KLIMA: Co nám z IPCC „zapomněli“ sdělit

Koncem září 2013 nám špičky IPCC prezentovaly svoji shrnující zprávu pro politiky, ve které nikoli překvapujícím způsobem podaly svoji představu dalšího oteplování podnebí, které považuje za nejdůležitější výzvu lidstvu pro toto století. Nicméně, modelování klimatu už nějakou dobu trvá, tak se podívejme malinko zpět a proveďme si určité ověření, jak to vychází, což by mohlo být vodítkem k posouzení věrohodnosti IPCC.

Vraťme se ale ještě na chvíli do doby před nějakými šesti lety. Tehdy se zveřejňovala 4. zpráva IPCC a svět byl krmen zprávami o tom, jak jsou si klimatologové v nerozborné jednotě jisti oteplováním planety, které je s velkou mírou věrohodnosti (z nadpoloviční většiny) způsobené člověkem, především pak vypouštěním skleníkových plynů spalováním fosilních paliv. Al Gore se stal hvězdou se svým filmem Nepohodlná pravda, ve kterém dramaticky líčil osudy otepleného světa, pokud nepřijmeme jeho zjevené „pravdy“, nezaměníme uhelné spalování fosilních paliv za větrníky a fotovoltaické panely, nebo aspoň nezačneme platit odpustky těm správným lidem. Odpustky nazval moderně offsety a začal vést firmu na jejich výběr (viz první odkaz). Se svým filmem a s IPCC pak dostal Nobelovu cenu míru, většina intelektuálů tleskala a výnosný obchod se strachem mohl začít naplno.

Kdo se tehdy pokusil jistotu tisíců (těch správných) vědců zpochybnit, ihned byl označován zelenými organizacemi coby ztroskotanec a zaprodanec ropných korporací a škůdce planety a stal se u nás kandidátem na Ropáka roku. Zelení politikové, zejména pánové Ambrozek a Bursík, nadšeně přijali směrnice bruselských klimatických komisařů a začali připravovat změnu orientace naší energetiky na větrníky a využití solární energie, navíc se v tom svezlo i opatření na povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot. Komunisté a socialisté zajistili sociální jistoty obyčejným lidem podnikatelům v solárním byznysu, aby mohli za peníze těch ostatních ochraňovat klima ještě více a radostněji. Dnes se k tomu ale moc nehlásí, neboť celkový účet činí ročně 40-50 miliard přímých nákladů a řádově podobné množství nákladů nepřímých (ztráta konkurenceschopnosti apod.). Nicméně, v okamžiku, kdy někdo začne na tento nesmysl a zejména jeho autory poukazovat, existuje tato univerzální a pro většinu nemyslících lidí skvěle fungující odpověď: „My to mysleli dobře, to ti hnusní kapitalisté (popř. ČEZ, ODS, TOP09 apod., dosaď podle osobních preferencí) nám to svou hamižností pokazili, navíc musíme poslouchat příkazy Bruselu“.

Ale mohli bychom se tedy konečně podívat na to, jak to vlastně vypadá s těmi klimatickými předpověďmi (pardon, scénáři) ve srovnání s naměřenými hodnotami. Vyjdeme z publikovaného grafu označeného jako Figure TS.26 čtvrté zprávy IPCC, který najdeme mj. ve druhém odkazu pod tímto článkem. Zde jej nejprve uvedeme v původní podobě. Jsou na něm uvedeny projekce teploty atmosféry podle předchozích zpráv IPCC („vějíře“ v levé polovině grafu) a na pravé straně grafu podle tzv. emisních scénářů 4. zprávy, tj. podle toho, kolik skleníkových plynů lidstvo vypouští. Dlužno dodat, že se skutečné emise zvyšují podle nejvíce rostoucích scénářů, jako „Bussiness as Usual“ („jedeme dál jako by se nechumelilo, resp. neoteplovalo“). Ono totiž přes všelijaké závazky a instalace větrných parků a solárních elektráren v Evropě a v Americe nechtějí Číňané, Indové a jihoameričané zůstat v ekologisty vysněném chudém „bio-ráji“ nepostiženém tím „devastujícím“ průmyslem, modernizují se a vyrábějí jako o život a více než vykompenzují to, co tady slavně a draze „ušetříme“. Mezi emisními scénáři A2, A1B a B1 není ale zásadní rozdíl. Významně odlišný je scénář „Commitment“ (oranžový, vykazuje nejmenší nárůst teploty), jenž byl vypočten za předpokladu udržení koncentrací skleníkových plynů na úrovni roku 2000.

