Proti zelené vlně

Češi jsou nuceni chystat se na riziko výpadků elektřiny – vinou německé ekohorlivosti První listopadový víkend v Ostravě na česko-německé konferencio energetické politice přišla řeč i na riziko kolapsu české přenosové sítě pod náporem zeleného proudu z Německa.

Když totiž v severní Evropě pořádně zafouká, Němci, kteří v rámci podpory tzv. obnovitelných zdrojů na severu země velkým tempem staví větrné parky, nedokážou náhle všechnu produkci větrníků přelít na jih Německa, takže část upouštějí přes českou přenosovou síť. Ta ale (podobně jako v Německu; viz včerejší ranní výpadek proudu v Mnichově) není na takové zatížení a poryvy stavěná. Hrozí proto výpadky proudu s těžko vyčíslitelnými hospodářskými ztrátami, o nepříjemnostech pro obyvatelstvo ani nemluvě.

Na zmíněné konferenci pokroková moderátorka (Češka) kladla otázky tónem, z něhož by náhodný kolemjdoucí musel usuzovat, že česká strana a česká média zvlášť riziko blackoutu vytrvale hysterizují a vyrábějí strašáka tam, kde se skrývá nanejvýš malá nepříjemnost. To je ovšem nesmysl – na to, jak potenciálně vážný problém tu dříme, vykazovala česká strana až dosud pozoruhodnou vstřícnosta média spíše nezájem. To se začíná měnit.

Elektrické opevnění Emisar české vlády pro dostavbu Temelína Václav Bartuška v Ostravě prohlásil, že v zimě riziko blackoutu výrazně roste a během loňské zimy přenosoví technici napočítali 22 krizových dní. Od té doby Němci s výstavbou samozřejmě pokročili, riziko je tedy opět o jednu stavební sezonu větší. Když do Prahy v dubnu přijela spolková kancléřka Angela Merkelová, nebyli ještě její hostitelé mentálně dozrálí, aby po ní tvrdě žádali řešení situace.

V říjnu ale dal Nečasův kabinet zelenou stavbě regulačního transformátoru (v odborné hantýrce phase shifter). Ten při troše štěstí dokáže tu část zelené vlny z Německa, kterou už česká síť nepobere, vrátit odesilatelům. Polsko své transformátory už staví, a mimochodem je má už dávno Německo na hranicích s Nizozemskem a Dánskem, kde mají s větrníky historický náskok.

Taková stavba může vyjít na dvě miliardy korun, Praha tedy logicky předpokládá, že tento vysoký, v zásadě nečekaný výdaj zaviněný svévolným rozhodnutím sousední vlády by měl zaplatit buď Berlín, nebo Evropská unie.

Ozvou se asi domácí kritici, podle nichž je Nečasova vláda v EU smutně proslulá negativismem a házením vidlí. Budou se tázat, jestli taková vláda má právo natahovat ruku pro peníze. Rozdíl je v tom, že neúčast na fiskálním paktu nebo bankovní unii nikomu druhému žádné škody nezpůsobuje. Naopak spolkový kabinet loni po Fukušimě urychlil plány na vystoupení z jádra s tím, že by jádro měly nahradit obnovitelné zdroje – slunce, vítr biomasa -, které ale jsou nestabilní a hrozí rozkývat i energetiku u sousedů. Veřejný prostor je bohužel nastaven tak, že skoro žádná bezohlednost spáchaná ve jménu progresivních cílů není dost bezohledná, aby byla za bezohlednost uznána.

Český transformátor nezačne fungovat dřív než za pět let. Pokud se Němcům do té doby nepodaří zásadně hnout s plány na přemostění jejich severní a jižní soustavy, čekají nás čtyři nebo pět zim na pokraji kolapsu – pokud budeme mít štěstí.

Vy nám poryvy, my vám Temelín Otázka je, jak ten nezáviděníhodný čas, kdy se ocitáme vydáni na milost počasí kombinovanému s německou ekologistickou horlivostí, strávit, čím si vyplnit mezičas.

Jedno zásadní téma se přímo vnucuje – Temelín. Kancléřce Merkelové je třeba přičíst ke cti jistý takt; svým sousedům do toho, pro jaký energetický mix se rozhodnou, nezasahuje. To se ale příští rok na podzim může změnit. Po německých volbách ve spolkové vládě a parlamentu zřejmě posílí strany, které zelený proud a tažení proti jádru prožívají víc než současná koalice.

Spojenectví s jadernou mocností Francií nemusí už po nedávném vyloučení Arevy z tendru na dostavbu Temelína fungovat, nebylo by to ostatně poprvé, kdy se ze zhrzeného spojence stane úhlavní nepřítel. Čeští vládní představitelé sledují s obavami zátěžové testy na reaktorech, které napříč EU pořádá komisař pro energetiku Günther Oettinger, obávají se, že už má s Francouzi domluveno zavření jedné dosluhující jaderné elektrárny ve Francii, aby jeho tažení proti reaktorům ve služebně mladších státech EU vypadalo nezaujatě.

Není tedy pochybená myšlenka, že je třeba spolkové vládě připomínat, jak zranitelní jsou její sousedé po přenosových sítích. Pokud to Česká republika s dostavbou Temelína myslí vážně, měl byČEZ postupovat rychle – s výběrem vítěze, stavbou, uvedením do provozu -a využít tak dobu, po kterou snad Němce budou trápit výčitky svědomí, že nás ohrožují zelenými záplavami made in Germany.

Blackout je hororový scénář, seriózní politika ale má povinnost zabývat se hororovými scénáři, pokud mají aspoň trochu reálné jádro. Tak jako v první polovině 90. let mezi důvody, proč se hlásit do NATO a EU, patřil scénář zhroucení postsovětského prostoru a hromadného útěku tamního obyvatelstva k nám nebo scénář nacionalistických konfliktů mezi postkomunistickými státy, stala se z německé energetické politiky bezpečnostní hrozba naší doby.

Zdroj