Nový šampion klimatické politiky. F-35

A nebyla to zpráva o tom, jak Francie splnila emisní strop díky odstavení uhelné elektrárny, Česko zatopilo uhelné doly a Německo odstřelilo atomové elektrárny..

Byla to zpráva o tom, jak se dá spálit více než pět milionů tun CO₂ za čtrnáct dní.

Ano, milí přátelé zeleného údělu. Zatímco vy jste ušetřili emise za celý Island za rok 2024 tím, že jste zrušili pár vnitrostátních letů a nařídili povinně recyklovatelné obaly na balenou vodu, Spojené státy a Izrael to vzali za docela jiný konec. A když si spočítáme, jak jim Rusové pomohli… Nepotřebovali desetiletí plánování, dotace na elektromobily ani debaty o zateplení fasád. Stačila jim řada strategických úderů na Írán. A ejhle: výsledek? Vypustili do atmosféry takové množství skleníkových plynů, že by za ně mohl být šéf německého Spolkového úřadu pro životní prostředí odvolán ze své funkce ještě před snídaní.

Ironie je přitom dokonalá. Evropa se topí v regulacích, které mají zachránit svět. Pařížská dohoda? Splněno. Uhlíková stopa? Snížena na úroveň feudálního zemědělství. Všechno je hlídané, certifikované a posvěcené stovkami úředníků, kteří mají jediný cíl: ochránit klima před námi všemi. I ten můj minulý poněkud utopický článek o skotu k tomu přispívá.

Jenže pak přijde válka. A ukáže se, že ten největší emisní scam nejsou spalovací motory, ale geopolitika.

Vždyť to, co tým výzkumníků spočítal, je pastva pro oči každého cynika. Emise z prvních dvou týdnů konfliktu jsou vyšší než roční produkce celého Islandu. Islandu, pro boha živého! Té země, která je často dávána za vzor geotermální čistoty! Najednou se ale ukazuje, že jedna vojenská operace dokáže zničehonic pohřbít veškeré úspory, které Evropa za posledních pět let bolestivými kompromisy nashromáždila.

A co je nejkrásnější, nikdo z aktérů se za to nebude zpovídat. Nebude žádný „carbon tax“ na střely Tomahawk. Žádný „offset“ pro bombardéry F-35. Žádný „emisní povolenka“ pro vybombardovanou ropnou rafinérii, jejíž černý dým se valí do atmosféry tak intenzivně, jako by se sama Greta marně snažila zadržet dech.

Evropa přitom sedí na tribuně jako poslušný žák první řady. Třídí odpad, dotuje solární panely na balkonech a píše doporučení, jak správně větrat, aby se neplýtvalo teplem. A zatímco se takto morálně připravuje na apokalypsu, na Blízkém východě se zrovna otevřela nová, mnohem větší, mnohem žhavější pec.

Není to ale jen o válce samotné. Je to o tom pokrytectví, které z ní čiší. Jakmile začnou létat bomby, najednou je „uhlíková neutralita“ ta nejmenší starost. Najednou je v pořádku, že za jediný nálet vznikne tolik emisí, kolik by ušetřila celá flotila německých elektroaut za deset let provozu. A Evropa? Evropa mlčí. Nebo maximálně vydá prohlášení o „hlubokém znepokojení“, vytištěné na recyklovaném papíře.

Tohle je tedy ta slavná evropská ochrana klimatu. Ochrana, která končí tam, kde začínají národní zájmy velmocí. Ochrana, která platí pro občany, ale ne pro armády. Ochrana, která se vztahuje na váš starý kotel na uhlí, ale ne na stíhačku, která svým motorem spálí za hodinu víc paliva než vy za celý život.

Takže až příště uslyšíte v Bruselu řeči o tom, jak musíme všichni zatnout zuby a obětovat se pro záchranu planety, vzpomeňte si na oněch 5,6 milionů tun CO₂, které za čtrnáct dní „vyrobila“ válka. A uvědomte si, že klima se neničí tím, že si dáte k obědu maso, nebo že si dojedete autem na chatu.

Klima se ničí tehdy, když se přestane jednat a začne se bombardovat. Ale to už je bohužel téma, na které nám žádná uhlíková daň neplatí.