Vzestup a pád politické klimatologie I.
Uveřejněno dne 29 října 2014 000 8:44
Zhruba od začátku 90. let minulého století se ve veřejném prostoru začala ustavovat nová nátlaková skupina, balancující na hraně vědy a ideologie – politická klimatologie. Dnes už víme, že je to “woodoo–science”.
Zatímco běžná klimatologie je přísně deskriptivní, její politická sestra je normativní. Nechce zkoumat, ale předepisovat, jakým směrem se má svět „správně“ ubírat. A při prosazování tohoto vznešeného záměru se neštítí použít ani špinavé metody.
Ještě před pěti nebo šesti lety jsme se v novinách mohli skoro každý den dočíst o tom, že nás čeká katastrofální změna klimatu vyvolaná lidstvem produkovanými skleníkovými plyny (AGW, “antropogenic global warming”). Tahle hysterie vrcholila v roce 2007. Dnes je ticho po pěšině a sousloví „globální oteplování“ už v médiích nenajdete. Téma z veřejného prostoru zmizelo, ale proč se v něm kdysi vůbec objevilo? A kteří „prodavači Apokalypsy“ na něm nejvíc vydělali?
Santerův podvod
Lidstvo vypouští oxid uhličitý, jehož stoupající koncentrace Zemi zahaluje jako „peřina“ bránící úniku přebytečného tepla. Tohle až na dřeň zjednodušené tvrzení vypadalo jako legitimní vědecká teorie se zlověstnými konotacemi. Oteplí se kvůli spalování fosilních paliv natolik, že se naše planeta stane neobyvatelnou? V roce 1988 byl kvůli tomu na půdě OSN založen Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC).
Prvním vážnějším signálem, že něco není v pořádku, byl podvod Benjamina Santera. Tento americký klimatolog na podzim 1995 do tehdejší zprávy IPCC vložil čtyřicet změn – poté, co prošla recenzním řízením, které mělo zajistit, aby byla v souladu s aktuálním stavem vědeckého poznání. Podvod odhalil Frederick Seitz, prezident Národní akademie věd (NAS). „Za více než šedesát let své vědecké kariéry jsem se nesetkal s více znepokojující korupcí oponentního řízení,“ napsal Seitz v deníku Wall Street Journal.
Ukázalo se, že Santer vypustil všechny zmínky o vědecké nejistotě a vynechal klíčové sdělení, podle něhož žádná vědecká studie nepodává důkaz, že za klimatickou změnu může lidstvem zaviněné zvýšení koncentrace skleníkových plynů. Později přiznal, že neautorizované změny po recenzi potají provedl na žádost politiků a nevládních organizací, které je požadovaly proto, aby „složitým vědeckým myšlenkám“ lépe porozuměli laici. Santerův podvod je podrobně popsán zde.
Ajznboňák v čele “klimaprůmyslu”
Logická úvaha říká, že kdyby býval měl IPCC věcné argumenty, nemusel by podvádět. Podivnou atmosféru „ideologické distorze reality“ později posílily pokusy o diskreditaci každého, kdo si dovolil nesouhlasit s oficiální oteplovací ideologií. Rozpoutal se doslova hon na čarodějnice, ve kterém byli oponent označováni za „popírače“, navíc ještě podplacené ropnou či uhelnou lobby. Byl to špinavý sémantický trik, jehož smyslem bylo připodobnit klimaskeptiky k popíračům holokaustu. Opačná strana se naopak samozvaně pasovala na „zachránce světa”. V jejich čele stanul po boku IPCC neúspěšný kandidát na amerického prezidenta Al Gore.
V roce 2007 se provalila „bota“ s himálajskými ledovci. Podle tvrzení 4. zprávy IPCC měly kompletně roztát do roku 2035, což by způsobilo vyschnutí velkých asijských řek včetně Gangy a humanitární katastrofu v celém regionu. Ukázalo se, že jde o odborný nesmysl, který nemá oporu v žádné glaciologické studii. To, co na začátku vypadalo jako trapná chyba „největšího panelu vědců na světě“, se postupem času ukázalo být předem promyšlenou manipulací. Do zprávy IPCC se totiž informace zprostředkovaně dostala od indického glaciologa Sayeda Hasnaina, který pracoval v soukromé firmě TERI, řízení šéfem IPCC Rádžendrou Pačaurím (ten mimochodem není klimatolog, ale drážní inženýr). TERI dostávala na výzkum štědré dotace, které by samozřejmě vyschly, kdyby se ukázalo, že se s himálajskými ledovci nic neděje. Ale nejen to. „Domnívali jsme se, že pokud to vyzdvihneme, donutíme tím vlády a politiky k nastartování konkrétní akce v boji proti změnám klimatu,“ přiznal Murari Lal, který měl ve 4. zprávě IPCC ledovce na starosti. Prostě promyšlený vědecký podvod.
