KLIMA: Trojí ekologie a bičování lidí

Při hovoru/psaní o ekologii často dochází k zaměňování původní vědy, ideologie a podnikání. Kdysi se říkával vtip o pánovi, který přišel k lékaři, měl na hlavě žábu, a ta řekla: „Podívejte se doktore, co mi to vyrostlo na zadku“. Podobný osud potkal původní ekologickou vědu, která specifickým způsobem zkoumá vztahy v přírodě: vyrostli jí na zadku dva obři, obr byznysové ekologie a obr ideologické ekologie.

Schéma trojí ekologie:

Zadání byznysových ekologů je jasné: přesunout co nejvíc peněz z kapes neúčastníků zájezdu do kapes účastníků zájezdu. Tak je to u stavovských zájmových společenství velmi často.

Pozice ideologických ekologů je složitější. Ideologičtí ekologové jsou odvoditelní od Frankfurtské školy marxistů-revizionistů (též neomarxistů). Ti začali ve dvacátých letech dvacátého století jako klasičtí marxisté a položili si otázku, proč ve světové válce nedošlo ke světové revoluci, když pro ni byly splněny všechny Marxovy předpoklady. Kolem roku 1930 si odpověděli, že dělnická třída většinou vyznává podobné hodnoty jako buržoasie a tudíž je pro světovou revoluci untauglich a vyškrtli ji ze svého systému. Tím začala série revizí systému. Bez dělníků se ovšem frankfurtisté (tenkrát členové ISF , Institut für Sozialforschung) ocitli bez skupiny, pro kterou tu revoluci vlastně vymýšlejí. Teprve v šedesátých letech našel Marcuse náhradníky, staly se jimi menšiny, které – podle frankfurtistů – je možné poštvat proti společnosti a s nimi ji rozložit a světovou revoluci uskutečnit. Svým způsobem jsou ty různé „prajdy“ vlastně první máje marxistů-revizionistů, kteří takto oslavují náhradníky za dělníky. Bez dělníků ovšem zmizela Marxova antagonistická osa dělníci x kapitalisté a postupně se frankfurtisté přestali zabývat také kapitalisty. Zjistili, že hlavním viníkem Hitlerova vzestupu je křesťanský otec, který vychoval disciplinovaného syna (také Lit.1, str.252) a toho potom převzala nacistická mašinerie. Tak se stal náhradním „třídním“ nepřítelem fotr. Osu dělník x kapitalista nahradila osa menšiny x otec. Menšiny jsou nositelky revoluční pravdy, a proto jich potřebujeme co nejvíc. Přesměrování marxistické nenávisti z kapitalistů na otce určitě nebylo proti srsti CIA, pro jejíž předchůdkyni (Úřad strategických služeb) král marxistů-revizionistů Herbert Marcuse pracoval (Lit.1, str.101). Z nenávisti k otci se také zrodil gender, to už je ale jiné téma.

Téměř všichni frankfurtisté vyrostli v rodině, kde pro ně osobně byl hlavní osou (jako u Kafky) konflikt mezi synem – nepraktickým knihomolem a otcem buržujem a v mládí se vžili do role proletářů (Lit.1, str.50, obdobně str. 69 a 82), kteří bojují s buržoasií ztělesněnou otcem. Živého dělníka neznali a pravděpodobně se ho štítili. O tom svědčí Adornova úvaha, že až se dělníci zbaví útlaku, nebudou se povalovat ve stokách Hollywoodu, ale vydají se k Beethovenovým prosluněným výšinám (Lit.1, str.51). Ten musel být zklamán! Dělník byl prostě pouhá ikonka na Rubikově kostce světové revoluce. Obdobně: (oni) teoretici mají nahradit proletariát (Lit.1, str.144).

Otce jako nepřítele lidstva objevil Adorno, tomu dokonce z nějakého psychologického výzkumu vyšlo, že největší odolnost vůči fašismu má ten syn, který svého otce nenávidí. Na začátku 70-tých let se v Německu pokrokoví studenti vedení frankfurtisty vrhli na své rodiče a politicky s nimi „účtovali“ (Lit.6, str.66). Dnes nesou tuto pochodeň nenávisti ekologové–ideologové, kteří postupně k nenáviděnému fotrovi přidali jeho starou a nedávno také jeho tchýni, bábu, která si v senioráku drze žere maso.

Klíčový princip marxisticko-revizionistického myšlení je ztrpčování života lidem (Lit.5, str.224). Úkol snížení emisí skleníkových plynů na nulu je srovnatelný s výhrůžkou psovi: „Budu tě bít, dokud z tebe neudělám vegetariána“. To je trvale udržitelná zábava, kterou musíme jednoznačně odmítnout.

