Co říká aféra Volkswagen o environmentální politice?
Uveřejněno dne 30 října 2015 000 8:39
Že pod vznešenými ideály šmátrají v cizích kapsách
Environmentální politika EU není ničím novým. Je to zrovna aktuálně nejúčinnější nástroj lobbistů, jak někomu zajistit zvýhodnění na trhu. Dříve se ke stejnému účelu používaly nástroje jiné a zase jiné se užívat budou, až zelený fanatismus vyjde z módy. Princip ale byl a zůstane stejný.
V roce 1993 jsem trávil několik týdnů ve Francii. Společníka mi dělal mimo jiné jeden (tehdy) mladý učitel, nadšený levičák a europeista. Horoval pro společnou evropskou politiku, protože to prý usnadní společný trh.
Třeba takové normy, povídá. Kdyby byly všude jiné zásuvky, měli by výrobci zařízení na elektrický pohon v každé zemi monopol. Tak mu povídám, že zásuvky se v Evropě celek ustálily i bez nařízených norem, že na to stačí mezivládní dohody (pokud zařízení podléhá domácím normám) nebo sám zájem výrobců hledat si nové trhy. Ale on na to, že v tisících věcí jsou normy nejednotné a to poškozuje i spotřebitele, který se v nich pak nevyzná.
Tehdy ale probleskla okrajovými médii kauza, která mi nahrála na smeč. Byla přijata norma závazná v ES pro rozměry nějakých přepravek nebo palet. A že to ohromně usnadní přístup různých výrobců na nové trhy a sníží náklady na přepravu. Jenže ono se pak zjistilo, že jediné existující linky, schopné vyrábět ony palety, fungují v době přijetí normy jen v Německu. A to se ti líbí, že tím získají náskok, než si je taky postavíte? Beztak si tu normu prosadili, povídám Dedému.
Od té doby jsem ho neviděl, tak nevím, jestli i dnes horuje pro Brusel a jeho závazné normy. Ale určitě už ví, jak takové normy vznikají. Navenek jako všeobecně prospěšné, za jejich protlačením ale vždy stojí nějaký zájem. S vypuknutím zeleného šílenství získaly tyhle metody ohromné pole působnosti. Jak může někdo protestovat proti přísnější ekologické normě? Co na tom, že její prosazení přinejmenším krátkodobě zajistí některému subjektu konkurenční výhodu.
I výrobci došli k názoru, že tuhle hru hrát musejí. Kdo neprosadí nějakou normu šitou sobě na míru, okrádá svou rodinu, dělají to přece všichni. Proč EU zavazuje obchodníky a výrobce tolika zdánlivě nesmyslnými a malichernými normami? Jsou tak potrhlí? Ale kdepak. Nic není jen tak. Kdosi na tom vydělá. Ten připravený, ostatním to jen zvedne náklady. Je to ten nejlepší průmysl. Lobbing je už součástí podnikatelského záměru. Zájmové kanceláře v Bruselu jsou nejvíce prosperujícím odvětvím ekonomiky, velké firmy to ale často umějí i bez nich. A zaštítit se při tom ochranou planety, to je dnes zárukou úspěchu.
Někdo tento trend aktivně tlačí, někdo se rychle přizpůsobí. Zelený nátěr firmy a laciná aktivistická hesla místo klasické argumentace o poměru výkon/cena, to v atmosféře všudypřítomné agresivní ekologické propagandy nejen vytváří správný image u zákazníků, ale především lahodí oku všech regulátorů a kontrolorů.
Dokud se nestane malér. Dokud si některý konkurent neřekne dost. A nezaplatí si objednávku takové kontrolní akce, kterou pak nezastaví ani firma velikosti Volkswagenu. Že to je zrovna jedna z firem, která si přímo zakládala na zeleném image a tlačila konkurenty do drahých investic, není jen ironií osudu. A není ani pouze naplněním přísloví o jámě a do ní spadlém kopáčovi. Je peripetií, po níž bude vládnout stejný lobbistický mechanismus, jen povýšený na novou kvalitativní úroveň. Chvíli budou lidi mít v hlavě slogan: „Volkswagen. Das Problem.“ Chvíli budeme sledovat zdánlivé drama, jak v síti kontrolorů uvázla další ryba.
Ale zítra se zas probudíme do světa, ve kterém si bude mnout ruce ten, kdo o aféře věděl dřív, než ti, co se nechali nachytat. Trochu se přerozdělí karty, ale vše zásadní zůstane při starém. Dokud zelená norma bude dogmatem, o kterém se nepochybuje. Pak přijde nová záminka pro tvůrce norem.
Dokud budou euronormy považovány za nástroj veřejného zájmu.
Psáno pro Newsletter IVK
Ladislav Jakl