Na uvedené stránce se IPCC chlubil, jak to (doposud) všechno krásně vychází, což „zesiluje naši důvěru v přesnost krátkodobých projekcí a pochopení fyzikálních procesů v rámci několika desetiletí (Previous IPCC projections of future climate changes can now be compared to recent observations, increasing confidence in short-term projections and the underlying physical understanding of committed climate change over a few decades. )“

Teď si můžeme do grafu doplnit naměřené hodnoty a sledovat, k jakému scénáři máme nejblíže nyní. Následuje graf, ve kterém jsem ponechal i pomocné linky pomáhající (mně) při přesnější digitalizaci. Doplněné teploty pocházejí z databáze GISTEMP, která patří mezi „nejvíce oteplující“ a která také nejlépe odpovídala naměřeným teplotám v původním grafu. Teploty jsou samozřejmě posunuté za účelem nejlepší shody s původním grafem (tj., aby byly homogenní s černými body označenými „Observed“ v původním obrázku). Dlužno ještě dodat, že do grafu byl zanesen i rok 2013, kterému ale ještě chybí čtvrt roku, takže lze očekávat ještě drobnou korekci, ovšem nikoliv zásadního rázu. Neúplný rok 2013 je označen modrou tečkou.

Výsledek je zde:

Jak je vidět, vývoje teploty sleduje nejlépe emisní scénář Commitment, tj. drastické omezení skleníkových plynů, které ale nenastalo ani náhodou. Podnebí by se muselo „hodně snažit“, aby se vývoj teploty začal podobat tomu, co říkají klimatické modely simulující vývoj podle reálných emisí. Samozřejmě nikdo nemůže vyloučit nějaký větší efekt El-Niňo (jako např. v letech 1998 nebo 2010), kdy se to (dočasně) dostane opět nahoru. V podstatě to vypadá na opakování podobného scénáře jako u slavné Hansenovy předpovědi z roku 1988, která vliv skleníkových plynů nadhodnotila třikrát – viz poslední odkazy.

Co to znamená? Jak uvedl klimatolog Van Storch, asi 98 % všech modelů dává vyšší nárůst teploty atmosféry. Není to automaticky popření jakéhokoliv vlivu člověka na oteplování, ale pouze skutečnost, že příroda nám naznačuje, že to s tím oteplováním nebude „tak horké“. Navíc, pokud se pohybujeme na dolní hranici rozpětí udávaného IPCC, tak se velmi výrazně mění i poměr nákladů a výnosů tzv. mitigace klimatických změn (tj. tzv. boje proti klimatickým změnám, zejm. pomocí tzv. obnovitelných zdrojů energie) v neprospěch těch opatření, která v sobě neobsahují ani krátkodobý nebo střednědobý ekonomický efekt. Ono ani ti největší klimahysterici se už k solárním elektrárnám moc hlasitě nehlásí. Jinak řečeno, ty desítky miliard korun v podstatě utrácíme za nesmysl, nanejvýše někoho může (do)hřát pomyšlení, že se čínským továrnám na fotovoltaické panely dobře daří.

Tohle srovnání scénářů a vývoje teploty ve zprávě IPCC neuvidíte, neboť IPCC se snaží rozpor mezi svými projekcemi a naměřenými teplotami co nejvíce zaretušovat. Jak, to si povíme příště, je to taková pěkná variace na slavné téma „hide the decline“ (schovej ten pokles), tvůrčím způsobem přeměněné na „hide the difference“ (schovej ten rozdíl). Někteří profesionální „ochránci planety“ však už cítí, že se s oteplováním, které neodpovídá modelovým projekcím, poněkud ztrapňují, takže se přeřazuje na údernější témata jako „extrémy počasí“ a „okyselování oceánů“, „ropný zlom“ apod. Strašení lidí a vybírání odpustků se totiž stále jeví jako docela výnosné. K tomu je samozřejmě nutné co nejvíce a nejostřeji vystupovat proti jakýmkoli perspektivnějším náhradám současné energetiky, tj. proti jaderným zdrojům a proti případné těžbě tzv. břidlicového plynu.

Na závěr ještě malinko odbočím: Proti uzákoněným povinným odběrům biopaliv a energie z tzv. obnovitelných zdrojů vystupuje dlouhodobě a konsistentně pouze Strana svobodných. Přestože je to poměrně malá strana, je pro mě jedinou nadějí, že se tyto škodlivé nesmysly, které protlačili bruselští komisaři a jejich domácí pomahači, časem zruší, i když to asi nebude hned. Samozřejmě chápu, že např. proti (mj. také biopalivovému) magnátu Andreji Babišovi, který dokázal na svou stranu získat spoustu celebrit, je to souboj Davida s Goliášem, ale občas je dobré si vsadit i na Davida. Už kvůli tomu, aby se za mě moje děti nestyděly.

Zdroj