Klimaskeptik.cz se dostal do výuky pro školy

Recenze publikace „Jak učit o změně klimatu“, kterou vydává Asociace pro mezinárodní otázky.

V květnu 2012 Asociace pro mezinárodní otázky vydala – s podporou ministerstva životního prostředí – publikaci s názvem „Jak učit o změně klimatu“.

Musím říci, že tento materiál převyšuje úroveň agitačního braku, který vytváří Evropská komise (viz článek Evropská komise vypráví dětem o klimatu pohádky). Je to možná vůbec poprvé, co publikace pro školy informují o názorech klimaskeptiků. V dosavadních materiálech pro školy byla jakákoli kritika alarmismu tabu.

O názorech skeptiků AMO referuje sice jen stručně, ale většinou správně. Nejsou tu žádné bláboly o popíračích ani loutkách ropného průmyslu (str. 85 „Klaus nepopírá, že se Země otepluje“). Zatímco ve starších publikacích se o Sternově zprávě student dozvěděl jen to, jak je skvělá, zde jsou uvedeny i výhrady kritiků (str. 64). Sternovy výpočty, jak se boj s klimatem vyplatí, vycházely z absurdního názoru, že hodnota peněz v čase se nemění.  Je zmíněn Lomborg (str. 64), který varuje, že peníze utracené za klimatický boj budou jinde chybět. Přiznává se tu, že Kodaňská konference byl debakl (str. 48) a že globálně snižovat emise CO2 se nedaří, protože by to bylo pro rozvojové země moc drahé (str. 56). Jen mi tu chybí konkrétní čísla, třeba že v příští generaci nám boj proti klimatu zdvojnásobí státní dluh (zdroj). Také nevím, proč tu chybí Lomborgův výpočet, že i kdyby celý svět sto let plnil politiku EU, na oteplování to nebude stejně mít vliv. Německo zaplatí 150 miliard dolarů, aby oddálilo globální oteplování o jednu hodinu za sto let (zdroj).

Autoři přiznávají, že alarmisté nemají žádný důkaz, ale úpěnlivě nás prosí, abychom to nepokládali za tmářství (str.24): „Věda nezná jistotu, jen pravděpodobnost… Nelze tedy učinit politické rozhodnutí, které by bylo stopro­centně vědecky podložené. V žádném případě tedy nejde o střet mezi rozumem a pravdou na jedné a tmářstvím a manipulací na druhé straně.“ Pokud politici konají dle něčeho, pro co není vědecký důkaz, tak to není tmářství? Také bych namítl, že skutečná věda jistotu zná – nikdo neřekne, že železo má „pravděpodobně“ větší hustotu než sýr.

Zatímco minulé publikace si vymýšlely, že prý došlo k nárůstu přírodních katastrof, zde se korektně zmiňuje nutnost normalizovat pojistné škody (str. 35, „Hurikán o stejné síle může nyní na stejném místě způsobit podstatně větší škody než před mnoha desetiletími“). Je tu alespoň letmá narážka na slabiny klimatických modelů (str. 32, „změna jednoho parametru, který zatím není zanesen, může vyvolat značné následky co se závěrů týče.“). Ale co konkrétně je modelům vyčítáno, to se nedozvíme. Ani to, že velké oteplování, které předpověděly Hansenovy modely, nepřišlo.

Je to zlepšení oproti úrovni starších výukových materiálů. Přesto publikaci bohužel nemohu označit za vyváženou.

• Za prvé, autoři zmiňují pouze negativní dopady oteplování. O pozitivním přínosu klimatického optima neřeknou nic. Představte si, že by takhle vyvážený byl zaoceánský parník – všechen náklad na levoboku, na pravoboku nic. Jak daleko by asi doplul?
• Za druhé, autoři zatajují přírodní příčiny změn klimatu, aby děti měly dojem, že za špatné počasí může člověk. Slunci a jeho vlivu na klima je věnováno ve 100-stránkové publikaci půl stránky. I z nápisu na tubě s krémem na opalování se toho o Slunci dozvíte více.

A jak se zdůvodňuje, že o vlivu Slunce na klima je tu jen půl stránky? „Klimatičtí skeptikové často na existenci těchto /solárních/ cyklů upozorňují. Jejich dopad je však zatím znám jen nedostatečně a je třeba dalšího výzkumu.“ (str. 18)… Jenže velikost vlivu zdvojnásobení CO2 na teploty je také „zatím známa jen nedostatečně“. Odhady se pohybují v mlhavém rozmezí cca 0,5-6°C. Zajímavé je, že tady to nevadí.

