzít vidle na každého zmrda, kdo tyhle různé pokrokové deformace do právního řádu vnáší. V tomto případě nastala ta první možnost a proto je třeba vyslovit uznání ministru Bednárikovi, že hodlá své agendy stavět na předvídatelných, logických a spravedlivých základech.

Jen tak dál, ministře.

Doufejme, že to ministru Bednárikovi vydrží i v natolik zkaženém a prolobbovaném prostředí, jako je exKupkovo ministerstvo dopravy, kde si podávají kliku firmy žijící z dopravních zakázek, dopravní represe a policie. Jsem například zvědavý na to, zda obcím sebere zisky z jejich radarové zlodějny, jak ostatně je uvedeno ve vládním programovém prohlášení, a tím skončí tato sféra šedé ekonomiky. Lukačovičovo Růžové právo už proti němu jede kampaň, tak to vypadá slibně.

Zdroj: