Jak vždy přehlasovat námitky prezidenta republiky

Poslanci po mnoha hádkách k předloženým zdravotním a sociálním reformám zcela v pohodě, bez většího rozmyslu, bez rozpravy a jakéhokoliv věcného zájmu přehlasovali veto prezidenta Václava Klause k další, již násobné, nedomyšlené novele zákona o ovzduší.

Tentokráte se svým nezájmem hodně uletěli, neboť námitky prezidenta republiky byly závažné a zcela věcné. Co je to za zákonodárce, které věcný problém nezajímá, ale výhradně a ve všech případech soutěží jak vždy přehlasovat veto prezidenta?

K tomu pro ujasnění dodávám. Zákon byl po mnoha diskusích i připomínkách neustále odkládán. Není kvalitní, omezuje podnikání a přispívá k další korupci. Vyjma celé řady dalších ustanovení dává možnost vyhlásit obcím emisní zóny, do kterých nebudou smět vjíždět motorová vozidla s horšími parametry vypouštěných výfukových plynů. Za zcela normálního počasí bude záležet na možnostech měst a obcí, zda vůbec mohou vymezit objízdné trasy a zákon využít. V kladném případě dojde vlivem provětrávání a doslova rozfoukání vznikajících škodlivin ke zlepšení ovzduší ve vymezených zónách.

Špatný zákon, schválený netečnými poslanci však nahrává i populistickým návrhům. Jedním z prvních je zavést další „ekologické“ známky pro možnost vjezdu motorových vozidel do vyznačené zóny v Praze. Dá se předpokládat, že vyznačená zóna zahrnující v návrhu v podstatě celou Prahu se bude měnit. Ve svém výsledku rozhodně ovzduší v Praze nezlepší. Pouze zatíží motoristy a dopravu zboží dalšími zbytečnými náklady. Kdo a jak to bude kontrolovat ?

Zcela jiná situace nastává v období prachových smogových situaci v Moravskoslezském kraji a někdy v severních Čechách. Zde novela přestává mít věcný zákonodárný smysl. Občanům Ostravska rozhodně nepomůže. Vláda, ministr životního prostředí i krajské orgány budou vždy postaveny před tíživou situaci, jak ovzduší zlepšit. Rozhodně se nesmí pouze zaměřovat na chabá legislativní ustanovení, ale výhradně na odstranění příčin.

Hlavním viníkem vzniku smogových situací v našich podmínkách, jsou nepříznivé meteorologické rozptylové podmínky, kdy nedochází k provětrávání oblasti. Nastává definovatelný stav bezvětří. Vytvoří se jakási uzavřená „deka“, která nepropustí ven vypouštěné škodliviny. V tomto případě nepomohou žádné zákazy vjezdů motorových vozidel. Vypouštěné škodliviny zůstávají stále pod inverzní vrstvou. Účinnost následných opatření ke zlepšení ovzduší podle testů v Praze i v Německu je velmi malá. Ekologické zóny bez aut, které v minulých letech zavedlo v centrech velkých měst Německo, nefungují. Podle německého ústředního autoklubu to dokládají měření znečištění prachovými částicemi ve městech jako Berlín, Mnichov nebo Stuttgart. Opatrně hodnotí účinnost zón podle listu Welt i Spolkový úřad pro životní prostředí. Vymezení ekologických zón ve městech vidí jako nefunkční opatření.

Za mnohem perspektivnější proto považuji zaměřit se, místo na předkládání stále nových a málo domyšlených novel, na technologie, které by tyto převážně malé mikronové částice prachu důsledně zachycovaly a smogové epizody eliminovaly. Skutečně jde o řešení obtížné a nákladné. Prachové částice jsou problémem i v jiných zemích Evropské unie. Jiné cesty však do budoucna není. Rušení nebo přemístění průmyslových a energetických závodů z ČR do rozvojových zemí nepovažuji z ekonomických důvodů a významných dopadů na státní rozpočet za reálné.

Zdroj