Účet za nepolitickou politiku
Uveřejněno dne 9 ledna 2012 000 9:50
A co po Havlovi pojmenovat první podzemní úložiště CO2? Havel neměl vztah k letištím. Zato podporoval boj proti skleníkovým plynům, který draze zaplatíme.
(Obrázek: Vždycky když slyším o CCS, Carbon Capure and Storage, vzpomenu si na Kocourkov, kde radní navrhovali denní světlo do sklepa nosit v sudech).
Respekt k Václavu Havlovi chápu jako respekt k Chartě 77 a ke všem, co se za minulého režimu nebáli říkat pravdu. To jsou nadčasové hodnoty. Ale Havel porevoluční, to je postava dosti rozporuplná. A na to budou narážet i snahy stavět mu pomníky.
Návrh režiséra Feniče přejmenovat pražské letiště po Václavu Havlovi se setkal s námitkou někdejšího Havlova tajemníka Vladimíra Hanzla, že pan president létal nerad a navíc je to nehavlovsky komerční objekt. Že bychom po něm měli spíše pojmenovat něco, co více souzní s jeho názory. A tak mne něco napadlo. Vždyť právě dva dny předtím, než VH odešel z tohoto světa, naši poslanci schválili zákon, který umožní vtlačování oxidu uhličitého pod zem. Na klima to sice nebude mít vliv, ale zákon jsme museli přijmout, neboť to nařídila Evropská unie. Jelikož byl velkým podporovatelem evropské integrace i záchrany klimatu, navrhuji po Havlovi symbolicky pojmenovat první české úložiště CO2.
Havel létání nesnášel, nesouhlasí s pojmenováním letiště tajemník. Lidovky.cz 27.prosince 2011
Poslanci schválili zákon, který umožní vtlačování CO2 pod zem. Ekolist.cz 16.12.2011
Jeho zapálenou podporu pro Zelené a pro boj s klimatem mohu doložit. Nevím, že by se pro něco jiného v domácí politice po Listopadu angažoval více:
V roce 2007 se Havel přihlásil ke klimatickému alarmismu článkem „Planet is not at risk. We are“ (New York Times 25.září 2007). Ironií je, že jen pár dní poté soud rozhodl o nepravdivosti Al Gorova filmu „Nepříjemná pravda“. Jen mi vrtá hlavou, jak jde podpora klimatického alarmismu – který proslul nepravdivým přeháněním – dohromady s bojem za pravdu a lásku?
V roce 2009 se VH stal patronem „Velké výzvy“, což je návrh aktivistů na přijetí zákona o boji proti klimatu. Podle vzoru podobného zákona z Velké Británie.
Exprezident Havel podpořil ekologickou kampaň Velká výzva. Mediafax 15.dubna 2009
Havel se domníval, že úlohu partajnické parlamentní demokracie by mohla suplovat „občanská společnost“, tedy spontánně zdola vzniklé nevládní organizace. I z této ideje se stala karikatura. V nové době jsou nevládní organizace často jen placenými agitátory, loutkami nadnárodní byrokracie. Třeba Přátelé Země (Friends of the Earth Europe) dostávají asi polovinu svého rozpočtu z Evropské komise, což je jakási evropská vláda. Co je na takových nevládkách nevládního?
http://www.klimaskeptik.cz/co-rika-veda/financni-nezavislost/
V roce 2010 stranu Zelených podpořil Havel ve volbách a natočil pro ně video o urbanizaci. V roce, kdy se slovem roku stala „fotovoltaika“ mluvil o tom, jak nám skladové haly a dálnice hyzdí krajinu. O tom, jak nám krajinu hyzdí solární panely, větrníky a lány řepky, o tom pokud vím nemluvil. Humanitární krize v rozvojových zemích kvůli pěstování biopaliv také zůstala mimo jeho zorné pole. Vyháněním z domovů (Vertreibung) je ohroženo až 60 milionů domorodců, kteří mají odejít, aby se jejich vesnice mohly srovnat se zemí, pralesy vykácet a přeměnit se na plantáže biopaliv.
