Další paradoxy rádoby politiky pro klima

Norský parlament hodil do „klimatické neutrality“ během r. 2030 jakožto cíle vidle. Přesto je absurdita pěstovaných dogmat „pravověrců“ nepřetržitě povyšována na další level. Kdo vyrukuje s pravdou ven?

Zpravodajce www.vg.no nahlásil, že vláda Dělnické strany upravila kurz v „klimatické politice“: Slibovávala klimatické škrty doma, nyní však dává na vědomí, že škrty přenáší skrze kupování emisních kvót aktuálně v takové Zambii (ovšem i v dalších rozvojových zemích) pod rouškou „spolupráce“ a slibuje si od toho, že to půjde na vrub norské „klimatické bilanci.“

Norsko má nejvyšší (čili nejpřísnější) „klimatické cíle“ Evropy, vyslovila Maren Grøtheová, poslankyně za Stranu středu /Senterpartiet/ prostřednictvím pořadu Debatten /Debata/ norské veřejnoprávní televize NRK. Avšak co si má člověk představit pod pojmem svévolné norské iniciativy „klimatické neutrality“ za deset let nikdo nebyl schopen vysvětlit, ani kolik by stálo splnění cíle, sdělil přes www.dn.no Ole Herman Sveian, spolustraník zmíněné Grøtheové.

To, že dali poslanci k ledu „klimatickou neutralitu“ označil Andreas Bjelland Eriksen, norský ministr pro klima a životní prostředí, prostřednictvím www.aftenposten.no, www.finansavisen.no a dalších zdrojů za nešťastný signál, jenž si ve světě všimnou, jelikož Norsko údajně nemá ve zvyku rušit klimatické cíle či „upouštět od svých závazků.“ Svaz ochránců přírody /Naturvernforbundet/ okomentoval na svém webu otočení poslanců jako demotivační pro přechod na nízkoemisní společnost s tím, že to oslabí důvěru v úsilí, aby globální oteplování nepřekročilo 1,5 °C.

Øyvind K. Thorsheim, diskutér na Facebooku, jejichž posty jsou často sdíleny, přirovnal norskou „klimatickou politiku“ k tomu, jako kdyby se mělo místo párátka používat kládí kulatiny. Natolik je sebemrskačská a ve svých základech nerozumná. Prostředky se vymykají veškerým proporcím, a to jak ohledně účinků, tak nákladů. Politika je řízená zvláštními zájmy, symbolikou a potřebou bez ohledu na dopady na obyvatelstvo promítat „morální vůdcovství“. Hnací síly jsou politici, byrokraté, organizace a další mravokárci a úderníci, jež potřebují stále přísnější cíle, aby ospravedlňovaly vlastní existenci. Účet přeposílají širokému obyvatelstvu. Ve výsledku se zvyšují daně a snižuje kvalita života kvůli větším komplikacím a nákladnosti, a to bez reálných účinků na klima. Skrze tzv. zákon o klimatu a za vědomí OSN mělo Norsko snížit o 75 % své emise, jež tvoří okolo 0,1 % emisí všech zemí na světě. Norsko mělo odstranit 30 milionů tun emisí ze světa, kde jsou emise měřeny v desetitisících milionech tun. Za nedohledatelných x miliard norských korun nikoli jako jednorázová platba, ani dočasně, nýbrž každičký rok.

A proč Norsko dosud nezapočítává své lesy do „účetnictví“ zachytávání uhlíku tak jako ostatní země? To podle www.forskning.no proto, že podle norského zákona o klimatu má klimatický cíl tvořit pokrok (progresi) v porovnání s předchozím cílem. Proto se nemůže počítat zachytávání uhlíku takovým způsobem, jenž způsobuje, že potřebné snížení emisí je menší než dříve.

