KLIMA: Gorův učitel klimaskeptikem
Uveřejněno dne 28 března 2014 000 15:36
Legendární klimatolog Roger Revelle byl průkopník výzkumu globálního oteplování v USA. Alarmisté se na Revelleho dílo rádi odvolávali. Al Gore se chlubil, že ho Revelle učil na Harvardu. Byl to pro ně moudrý učitel a velikán vědy… Když ale změnil názor, označili ho za senilního dědka.
Právě za Revelleho ředitelování ve Scripps Institution of Oceanography (SIO) začal Keeling s měřením koncentrace CO2 na Mauna Loa. Když Rakušan Hans Suess objevil „Suessův efekt“, byl to Revelle, kdo ho pozval do SIO. Spolu publikovali článek (1957) o tom, že oceány nejsou schopny pohltit všechen CO2, který lidstvo vypouští.
Když kandidoval na vicepresidenta USA, Al Gore hřímal: „Že globální oteplování představuje krizi, to dnes už popírá jen nedůležitá hrstka vědců. Čas diskusí vypršel. Věda má jasno.“ Aby svým tezím dodal váhu, v knize „Země na misce vah“ (1992) se chlubil, že jeho učitelem na Harvardu byl sám velký klimatolog Roger Revelle.
I Revelle však patřil k oné „nedůležité hrstce“ vědců. V roce 1988 napsal senátorovi Timu Wirthovi: „Neměli bychom vyvolávat paniku dokud nebude rychlost a velikost oteplování jasnější. Není zatím jisté, zda letošní horko a sucho jsou důsledkem globální změny klimatu nebo je to jen příklad nejistot klimatické variability. Jsem přesvědčen, že bychom raději měli s prognózami počkat ještě dalších deset let.“ (Singer 2000)
Scrippsův oceánografický ústav má vlastní loď. Jmenuje se Roger Revelle. (Zdroj:Wikipedia)
V interview pro časopis Omni v roce 1984 oponoval Revelle alarmistům: „Jestli růst CO2 povede k výraznému oteplení, to nedovedeme s určitostí říci.“ Na otázku, co by oteplení znamenalo, Revelle odpověděl: „Může to mít řadu účinků. Zvýšené CO2 v ovzduší je pro rostliny jako hnojivo. Také to ovlivní vypařování vody, rostliny uzavřou své póry a ztrácí méně vody. Takže mohou přežít i v sušším klimatu.“
Omni: „Lidé říkají, že se zhoršuje počasí. Má to co dělat s růstem CO2?“ Revelle: „Že se počasí zhoršuje, to lidé říkali vždycky. Ve skutečnosti se očekává, že růst CO2 naopak extrémy počasí sníží.“ (Wanning 1984, Solomon 2007)
V roce 1991 krátce před svou smrtí, Revelle v časopise Cosmos publikoval článek „Co dělat s globálním oteplováním. Dvakrát měř, jednou řež“. (Singer, Revelle a Star 1991). „Drastické, neuvážené a jednostranné kroky k oddálení hypotetických dopadů růstu skleníkových plynů mohou stát pracovní místa a zvýšit světovou chudobu, aniž by se tím čehokoli dosáhlo. Pokud by se nyní zavedly takové přísné regulace, mělo by to devastující ekonomické účinky, zejména v rozvojových zemích.“
Ve volební kampani to byl pro Al Gora trapas, že se proti němu obrátil i jeho učitel. Al Gorův štáb ale vymyslel konspirační teorii, jak se problému zbavit. Revelle prý ten článek vůbec nenapsal. Celý text prý napsal spoluautor Fred Singer. Revelle byl prý tou dobou už senilní a Singer ho podvedl. Dr. Socci z Gorova štábu psal vydavatelům a chtěl, aby z nového vydání článku bylo Revelleho jméno vypuštěno.
Tzv. Keelingova křivka růstu koncentrací CO2 v atmosféře. Toto měření zahájil Scrippsův oceánografický ústav, když byl ředitelem Roger Revelle. Vlastně jde o Ústav Scrippsové, protože se jmenuje podle filantropky Ellen Scrippsové)
Revelleho dcera Carol v novinách uveřejnila protest. Někdo ji zmanipuloval, ostatně v článku je uvedeno, že to psala „s pomocí rodiny a přátel“. Namluvili jí, že článek v Cosmosu odmítá alternativní zdroje energie a popírá oteplování. Carol se tedy veřejně ohradila, že její otec v tyto věci věřil a názor nezměnil (Hufbauer 1992). Pokud si ale článek v Cosmosu přečtete, přesně tyto Revelleho názory věrně odráží. Oteplování článek nepopírá. Revelle podporoval racionální opatření, ale varoval před drastickými experimenty.
Fred Singer se proti pomluvám bránil u soudu a vyhrál. Dr. Justin Lancaster, který tyto fámy šířil, se musel Singerovi 29.4.1994 veřejně omluvit. Při vyšetřování se našly písemné doklady, že Lancaster jednal na objednávku Al Gorova štábu (Singer 2003). Nové vydání článku pak vyšlo s Revelleho jménem jako původně.
Když to nevyšlo, vicepresident Al Gore se pokusil dostat do médií aspoň pomluvu, že je Singer podplacený uhelnými korporacemi. Telefonoval redaktorovi pořadu ABC News s názvem „Nighttime“.Ted Kopel nátlak z Bílého domu zveřejnil ve svém televizním pořadu (24.2.1994). Kopel: „Je ironií, že vicepresident Gore, jeden z vědecky nejvzdělanějších lidí, kteří za sto let seděli v Bílém domě – se uchyluje k politikaření ve věci, kterou lze ale vyřešit jedině vědeckým výzkumem.“
Fred Singer v 60.letech zakládal americkou satelitní službu (National Weather Satellite Center) a byl jejím prvním ředitelem. Později založil sdružení Science and Public Policy Institute (SEPP), který upozorňuje na politizaci vědy (1990). Oregonskou petici proti klimatickému alarmismu, kterou SEPP připravil, podepsalo přes 30 000 amerických vědců. Podpořil ji i bývalý předseda Americké akademie věd Fred Seitz.
Roger Randall Dougan Revelle Kredit:NAP
Roger Revelle nepopíral oteplování ani skleníkový efekt. To nedělá žádný klimaskeptik. Ale věděl, že oteplení má nejen špatné, ale i pozitivní důsledky. A chápal, jak drahé a marné by byly snahy poroučet větru dešti. Znepokojovalo ho, že se z klimatologie stává politická ideologie.
Albert Arnold Gore, senátor. Společně s Mezivládním panelem pro klimatické změny (IPCC) je držitelem Nobelovy ceny míru za rok 2007. (Kredit: Wikipedia)
Byl to zkrátka trochu jiný typ vědce než nastupující nová generace, která zakládala klimatický panel OSN. Sir John Houghton, místopředseda IPCC v interview „Me and God“ (1995) řekl: „Pokud chceme mít v budoucnosti dobrou ekologickou politiku, bude muset nejprve přijít katastrofa. Je to jako s bezpečností v hromadné dopravě. Lidé přijmou opatření teprve, když dojde k nějakému neštěstí.“ (Houghton 1995, Motl 2010).
Tento Houghtonův výrok byl často parafrázován jako „Když nebudeme mluvit o katastrofách, nikdo nás nebude poslouchat“ (Unless we announce disasters, noone will listen). Houghton se později pokoušel zapírat, že ho řekl. Novináři se dali sirem Johnem vodit za nos a psali senzacechtivě: „Vymyšlený citát měl zdiskreditovat klimatologa“. Zdroj Houghtonova citátu ale dohledal profesor geografie z University College London, pan John Adams a usvědčil byrokrata IPCC ze lži (Motl 2010).
Nové alarmistické názory Revelle už nechápal. V době zakládání IPCC (1988) to už byl starý pán. Byl zvyklý dělat vědu s ohledem na fakta a přesnost. Nikoli podle senzacechtivých novinových titulků, aby se takzvaně „upoutala pozornost“.