Havel podpořil Zelené klipem. Varuje v něm před zástavbou krajiny. 14.května 2010
Nevyužil příležitost stát se tím hlasem, který by environmentalisty nabádal, aby se vrátili ke kořenům. Aby se od klimatických kšeftů výmyslů a strašení vrátili k ochraně přírody. Přitom právě od něj by taková slova byli schopni přijmout. (Příklad by si mohl vzít ze sebekritiky ekologů z Breakthrough Institute zde)
Na Havlově každoroční akci „Fórum 2000“ měli Zelení vždy dveře otevřené. Na ročníku 2011 nechyběl Bursík a Jan Dusík (bývalý ministr životního prostředí, nyní ředitel evropské pobočky UNEP), Ondřej Liška, předseda Zelených, Bedřich Moldan, Cem Özdemir (němečtí Zelení). Nikdo z názorové opozice pozván nebyl. To mě překvapuje, protože bych čekal, že disident bude potřebnost opozice chápat ze všech nejlépe.
http://www.forum2000.cz/en/projects/forum-2000-conferences/2011/participants/
Havel byl předním představitelem Charty 77, která byla protestem proti umlčování svobody slova v komunistickém Československu. Jenže když se o generaci později situace opakovala, v podobné byť ne totožné formě, za svobodu slova už se nepostavil. Náboženství klimatických změn má také svou cenzuru a své disidenty. I dnes se lidé bojí mluvit. Dostávám dopisy, kde mi lidé vyjadřují podporu s dovětkem „prosím nezmiňujte nikde moje jméno, nerad bych přišel o místo.“ Tentokrát se ale Havel postavil na stranu cenzorů.
V listopadu 2009, přesně dvacet let po sametové revoluci, se provalilo, jak režim lže. Přišla aféra Climategate. I největší alarmisté museli uznat, že klimatologové se „nechovali pěkně“. Ale náš největší moralista tentokrát mlčel. Žádné projevy o mravní potřebě života v pravdě, žádný vztyčený ukazováček.
Nemlčel ale proto, že by snad celou aféru přehlédl. Na Fórum 2000 v následujícím roce Havel pozval osobu nejvíce proslulou mediálním ututláváním aféry Climategate, zametáním pravdy pod koberec. Pozval britského alarmistického žurnalistu George Monbiota z Guardianu. Ten jako hlavní řečník na panelu „Ekologické meze planety“ svou řeč věnoval konspirační teorii, že za debaklem alarmismu stojí jen spiknutí zlých klimaskeptických kapitalistů a Václava Klause. (transkript)
Takže z mého pohledu, pokud někdo tvrdí, že pan Václav Havel se idejím Charty 77 nikdy nezpronevěřil, tak se takovému názoru divím.
Pojmenovat po něm podzemní úložiště CO2 by byl dokonalý symbol. Je to cosi, za co bojoval a co prosazoval. Velké ideály a vzletná slova. Nepoučitelnost ze selhání předchozí utopie. Drahé náklady. Nulový účinek na vytčený cíl. Omyl, kterému se šlo vyhnout, kdyby se neumlčovala pravda.
Kdysi pranýřoval zprofanování ideálů socialismu, ve které věřily celé generace. Ale v novém režimu se sám podílel na diskreditaci ideologie environmentální, která je jakýmsi nástupcem socialismu. V obou případech se velké utopické sny nakonec změnily ve svou karikaturu. V jeho eseji „Slovo o slovu“ (1989) stačí zaměnit slova ekologie a socialismus a je to jako by byla napsána dnes.
„Nevím, jak ve vaší zemi, ale v mé vlastní se z téhož slova – tedy ze slova ekologie – stal už dávno docela obyčejný pendrek, kterým od rána do večera tlučou po zádech všechny své svobodomyslné spoluobčany jacísi zbohatlí a v nic nevěřící byrokrati, nazývajíce je „nepřáteli klimatu“ a „popírači“. Skutečně: v mé zemi to slovo je už dávno bohapustým zaříkadlem, kterému je nejlépe se vyhnout, nechce-li se člověk stát podezřelý.“