Strastí je prý alespoň stejně tolik, kolik je krás. Poslanec Tor Mikkel Wara z Pokrokové strany /Fremskrittspartiet/ to nedávno pojal podle záběru z norského parlamentu (umístěného na www.frp.no) takhle a obořil se na protivníky: Byl schválený další klimatický cíl, aniž by někdo chtěl vyzradit kolik nám bude stát. A zeptáme-li se tak se nám nedostane odpověď. Tehdy, když nikdo nemá požadavky na náklady, tak se otevírá pole „environmentálně-průmyslovému komplexu“, lobbyistům a zeleným floskulím. Řekne-li se, že je nějaký „zelený“ projekt dlouhodobě výhodný, tak to znamená, že je nerentabilní a potřebují dotace. Řeknou-li, že si nemůžeme dovolit projekt nerealizovat, tak to znamená, že se převelice nevyplatí a že budou zapotřebí ohromné dotace. A pakliže řeknou, že Norsko musí jít příkladem, pak se náklady vyhoupnou do extrémních výší, a tudíž dotace jakbysmet.

Předsedkyně zmíněné Pokrokové strany Sylvi Listhaugová nazvala přes www.frp.no rozsáhlou výstavbu větrných elektráren na moři zcela nezodpovědnou a varuje před „vystřelením nákladů“ a „černé díry na dotace“, aniž by se politici orientovali na realitu. To je v rozporu se zprávou o tom, že se Norsko podle www.tu.no spolu s dalšími zeměmi kolem Severního moře smluvně zavázalo k elektrárnám na moři, a norský cíl je 30 gigawattů energie do r. 2040.

Birgitte Vartdalová, šéfka státní energetické firmy Statkraft, je podle www.finansavisen.no proti opatřením, jež by Norům snižovala ceny elektřiny, dokud by byla na úkor „zeleného přerodu“ a investic do něj: „Marginální oceňování“ je pro větší výstavbu obnovitelných zdrojů podstatné.“

Cíl elektrifikace norských plošin na těžbu plynu byl snižovat emise, ovšem globálně se naopak zvyšují, namítl deník www.e24.no. Je to proto, že emise z plošin se přesouvají do spotřeby v EU a zároveň se do ovzduší dostává více CO₂ kvůli menší spotřebě energie jak pro výměnu, tak pro zelený přerod v Norsku. Elektrifikace navíc kromě zdražování silně oslabuje energetickou rovnováhu i schopnost Norska se v budoucnu ubránit. Kromě toho zvyšuje potřebu zastavovat přírodu větrnými elektrárnami jako kompenzaci. Jedno z nejinvazivnějších opatření vyžadujících nejvíce zdrojů v rámci norské „politiky pro klima“ se tak může ukázat být kontraproduktivní.

Jako velká hrozba sociálnímu státu bývá kritiky označované plýtvání na realitě prý vzdálené projekty, jako např. smlouva města Trondheim s Evropskou unií, v níž si podle www.trondheim.kommune.no, www.t-a.no a dalších zdrojů zavazuje snížit emise o alespoň 80 % do roku 2030. Starosta Trondheimu vyjádřil své nadšení slovy Trondheim + Evropská unie = pravda. Alespoň co se týče klimatu a životního prostředí. Podle trondheimských politiků je totiž EU velká hybná síla pro zelený rozvoj, a proto je důležité se na něm podílet. Podstatné je i jezdění politiků do ciziny, kde se chlubí jako velcí geopolitičtí činitelé, zatímco ve městě škrtají mj. v kapacitě péče o duševní zdraví a léčení osob závislých na omamné látky, školství a dalších oblastech. Přitom prý kupodivu skoro nikdo o tomto „románku“ mezi Trondheimem a EU neví ani kolik peněz bylo promrháno.

Norské ministerstvo zahraničí utrácí podle www.subjekt.no miliardy na „přizpůsobování se proti klimatickým změnám“, aniž by tušilo, zda opatření zaberou a ocitlo se pod palbou kritiky Nejvyššího kontrolního úřadu /Riksrevisjonen/ i parlamentu.

