Přelidnění: Blud za bludem o globálním oteplování

Globální oteplování bylo jen jednou ze záležitostí, na které se Římský klub (TCOR) ve své kampani za redukci obyvatelstva světa zaměřil. V roce 1993 spoluzakladatel tohoto Klubu Alexander King spolu s Bertrandem Schneiderem napsali První globální revoluci, kde uvedli: „Společným nepřítelem lidstva je člověk. Při hledání nového nepřítele, který nás sjednotí, jsme dospěli k myšlenkám na znečištění, hrozbu globálního oteplování, nedostatku vody, hladu a tak podobně, co do toho seznamu zapadají. Všechna tato nebezpečí jsou způsobena lidským zásahem, a je to jen přes změněné postoje a chování, jak to lze překonat. Skutečným nepřítelem je tudíž lidstvo samo.“

Oni věří, že všechny tyto problémy vytvořili lidé, jsou však ještě zhoršovány rostoucím obyvatelstvem využívajícím technologií. „Změněné přístupy a chování“ v podstatě znamenají to samé, co znamenaly v časech Thomase Malthuse, když razil představu, že svět je přelidněný. Ten věřil, že charity a zákony na pomoc chudým byly hlavní příčinou problému a je třeba zredukovat obyvatelstvo pomocí předpisů a regulací. Všechny myšlenky TCOR vyústily do politických aktivit na konferenci Rio 1992 zorganizované Mauricem Strongem (členem TCOR) pod záštitou Environmentálního programu Spojených národů (UNEP).

Její předpoklady a cíle se staly hlavní strukturou Agendy 21, směrného plánu pro 21. století.  S globálním oteplováním se v Riu vyrovnali přes Rámcovou konvenci o klimatické změně Spojených národů (UNFCCC) a vytvořením Mezivládního panelu o klimatické změně (IPCC). Tohle byla struktura, která předurčila vědeckost důkazu, že lidský CO2 se stal přírůstkem mezi „obecnými nepřátely“.

IPCC byl velice úspěšný. Přes všechna ta odhalení o zkorumpovanosti té vědy a jejich selhavších předpovědích (projekcích) zůstává CO2 ve středu globální pozornosti ohledně energetiky a životního prostředí. Např. některé webové stránky, mnohé zajišťované vládou, uvádí úroveň produkce CO2 u nových i ojetých aut. Automobilové společnosti pracují na stavbě vozů s nižší produkcí CO2 a pokud to nemá jiný důvod, tak jen proto, aby vypadaly Zeleně, to používají v inzerci. Automobilový průmysl, který má vědce, kteří to ví lépe, se kolektivně poddal eko-vyděračství ohledně CO2. A nejsou sami. Zařadili se do šiku kvůli zpřístupnění dosahu na hrabání si z úplně zbytečných nákladů od obalamucených lidí „pokoušejících se o tu správnou věc.“

TCOR uplatnili tvrzení Thomase Malthuse o kurzu k vyčerpání zdrojů jídla na všechny zdroje. Jak Malthus, tak COR věří, že omezení obyvatelstva je povinností. Darwin dostal kopii Malthusovy Esseje o populaci a měl poznámky o jejím vlivu na evoluční teorii v jeho žurnále z Beagle v září 1838. Semena toho překrucování ohledně přelidnění byla zasazena i do Darwinova přijetí Malthusových tvrzení.

V biografii Charlese Darwina od Paul Johnsona komentuje o rozporech mezi Darwinovými vědeckými metodami a jeho přijímáním jejich opomíjení u Malthuse.

Malthusovým cílem bylo odradit od charit a zreformovat existující zákony o chudých, které, jak tvrdil, podněcují chudinu k množení, a tak problém zhoršují. Tohle ale Darwina nezajímalo. To, co ho uchvátilo, byl rozpor mezi geometrickým nárůstem (množením) a aritmetickým nárůstem (zdrojů potravy). Jelikož nebyl matematik, nezkontroloval si zdůvodnění a přesnost za Malthusovými zákony… ve skutečnosti byl Malthusův zákon nesmysl. Nedokázal jej. Uvedl jej. To, co člověka při čtení Malthuse zarazí, je celkový nedostatek tvrdých důkazů. Proč to nezarazilo i Darwina? To je záhada. Jediným Malthusovým „důkazem“ byl růst obyvatelstva ve Spojených státech.

Neexistoval žádný podklad, o nějž by Malthusova pravidlo geometričnosti a aritmetičnosti šlo opřít jako o známá fakta. A on neměl vůbec žádný důvod extrapolovat z vysokého aritmetického tempa růstu v Americe se zdvojnásobením každých 25 let, že je to tak všude a navždy.

Spolknul to Mathusovi, protože to sedělo s jeho emociálními potřebami, a tak na to neuplatnil testy a nenasadil skepsi, což by vědec měl. Tohle byl u něj vzácný profesionální výpadek. Byl ale důležitý.

Darwinova podpora Malthusovi nepochybně dodala těmto idejím na věrohodnosti, kterou si nezasloužily. Od té doby už Malthusova tvrzení dominují vědě, sociální vědě a později i environmentalismu. I dnes mnozí z těch, kdo přijímají tu faleš s globálním oteplováním kvůli lidem, nadále věří na to, že přelidnění je skutečný problém.

Přelidnění hrálo ústřední roli ve všech aktivitách TCOR. Pro jejich poselství byly důležité tři knihy, Populační exploze od Paula Ehrlicha (1968) spolu s Ekověda: Populace, zdroje a životní prostředí (1977), jejímž spoluautorem byl John Holdren, Obamův car nad vědou, a Limity růstu od Meadows et. al., vydaná v roce 1972, která už předjímala přístup IPCC s počítačovými modelovými předpověďmi (projekcemi). V té poslední knize se psalo:

Budou-li současné trendy růstu světové populace, industrializace, znečištění, produkce potravin a vyčerpávání zdrojů pokračovat beze změny, bude limitů růstu na této planetě dosaženo někdy během následujících sta let.

Tohle o této knize říká webová stránka TCOR.

Vytvořili počítačové modely, které braly v úvahu vztahy mezi různými globálními vývoji, a vytvořili počítačové simulace alternativních scénářů. Součástí těchto modelování byla různá množství potenciálně dostupných zdrojů, různé úrovně zemědělské produktivity, kontroly porodnosti nebo ochrany životního prostředí.

Odhadli současné množství zdrojů, určili tempo spotřeby a přidali rozšiřující se poptávku kvůli rostoucí industrializaci a růstu populace, aby z jednoduché analýzy lineárních trendů určili, že svět je předurčený ke zkáze.

Ekonom Julian Simon zpochybnil předpoklady od TCOR a od Ehrlicha.

V reakci na Ehrlichem publikované tvrzení, že „Kdybych byl sázkařem, vsadil bych všechny peníze na to, že Anglie v roce 2000 už nebude existovat“ – tj. tvrzení, které Simon považoval za příliš praštěné, než aby se jím vůbec trápil – Simon kontroval „veřejnou nabídkou sázky 10 000 USD … že, ceny surovin, které nekontroluje vláda (včetně obilí a ropy) nebudou z dlouhodobého hlediska růst.“

Simon navrhoval:

Budete si moci vybrat své vlastní podmínky: vyberte si jakoukoliv surovinu, kterou chcete – měď, cín, cokoliv – a vyberte si jakýkoliv datum v budoucnosti, „jakýkoliv datum dále než rok“ a můžeme se sázet, že ceny komodit k tomuto datu budou nižší, než jaké byly v době sázky.

John Holdren si vybral materiály a čas. Simon sázku vyhrál.

Globální oteplování využívalo myšlenku, že CO2 vyroste do škodlivých koncentrací kvůli zvyšující se industrializaci a rostoucí populaci. Ta politická manipulace klimatické vědy byla různými způsoby spojena s kontrolou rozvoje a populace. Zde je komentář z interview PBSse senátorem Timem Wirthem v reakci na otázku: „Co si myslíte, že koncem 80. let způsobilo, že se problém globálního oteplování tak rozjel?“ Ten odpověděl:

Koncem 80. let se odehrála spousta věcí. V první řadě tu bylo slyšení vědátora z NASA Jima Hansena v roce 1988. … Zavedli jsme významnou část legislativy. Dost překvapivě to byl zákon o klimatické změně o 18 částech; ten v sobě měl populaci, ochranu prostředí a měl v sobě ji jaderné věci. Měl všecko, o čem jsme si mohli myslet, že je spojeno s klimatickou změnou. … A tak jsme měli tuhle řadu slyšení a Jim Hansen byl hvězda mezi svědky.

Wikipedia o Wirthovi uvádí:

Pracoval na ministerstvu zahraničí s vicepresidentem Al Gorem na otázkách globálního prostředí a populace s podporou názorů administrativy na globální oteplování. Jako přívrženec Kjótského protokolu Wirth oznámil US oddanost právně závazným omezením na emise skleníkových plynů.

Gore v roce 1988 předsedal „Hansenovým“ senátním slyšením a byl ústřední postavou při prosazování populace jako základu pro všechny ostatní problémy. Vedl v roce 1994 US delegaci na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji v Káhiře v Egyptě.

Tato konference se vynořila z Rio 1992, kde propojili populaci se všemi dalšími údajnými problémy.

Výslovně integrace populace do ekonomických a rozvojových strategií jednak urychlí tempo trvale udržitelného rozvoje a jednak ulehčí s chudobou a přispěje k dosažení populačních cílů a ke zlepšení kvality života populace.

Toto téma bylo ústředními i na Rio+20 proběhnuvším v červenci 2012 a konstruovaném k opětovnému důrazu na Rio 1992.

Čísla

Svět není přelidněný. Tento blud se omílá ve všech environmentálních výzkumech, politikách a plánování včetně globálního oteplování později překabátěném na klimatickou změnu. Tak jaká jsou fakta o světové populaci?

US statistický úřad poskytuje klouzavé průměry světové populace. Ta byla k 15. únoru 2012 6 994 551 619. 30. října 2011 tvrdilo OSN, že překročila 7 miliard; rozdíl je 5 448 381. To je více než populace 129 zemí z 242 uvedených ve Wikipedii. To potvrzuje, že většina statistik je hrubým odhadem, zvláště ty od OSN, které spoléhají na jednotlivé členské země, ovšem v žádné z nich neexistuje přesné sčítání.

Daleko smysluplnější mírou je hustota populace. Většina lidí je koncentrována v pobřežních závlahových planinách a v deltách, které představují asi 5 procent půdy. Srovnejte Kanadu, druhou největší zemi světa, která měla v roce 2013 asi 35,3 milionu obyvatel, s Kalifornií, kde v roce 2010 žilo odhadem 37,3 milionu obyvatel. Někteří ilustrují nevýznamnost otázky hustoty tím, že započítají všechny do známé oblasti. Např. Texas s 7 438 152 268 800 čtverečními stopami dělený světovou populací roku 2012 6 994 551 619 dává 1063,4 čtvereční stopy na osobu (99 m²/osobu). Nacpat všechny lidi do nějaké oblasti je odlišné od toho, aby tam mohli žít. Většina světa je ale lidmi neobývaná.

Populační geografové rozlišují ekumenní, tj. obývané oblasti, od ne-ekumenních, neobývaných oblastí. Rozložení obojího se v čase mění kvůli technologii, komunikacím a schopnosti produkce potravin. Mnohé z těch změn mají co dělat s kontrolou klimatu. Použití ohně a oděvu umožnilo přežití v chladnějších oblastech, zatímco zavlažování vytlačilo sucho a umožnilo osídlení aridních regionů. Moderní environmentalisté by nejradši tyhle evolucí nabídnuté výhody zrušili.

Ironií je, že ten bludný problém je řešením

Všechno to zní příliš podobně zneužívání vědy pro politické a osobní agendy. Je v tom ale ještě větší tragédie, protože právě ten rozvoj, který TCOR a IPCC odsuzují, je ve skutečnosti řešením.

Všechny ty predikce populace, které Ehrlich a další učinili, byly špatně, co je ale ještě důležitější a prokletí přinášející, bylo to, že ignorovali vzor, který byl identifikován v roce 1929 a rozvinutý ve stejné době jako tahle Malthusiánská kázání. Ten je známý jakoDemografická transformace.

Ta ukazuje a statistiky to potvrzují, že populace klesá spolu s tím, jak se národy industrializují a jak ekonomika roste. Dramatické je to v rozvinutých zemích, kde populační pyramida vede k nedostatku mladých lidí pro podporu ohromných a drahých sociálních programů pro starší. Některé země tohle nahrazují migrací, tím si ale jednoduše vytváří další problémy. Země, které migraci nedovolují či ji silně omezují, jako Japonsko, se potýkají s úplně jinými problémy. Některé země nabízí pobídky, aby lidé měli více než dvě děti, jako to v Rusku oznámil Vladimir Putin. Čína přistoupila k drakonickým, nelidským krokům s omezením rodin na jedno dítě. Je ironií, ač na tom není nic legračního, že teď jsou největším producentem CO2 a jejich ekonomika je v boomu. Kdyby si jednoduše prostudovali demografický přechod a nechali věcem normální průběh, tak by se těm tragédiím, které už způsobili i těm, které se tím ještě vyvolají, vyhnuli.

Svět přelidněný není. Malthus, co s tou myšlenkou začal, naznačoval, že populace přeroste dodávky potravin. Současná produkce potravin se považuje za postačující k uživení 25 miliard lidí a pořád roste. Je tu problém, že v rozvojovém světě se asi 60 procent produkce nikdy nedostane na stůl. V rozvinutých zemích je tohle číslo sníženo na 30 procent, primárně kvůli ledničkám. Ve svém zaslepeneckém nadšení ti, kdo přivodili fiasko IPCC, cení zuby na technologické řešení tohoto problému – na lepší a levnější chladničky. Vytvořiliumělý problém s CFC a ozónem, aby se CFC zakázaly a zavedla se nad nimi globální kontrola podle Montrealského protokolu. Ten, podobně jako Kjótský protokol, byl ohromným, drahým a úplně zbytečným řešením neexistujícího problému.

TCOR a pozdější Agenda 21 od UNEP přijaly a ještě rozšířily malthusiánské myšlenky o přelidnění na všechny zdroje a učinily z nich ústřední dogma všech svých politik a kontrol. IPCC bylo zřízeno a pověřeno svalením viny za globální oteplování a později klimatickou změnu na lidmi produkovaný CO2 ve zvýšené míře se industrializující populací. Oni nejenže vypracovali falešné předpoklady za využití manipulací s daty a s vědou, také je zabudovali do počítačových modelů, jejichž projekce vůbec nepřekvapily tím, že jsou špatně. Výsledkem je blud o globálním oteplování kvůli lidskému CO2, který je jednou z částí soustavy bludů o přelidnění.

Zdroj