Klimatickou hysterii nezastavil nejen průval podvodu, ale ani zjištění, že apoštol boje proti oteplování Al Gore pokrytecky spotřebovává dvacetkrát víc energie než průměrný Američan (zde). Když to američtí novináři na jaře 2007 publikovali, ukázalo se, že Gore je navíc ještě vlastníkem londýnské investiční firmy Generation investment management (GIM), zabývající se obchodem s tzv. offsety. Stručně řečeno jde o „klimatické odpustky“, kterými si lze „vykoupit“ pocit viny za příliš rozmařilý životní styl, produkující skleníkové plyny. Na Goreho byl navázán neprůhledný řetězec firem s názvy jako Carbon Neutral Copany, Native Energy nebo Chicago Climate Exchange. Celý tenhle „klimatický průmysl“ stojí a padá s tvrzením, že se otepluje a že za to může člověk. Jinými slovy tedy Goreovi nešlo ani tak o záchranu „naší malé modré planety“, jako spíš o svou vlastní kapsu. Čím větší strach z apokalypsy se mu totiž povedlo vytvořit, tím větší měly výše zmíněné firmy zisk.
Politizace Nobelovy ceny
Mraky se ale v té době začínaly stahovat i nad Goreovým filmem Nepříjemná pravda. Britská vláda ho chtěla prosadit jako školní pomůcku, což se ale nelíbilo jednomu z rodičů. Obrátil se proto na soud a argumentoval zákonem, který v britských školách zakazuje politickou propagandu. Soud na jeho popud Nepříjemnou pravdu podrobně analyzoval a dospěl k závěru, že film obsahuje celkem devět tvrzení, která jsou v rozporu s aktuálním stavem vědeckého poznání. Rozhodl proto, že film smí do škol jen v případě, že učitelé děti na všechny Gorovy nepravdy předem výslovně upozorní.
Nic z toho ale klimatickou hysterii nezastavilo a v říjnu 2007 dostal IPCC spolu s Al Gorem Nobelovu cenu míru. Jak přispěli k odvrácení války, zůstává záhadou – jisté je, že tato účelová politizace Nobelovu cenu zcela zdiskreditovala. Jen o dva roky později se totiž ukázalo, že celá ideologie globálního oteplování stojí a padá s promyšlenými vědeckými podvody, ideologickými čistkami a hony na čarodějnice.
Aféra Climategate
V létě 2009 odmítli vědci z Klimatické výzkumné jednotky (CRU) v britském Norwichi poskytnout svá data k nezávislé kontrole. Už tohle tajnůstkářství bylo podezřelé – CRU (v té době řízené Philem Jonesem), je totiž místem, kde vznikají základní podklady pro práci IPCC. Jen o pár měsíců později pak neznámý hacker vytáhl z počítačů CRU e-maily, které potvrdily, že podezření bylo oprávněné. Klimatologové spojení s IPCC se v nich přes deset let domlouvali na úpravě výsledků své práce tak, aby se zdálo, že se otepluje. Sám Jones třeba psal: „Právě jsem použil Majkův trik z Nature, abych zamaskoval pokles teplot.“ Klimatolog Mick Kelly uváděl: „Asi z křivky odstřihnu posledních pár let, protože tam teplotní trend klesá dolů.“
Tzv. „aféra Climategate“ potvrdila politizaci klimatologie a korupci části vědců. Šťastnou shodou náhod vypukla těsně před klimatickou konferencí v Kodani, která díky tomu neprosadila žádná drakonická opatření na omezení světové ekonomiky.
(Dokončení zítra. Autor, formálním vzděláním ekolog, se jako publicista zabývá odbornou analýzou kampaní environmentálních hnutí. Tento článek byl publikován v Newsletteru Centra pro ekonomiku a politiku)
Ivan Brezina