Emise na nulu? Pohřběte konference!

Nedávno jsme měli možnost číst pochvalnou úvahu exministra Bedřicha Moldána na poslední klimatickou konferenci konanou letos v únoru v Ženevě, tedy necelé dva měsíce od konference v peruánské Limě.
Podle něj přinesla pozitivní výsledky, které směřují k přijetí zásadní listiny, závazně nutící státy celého světa snížit emise CO2 až na nulu. Při vší úctě k zúčastněným, je to samozřejmě naprosto nereálné, o mnohých důvodech jsem tady již psala, ale jeden bych vypíchla ráda nyní.

Listina bude projednávána a nejspíš i schválena letos na podzim, a to na další konferenci v Paříži. Mezitím pánové a dámy, tak důležitě jednající o záchraně našeho klimatu, stihnou ještě jednu mezikonferenci v Bonnu někdy v červnu.
Člověku se až svírá srdce při představě, jak jsou všichni ti zainteresovaní vytížení. Jak dnem a nocí usilovně řeší složitou problematiku našeho údajně měnícího se klimatu, což by snad mohlo vést k oteplení. „Snad“ a „pravděpodobně“ jsou dvě slova, která nejvíce vystihují daný stav věci. Nikdo nic neví jistě. Nikdo. Ale přesto se konferuje, přesto se jezdí z jednoho konce světa na druhý, jen aby se vzájemně poplácalo po zádech, zamáčkla slza nad dojemnou svorností, a padala mnohá ujištění, že záchrana světa je na spadnutí.
Občas padnou i perly. Jako třeba z řad bolívijských zástupců, kteří navrhli, aby byl zřízen Mezinárodní tribunál, který v případě, že některý stát bude „zlobit“ (rozuměj, nepřistoupí na likvidační podmínky ve jménu snižování emisí CO2), zřejmě danému státu navrhne trest smrti.
Jednomu až přechází zrak, co všechno jsou novodobí spasitelé schopní vypustit z úst. Jednomu se nechce věřit, že se to brutální vymáhání „dobra“, tak důvěrně známé z dob tuhého socialismu vrací, ale tentokrát v podobě celosvětového (někdy silně vynuceného) souhlasu s čímkoliv, co tak zvaně pomůže snížit emise CO2.
Teď je ale na místě otázka, která jednoho pálí už dlouho na jazyku. Dotázali se všichni ti dobrodějové sami sebe, posypali si hlavu popelem, a zkusili se vůbec někdy zamyslet, kolik emisí vyprodukují oni sami těmi svými cestami po celém světě? Tak si to zkusme spočítat.

(zdroj výpočtu emisí pro jednotlivé lety: https://www.atmosfair.de/en/)

Ejhle, to je ale množství, že? Jeden člověk absolvující všechny tyto cesty zanechá tzv. uhlíkovou stopu v řádu několika tun. A to jsme vybrali jen čtyři trasy. Na konference ovšem jezdí několik tisíc účastníků ze všech koutů světa, takže množství emisí se bude pohybovat nejspíš kolem stovek, možná tisíců tun. Jedovatě by se dalo apelovat na všechny, kdo tak obětavě létají zachraňovat naši planetu před zlovolnými emisemi zejména CO2, zda by si neměli (a to poměrně draze a za vlastní peníze) kupovat emisní povolenky, jak je dobrým a pokryteckým zvykem, u největších producentů emisí, který jim posvětily vlády, potažmo slavná Evropská unie.
A teď zkuste někdo vysvětlit, proč – v dobách impozantních telekomunikačních technických vymožeností – je tak strašně nutné létat sem a tam. Proč tedy soudruzi dobrotáři nezůstanou sedět doma na zadku, ve svých jistě pohodlných kancelářích a pracovnách a nekonferují za pomoci techniky a satelitů? Jednak by těch emisí vyprodukovali mnohem méně, jednak by se ušetřilo mraky peněz, které tyhle konference stojí. Jenomže to by se nemohli tak družit. To by nemohli s vlhkým okem a dojetím v hlase vyprávět, jak je to pro ně obtížné, že už zas musejí „na tu konferenci“… To víš, Mařenko, žádnou dovolenou si moc neplánuj, vždyť vidíš, jaká je situace. Klima a emise mají přednost. Zachraňuji svět! Beze mě se to přece neobejde.
To saturování vlastního ega, to je podstatou. Mesiášský komplex kombinovaný pocitem vlastní důležitosti, by nebyl dostatečně ukojen, kdyby se jen tak sedělo doma na – třeba rozvrzané – židli a jen tak se mlelo něco do mikrofonu a koukalo přes kameru. Ale když se řekne konference v Limě, v Ženevě, v Paříži… no ano, v hospodě u píva to zní velkolepě. Asi jako když Kristián omamoval krásné dívky vyprávěním o Cairo, kde sice nikdy nebyl, ale hezky to znělo! Je to stejná fraška a nadutost, na rozdíl od Kristiána ovšem bohužel placená z našich peněz. O emise v tomto případě zas až tak nejde. O komandování a ničení zejména prosperujících států (a to spíše těch menších, protože USA a Čína, o Indii nemluvě, si do svých věcí zas tak moc mluvit nenechají), naopak ano.

Zdroj