Zde jsou příklady bičování fotra-

• nová tramvaj na Pankráci přes dlouhé parkoviště zabila fotrům a jejich starým mnoho parkovacích míst, a to je rozkoš pro ekologa–ideologa. Dopravní význam nula, dole v metru se neušetří ani vagón, tramvaj tak spálí nějaké uhlí navíc. Smyslem je bičování fotra (a jeho staré a jeho tchýně) a ne nějaké abstraktní skleníkové plyny
• cyklopruhy způsobují dopravní zácpy, fotrové a jejich staré tvrdnou v autech a vztekají se. To je ta pravá rozkoš pro ekology-ideology
• fotr a jeho stará mají být zahnáni z aut na koloběžky, již dnes jsou auta extrémně zatížena fundamentalistickými předpisy
• bydlení v bezemisních domech jim (nám) má nákladově ztrpknout
• větrné obludy jsou ukázkou vítězství ekologů-ideologů a ekologů-byznysmenů nad normálními lidmi a nad životním prostředím
• přechod elektroenergetiky od výroby závislé na spotřebě k spotřebě závislé na občasné výrobě OZE. Špiclové se již těší na to, jak nám strčí do bytu pracky čidla a probuzerují nám život křížem krážem. Jako na spartakiádě: á-dva-tři „pračky zapnout!“, bé-tři-čtyři „všechno vypnout!“
• průmysl již dnes odpochodovává z emisně měřené Evropy do neměřených venku. Globální emise to skoro vždy zvyšuje, s hospodářstvím to jde s kopce. No, a to je ta ideologická rozkoš z boje proti fotrově civilizaci!

Frankfurtisté Theodor Adorno a Max Horkheimer vypracovali jakousi školu nenávisti k západní civilizaci v knize „Dialektika osvícenství“: „Lstivý Odysseus byl prototypický buržoa“ (Lit.2, str.58, 69, 75, 81), „Vzorná německá žena, která se ztotožňuje s ženstvím, a pravý německý muž, který se identifikuje s mužstvím … jsou archetypy konformních asociálů“ (Lit.2, str.194). Odtud také gender. Spolu s Adornovou knihou „Kritická teorie a negativní myšlení“ na západní civilizaci nenechali (A+H) nit suchou. Toto myšlení nazval později Scruton slovem „oikofobie“ tj. nenávist k vlastní obci. Podle Marcuseho by „svět měl být despoticky ovládán osvícenou skupinou, která si v sobě uvědomila jednotu logu a erótu a zbavila se otravné logiky, matematiky a empirických věd“ (Lit.1, str.328, obdobně str.206). Ano, (nejenom) klimatický alarmismus vychází z učení marxistů-revizionistů z Frankfurtské školy. S rušením otravné logiky a matematiky je Marcuse vlastně jakýmsi dominantním odnaučitelem národů a spoluzakladatelem odsvícenství.

Destrukci elektroenergetiky dnes tlačí celé týmy odsvícenců, například ti, kteří tvrdí, že každé místo na Zeměkouli se otepluje dvakrát rychleji, než všechna ostatní místa.

Lukácsovu představu (György Lukács byl marxista-revizionista mimo Frankfurtskou školu) o vylepšování společnosti s pomocí poznatků avantgardních umělců odmítl Adorno jako „vulgární marxistický šibolet“ a „sovětský blábol“ (Lit.1, str.249). Celkové přesvědčení frankfurtistů bylo, že euroamerickou společnost lze jedině rozmlátit a navodit tak revoluční situaci (která v roce 1918 zůstala nevyužita). To je skutečný (marxisticko-revizionistický) cíl klimatických alarmistů, to je cíl ekologů-ideologů!

Ředitel ISF Horkheimer to řekl nepokrytě (Lit.3): „Argument je logický, pokud má za cíl zničit západní civilizaci a je nelogický, pokud ji podporuje“.

Marcuse doufal, že ekonomií modifikované libidinózní síly pak (=po modifikaci ekonomických podmínek, čti po hospodářské destrukci) „přestanou působit jako cement, a místo toho se přemění v dynamit“. (Lit.1, str.159). Logika je jasná: hospodářská destrukce  revoluce.

Ve zprávě Římského klubu „První globální revoluce“ se píše: „Při hledání nového nepřítele, který by nás sjednotil, jsme došli ke zjištění, že by jím mohly být znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody či hladomor. Všechna tato nebezpečí jsou způsobena lidskými zásahy a překonat je lze jen změnou postojů a chování. Tím skutečným nepřítelem je tedy lidstvo samo“. (Lit.4) Římský klub byl založen Davidem Rockefellerem, tentýž D.R. sponzoroval Marcuseho v řadě projektů. Obě tyto skupiny vyznávají kult bičování otce (a celé civilizace).

Ke srůstu politického radikalismu a politické ekologie došlo v Německu při vychládání kvasu z bouří roku 1968 (v tomto roce studenti nosili transparent Marx Mao Marcuse) a radikálové hledali nové téma a blouznili o míru s přírodou (Lit. 6, str.70). K tomu se jim nachomýtla stavba jaderné elektrárny Wyhl v roce 1975, tam zkombinovali Marcuseho „Jednorozměrného člověka“ a „Meze růstu“ Římského klubu a nastartovali tak radikální politickou ekologii. (Lit.5, str. 528 – 530). Spojili „Řím“ a „Frankfurt“.

Dílčí závěr: ekologové-ideologové jsou inspirovaní Frankfurtskou školou a Římským klubem a chtějí zničit západní civilizaci. Cílem je svržení říše fotra a nastolení diktatury moudrých odsvícenců, kteří nenávidí logiku, matiku, a důkazy.

Zdroj: