Zakážeme jako žárovky i motory aut?

Stejně jako v mnoha jiných případech byla na začátku řada dobrých úmyslů. Žárovky jsou jako elektrický spotřebič obsoletní, nevýkonné a neefektivní. Omezit potřebu jejich používání – s tím by se dalo souhlasit. Avšak kroky, které EU k jejich omezení podnikla, jsou učebnicovým příkladem, jak se věci dělat nemají. Neomlouvá ji ani tlak nejsilnější lobby v Evropě – té zelené!

Když Komise EU připravovala legislativu, která do roku 2012 nahrazuje neúsporné žárovky jejich “ekologickými” alternativami, neuvědomila si to, co ví každý ekonom. Není bezpodmínečně potřeba přijímat nové regulace, stačí uvalit na produkt ekologickou daň a spotřebitel sám zváží, zda je pro něj přínosné onen “neekologický” produkt používat.

A přestože se Komise EU zaštiťuje studiemi o úsporách, které toto řešení ve výsledku přinese (mimochodem prý tolik energie, kolik spotřebuje celé Česko), a které budou následně investovány zpětně do hospodářství EU, neuvědomuje si, že nejvíce úspor naopak přinese, když lidé nebudou tolik svítit.

A právě typické vlastnosti zářivek, které nahrazují nejvýkonnější žárovky, svádějí k tomu, aby lidé déle svítili. Jedná se o tzv. norský model. Lidé budou svítit pořád, protože mají informace o tom, že zářivky berou méně elektřiny než žárovky a taky protože déle nabíhají do plného světelného výkonu, častým blikáním se snižuje jejich životnost a mají největší odběr právě při svém startu. Tam kde doposud stačilo bliknout v případě potřeby, zůstane rozsvíceno. Proč zhasínat, když tam stejně někdo za chvíli půjde. Úsporná zářivka jednoduše nutí nevypínat.

Výhody aby pohledal
Druhou stranou mince je dopad na životní prostředí. Na jedné straně máme jednoduché žárovky, které pro přírodu nepředstavují žádnou přímou hrozbu, jen více topí, než svítí. Jsou vyrobeny z několika základních materiálů a bez následků a s klidným svědomím je můžete vyhodit do směsného odpadu. Naopak zářivky jsou poměrně složité elektrické zařízení s mnohem náročnější výrobou, které už obsahují plasty, těžké kovy a toxické látky zejména rtuť. Představují proto jednoznačně nebezpečný odpad. V jejich prospěch nehraje ani tolik proklamovaná delší životnost. Řada testů v poslední době ukázala, že životnost může být výrazně nižší než deklarovaná, v některých případech i o tři čtvrtiny. V testu časopisu TEST takto propadla téměř polovina testovaných kusů a navíc se ukázalo, že okamžitého náběhu nebyla schopna žádná zářivka.

S úsporkou klidně do koše?
Ze studie, která loni proběhla na území Prahy, vyplynulo, že úsporky pravidelně vyhazuje do směsného odpadu 14 % dotázaných. Nenechme se zmást na pohled nízkým číslem, úsporka stále není běžným standardem v českých domácností. Můžeme proto oprávněně očekávat, že s nuceným rozšířením úsporek poroste i tento údaj. Jiný průzkum společnosti Markent provedený na konci minulého roku v ČR zase ukázal, že 40 % zářivek končí v komunálním odpadu! A přitom na rizika rtuti upozorňuje například i britská vláda, která vydala doporučení co dělat, když se v pokoji rozbije úsporná zářivka. Je nutné jej na 15 minut opustit a vyvětrat!

Nedělejme z lidí hlupáky
Největším zklamáním je však to, že EU namísto toho, aby občany vychovala k ekologickému přístupu, restrikcemi nakazuje, co smí používat a co ne. To není férový přístup, to zavání něčím jiným. Lidé nepotřebují do sklepa drahou zářivku, když stačí žárovka. Chtějí ale tu výkonnou, aby nehledali v šeru. A jsou vůbec tepelné ztráty žárovek na škodu? Svítíme nejvíce v zimních měsících, kdy je potřeba topit. Tyto drobné zdroje náhle budeme muset něčím nahradit. Nehledě na to, že ani nejlepší úsporná zářivka nenabídne takový světelný komfort jako obyčejná žárovka.

Proč nezakážeme spalovací motory v automobilech, jejich účinnost je rovněž nízká a tepelné ztráty obrovské? Protože tu máme další lobby, neméně silnou jako tu zelenou. Tady nejde o občana nebo ekologii.

Miroslav Ouzký ZDROJ