A proč uvádějí jen negativní dopady oteplování? „Černých scé­nářů je celá řada a není příliš obtížné si je představit… Jejich autoři mají také často sklon ke katastrofickým variantám. Přestože bychom je neměli podceňovat, je třeba k nim přistupovat kriticky. Pro ilustraci si některé uveďme.“ (str. 37)… Pročpak ale „pro ilustraci“ neuvedou také nějaké optimistické scénáře?

A jakým způsobem autoři referují o skandálech alarmistů?

• Autoři přiznávají, že  grafy „potvrzující“ hokejkový graf dělali ti samí lidé pořád ze stejných dat. Přiznávají, že Mannův tým léta nevědecky utajoval data. Přesto se tu tvrdí, že zdiskreditovaný hokejkový graf stále platí. (str. 15)
• Zatajili studentům aféry Glaciergate, Jamal, Amazongate i Africagate.
• Zatajili studentům Citizen Audit, který spočítal, že celou třetinu zdrojů klimatického panelu OSN tvoří nevědecké zdroje jako noviny či brožurky zelených aktivistů.
• Zmiňují aféru Climategate, ale neřeknou o čem byla. Ani zmínka o Majkově triku či „hide the decline“.
• Ani zmínka o střetech zájmů v klimatickém panelu (Mann recenzuje Manna, šéf IPCC Pachauri a jeho firmy)
• Autoři tvrdí, že aféry klimatologů byly „nezávisle vyšetřeny“. Není to pravda. Alarmisté se vyšetřovali sami.  Proč tu nemůže být alespoň box na téma „Co klimaskeptici kritizují na průběhu vyšetřování?“
• Nedozvíte se tu o Římském klubu ani o apokalyptickém guru Maurici Strongovi.
• Dozvíme se, že Al Gore dostal Nobelovu cenu, ale že britský soud našel v jeho filmu spoustu chyb, to se nedočteme.

O chybách a podvodech se tedy nedozvíme takřka nic, zato nám autoři nabízejí jejich vysvětlení: „I vědci jsou jen lidé“. To jsou tvrdá slova. Snad si autoři dobře rozmysleli, co píší, aby nenarazili. Chybí už jen obligátní „kluci jsou kluci“.

Když někdo poukazuje, že politici založili klimatický panel, aby měli vědce v hrsti, podle autorů, to jsou „extrémní názory… hovořící o světovém spiknutí za IPCC“. Na jiném místě ale autoři sami přiznávají (str. 25): „Drti­vá většina vědců je závislá na financování z veřejných zdrojů. Ty nejsou neomezené a o jejich přidělování rozhodují právě politici, kteří tak nepřímo (ale často i přímo) urču­jí, jaká témata dostanou ve výzkumu přednost.“).

Závěr

Knížka nese stopy způsobu, jakým vznikla. Na přípravný workshop autoři pozvali jen alarmisty, jako je pan Jaroslav Metelka (buď jde o překlep nebo pan Ladislav Metelka má zlé dvojče 🙂  Pozvánky pro klimaskeptiky sežral pes? Náhodou se mi ale doneslo, jaká publikace se chystá a autory jsem kontaktoval. Publikace mi byla laskavě zaslána k připomínkování, proto jsem také v předmluvě uveden mezi odborníky, kterým autoři děkují za spolupráci (str.8).

Řadě mých připomínek, jak vidno, nebylo vyhověno. Z jakého důvodu? „Neaspirujeme také na ucelené zpracování, snažíme se naopak vybírat to, co považujeme za nejzásadnější, ale také nejzajímavější.“ (str. 9) Je mi líto, že Slunce autorům nepřipadá důležité. Škoda, že ani aféra Glaciergate, kdy se IPCC spletla o 300 let, jim nepřipadá čtenářsky zajímavá.

Autoři svůj přístup nepokládají za manipulaci s fakty: „Nejed­ná se nutně o manipulaci s fakty, spíše zdůraznění jedné části výzkumu na úkor jiných (např. klíčová role člověka ve zvyšování koncentrace CO2v atmosféře oproti zatím nedostatečnému výzkumu oblačnosti či sluneční aktivity).“ (str. 24).

V publikaci tedy řada věcí chybí. Ale jedna věc to trochu zachraňuje. Na str. 86 v seznamu doporučené literatury učitelé, školáci i studenti najdou odkaz na webové stránky, kde si chybějící znalosti mohou doplnit:

Klimaskeptik.cz. Online: http://www.klimaskeptik.cz