A pokud jste si mysleli, že rezort obrany je osvobozen od politiky klimatu, tak se mýlíte. Podle vládního webu www.regjeringen.no vláda stanovila pro norské ozbrojené síly cíl snížit do roku 2030 emise o 20 %. Požadavek se setkal s varováním např. Mortena Wolda, mluvčí politiky obrany již zmiňované Pokrokové strany, že by taková politika mohla v nejisté bezpečnostní situaci oslabit obranné schopnosti. Konkrétním příkladem je biopalivo pro stíhačky. Norský letoun F-35 patří mezi první na světě, který provedl zkušební let se 40 % biopaliva. Vláda to označila za historické a nikoli riskantní. Šlo o netestované palivo s neznámými účinky na výkon a dolet. Je drahé, nedostupné v krizových situacích a snižuje flexibilitu ozbrojených sil.

Další oblast experimentování kvůli „politice klimatu“ je zemědělství. Již jsem napsal několik textů o chemické látce bovaer, jež se přidávala skotu do krmiva. Stala se symbolem slepé cesty, jež ohrožovala zdraví zvířat i spotřebitelů. Podle www.abcnyheter.no je na pováženou, jak mohla vláda, jež tvrdí, že pracuje na udržitelnosti a bezpečnosti potravin, zároveň zavést přípravek do norské výroby potravin bez dlouhodobých údajů o zkušenostech, posouzení dopadů, a aniž vyrozuměla spotřebitele.

Nový návrh úřadu pro životní prostředí /Miljødirektoratet/ na zdražení červeného masa o 50 % podle www.tv2.no, www.dagbladet.no a dalších zdrojů prý zasáhne běžné norské rodiny zvláště nemilosrdně. Má se tím dosáhnout další snížení emisí. O kolik dražší chtějí, aby byl jménem klimatu každodenní život? Paradoxně je Norsko kvůli dlouhodobému útlumu zemědělství nuceno dovážet čím dále více nejen masa a je se svými okolo 40 % podle mj. www.nibio.no, www.helsedirektoratet.no jedna z nejméně soběstačných zemí na světě. Podle výrobců prostřednictvím např. www.nationen.no finančně neunesou velký pokles spotřeby. Navíc jsou ve hře ty velké části Norska, jež se nehodí na nic jiného než na využívání travnatých ploch přežvýkavci, jež trávu promění v maso. Kdo zacelí tuto díru? Jeden zemědělec, Ståle Hustoft, nazval v www.nationen.no býložravce, zemědělce a zemědělství mučedníky v boji o klima. Vlivem této politiky zarůstají pastviny a ztenčují se možnosti žít na norském venkově. Přitom se dlouhodobě snižují emise a zvyšuje efektivita chovem, zdravými zvířaty, kvalitním krmivem a neustálým zdokonalováním díky dokumentaci a agronomů.

Podle www.bondebladet.no může kvůli záměrům politiků a byrokratů a oháněním radou pro stravování, podle nichž nemá konzumace červeného masa překročit 350 g na osobu týdně, zmizet 30 % norského zemědělského areálu. Jenže budou chtít Norové „kvůli klimatu“ upravit své stravovací návyky?

Propagátorů „klimatické politiky“ je dost. Podle novináře Anderse Magnuse prostřednictvím podcastu Wolfgang Wee Uncut má norská veřejnoprávní televize NRK klimatickou redakci, jež má jakýsi idealisticky záměr, kde samotné přispívání k dosažení cílů politiky klimatu je pro žurnalistickou misi a poslání směrodatné, což je podle Magnuse zcestný aktivismus, jenž má otočit veřejné mínění „správným“ směrem.

Usuzuji, že jen neúprosné společenské konvence brání obyvatelům tohoto Absurdistánu, tedy Norům, aby se poddali svým citům a dávali jim volnější průchod. Schováváním se za společenskými maskami a nevybočováním lépe obstojí ve společnosti.

Zdroj: https://blog.idnes.cz/brenna/dalsi-paradoxy-radoby-politiky-pro-klima.Bg26030774