Chtěl bych být Ropákem a na krásnou Šumavu koukat se ven

Tak takhle nějak podobně na motivy písně v podání Michala Tučného bych si chtěl zanotovat, když tak slyším a čtu, že tuto antigenu dostali ministr životního prostředí Tomáš Chalupa a bývalý poradce prezidenta Klause Ladislav Jakl.

Úvodem bych chtěl vzpomenout jednu, čtyřicet let starou historku. V žoldu Cestovní kanceláře mládeže (CKM) jsem vedl výpravu nizozemských studentů po vlastech českých. A byla to výprava vskutku ekologicky výživná.

Nejprve jsme zavítali do elektrárny Tušimice, kde, jak obecně známo se spaluje vysoce kvalitní „hnědokamenné“ uhlí s „nízkým“ obsahem síry. Mým úkolem bylo tlumočit promluvy soudruha ze závodního výboru SSM do jazyka anglického. Přednáška pokračovala hladce do té chvíle než nám soudruh, v jazyce českém, sdělil obsah síry ve spalovaném uhlí.
Bylo to asi 1,7%, úplně přesně si to nepamatuji. Ale když jsem toto číslo vyřkl, tak pan profesor, Číňan uprchlý před pogromy v Indonésii, se prudce vymrštil a jevil značný nesouhlas. Zprvu jsme nemohl pochopit, what is wrong, ale pak jsem požádal přednášejícího, aby to číslo napsal na tabuli.
Proti napsanému nemohl holandský Číňan nebo čínský Holanďan (správně Nizozemec) namítat a tak pouze pohrdlivě pravil. U nás (myšleno Nizozemí) se nesmí spalovat uhlí s desetinou toho obsahu síry. A tady vidím, že ekologický tlak udělal svoje, Klaus nechal namontovat odlučovače síry a už to b těch severních a severozápadních Čechách tak nesmrdí
Shodou okolností šla naše cesta také do Českého Krumlova, kde mého malého Číňanka obtěžovat (pouze slovně a blbým „čuměním“) nějaký český chasník a pouze mé důrazné varování o naklepání jeho budky ho od dalších aktivit odradilo.
V hospodě člověk nemusí být ten nejsilnější, ani se nemusí prát. Postačí důvěryhodně naznačit a odradit, agrese tak v 90% případů skončí. Ti, kteří naznačují ústup, jsou obvykle biti a to platí nejen v hospodě, ale i mezi národy.
A kdo zná Český Krumlov té doby, tak ví, že řeka tam smrděla jako bolavá noha. Měla to na svědomí blízká papírna ve Větrní a později se povedlo vybudovat pro vodu z papírny obchvat města a v Českém Krumlově se zase dalo dýchat a žít.
To vše byly, alespoň z mého hlediska, takové ty kladné případy působení „ekologistů“ či ekologických aktivistů, protože ekologem se může nazývat pouze člověk vzdělaný v oboru a těch je mezi aktivisty asi velmi málo.
Případ Šumavy mi připomíná lidi, kteří se snaží z rybí polévky zpátky vyrobit obsah akvária nebo spíše zahradního bazénku, tam jsou ryby větší. Člověk docela chápe tu touhu těchto lidí mít na Šumavě zase krásný původní a neporušený smíšený les. Ale kde brát, když není.
I mně by se velmi líbilo, kdybych se někdy mohl vrátit třeba o nějakých těch 45-50 let zpět a měl ty schopnosti jako tenkrát. Panečku, to by byl mazec. Stará zkušená hlava a mladé svalstvo na všech třech nožkách. Jenomže to prostě možné není a veškeré pokusy v tom směru končí kůrovcovou kalamitou.
Na Šumavě prostě není žádný původní les, je tam les hospodářský, převážně smrkový. Ale 99.99% lidí toto nevadí, pokud ovšem je ten les zelený a nikoli uschlý. Jistě, možná by tímto způsobem vznikl nějak nový, lepší les, ale užila by si ho až přespříští generace a asi by vůbec nepoznala rozdíl.
Přírodu jsem si opravdu podmanili a proto teď nemá žádný význam pokoušet se vrátit věci zpět. A pan Jakl? Prostě si udělal legraci, bžundu ba dokonce prdel z cyklistů, kteří to velmi nelibě nesou. I když pan Jakl samozřejmě pracuje s nadsázkou, tak já musím zopakovat to, co jsem při samém začátku své blogerské kariéry napsal na sesterský blog LN.
Cyklisté jsou to nejdrzejší a nejméně ukázněnou skupinou uživatelů pozemních komunikací. A s pozdravem Ladislavu Jaklovi hlásím, že na tom nemám co měnit.

Zdroj