Třikrát K aneb Konference – Klima – Katastrofa

Budu napadán, ale uvádím svůj text nepatrnou úpravou Feynmanovy věty: „Tato konference bude horší, než je Rorschachův test: Předloží vám nesmyslnou inkoustovou kaňku a vyžádají si od vás odpověď na otázku, co si myslíte, že vidíte. Jenže když jim to řeknete, tak se začnou s vámi přít.“ (Surely You’re Joking, Mr. Feynman!, W. W. Norton & Company. p. 60, 1985). Kurzívou jsem napsal budoucí čas, zatímco Feynman psal o jakési konferenci v minulém čase.

V Bonnu proběhla ve dnech 19. až 23. října další konference o změně klimatu. Jednalo se o poslední z příprav před 21. grandiózní konferencí 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži o změně klimatu pod hlavičkou OSN (UNFCCC). Výsledek přípravné konference je publikován jako návrh pro pařížskou konferenci COP 21 a obsahuje 51 stran.

Souhrn všech přípravných konferencí a mediální kampaně je u nás dosti zastřený imigračními problémy. Stručně řečeno: Delegáti z rozvinutého Západu (hlavně z Evropy a USA) tvrdí, že zachrání svět před katastrofickým oteplením, když dokáží zastavit spalování fosilních paliv bez ohledu na to, že spalování je nutné pro další ekonomickýrozvoj. Delegáti z rozvojových zemí (s označením G-77 + Čína) prohlašují, že když se chystáte zastavit jejich rozvoj svým návrhem na snížení objemu spalovaných fosilních zdrojů, tak tedy plaťte.

Už v Kodani v roce 2009 se specifikovaly požadavky na každoroční platby rozvojovým zemím ve výši 100 miliard dolarů. Zatím nikdo z delegátů G-77 a Číny nemluví veřejně o ztrátě důvěry v západní vlády. Jejich rozhodnutí dál stavět tepelné elektrárny s využitím místních velkých zdrojů uhlí svědčí o tom, že nepovažují za důvěryhodné žádné vlády rozvinutých zemí. Hlavním důvodem je, že tyto vlády neváhají přijímat usnesení o omezení výroby elektřiny klasickými tepelnými elektrárnami, přičemž nové výroby „čisté elektřiny z obnovitelných a ekologických zdrojů“ jsou pro ně velmi drahé. Je zřejmé, že vlády rozvinutých zemí tím způsobí ochromení průmyslu a podstatné snížení životní úrovně svých občanů. Že by přitom každoročně platily navíc 100 miliard dolarů?

Ke zdrojům „čisté“ energie stačí popsat pár objektivních zkušeností:

„Solární čistá elektřina“: Žurnál Scientific American je velice konformní a určitě nepatří ke klimaskeptikům. Uveřejnil článek o zkušenostech se solární elektřinou v malé vesnici Dharnai (2000 obyvatel) ve východoindickém státě Bihar. Před rokem tam hnutí Greenpeace s velkou pompou otevřelo solární elektrárnu jako příklad pro elektrifikaci zemědělských oblastí Indie. Měla to být ukázková solární vesnice. Také se psalo, že vesnice už nebude nikdy ohrožená temnotou a že se zásluhou solární elektrárny vynořila z anonymity. To všechno je jen zčásti pravda. Cena za napojení na místní mikrosíť s kapacitou nepřevyšující osvětlení a nabíjení mobilu je po uplynutí půlroku příliš vysoká pro běžné vesničany. Navíc bez připojení k existující indické makrosíti dochází často k vypnutí elektřiny z náhodného přetížení mikrosítě. A tím je vynoření z temnoty jen občasné. Makrosíť byla a je pro vesnické oblasti nedostupná. Budování solárních elektráren se stává pro celou Indii problematickým postupem, navíc několikrát dražší investicí než stavba klasické elektrárny spalující uhlí. Toho je v Indii dostatek na dlouhou dobu, dodávám já. Místo plánovaných 100 GW solární energie v roce 2020 vybuduje Indie jen několik jednotek GW. To je dnešní indická realita.

Větrná energie: Velká Británie je zemí s velkými zkušenostmi v tomto oboru. Kapacita větrných elektráren stoupla z 5894 MW v lednu 2013 na 8403 MW v roce 2015, tedy o 43 %. Dr. Derek Parkington, snad nejvýznamnější specialista na větrné turbíny v Anglii, odpověděl zcela jednoznačně na otázku, jestli další zvyšování počtu elektráren přispěje k jejich spolehlivosti výroby v čase. Jeho odpověď byla: NE. Přitom nemluvíme o tom, že přesun k alternativním zdrojům způsobí zdražení elektřiny. Také ke zdražení například ocelových produktů a k poklesu produkce kvůli nemožnosti konkurovat nižším cenám výrobců oceli v Rusku nebo v Číně, v zemích nezatížených usnesením o přednostní podpoře alternativním výrobcům elektrické energie.

Podobných příkladů je možné uvést víc. Je zřejmé, že je výhodné výzkumně testovat alternativní zdroje energie. Jenže objektivně zhodnocené dosavadní zkušenosti nikoho neopravňují k tomu, abychom rušili existující tepelné elektrárny a nebudovali nové klasické elektrárny podle zvyšování nároků na energii i v naší rozvinuté společnosti. Přechod k alternativám podle byrokratických rozhodnutí politiků by byla ve skutečnosti ekonomickou sebevraždou. Tedy Katastrofou s velkým Ká. K ní nás však nabádá valná většina politiků připravujících 21. konferenci v Paříži se symbolickým datem konce roku. Měl by to být také počátek konce naší civilizace. Kupodivu se to děje za hlavního mediálního zájmu o uprchlíky utíkající z jejich vlastního civilizačního okruhu. Ale to už je jiný problém, o kterém by bylo nezodpovědné psát jen několik řádků.

Přitom všem nepíšu o tom, že je vědecky neoprávněné hovořit o CO2 jako o dominantním faktoru vyvolávajícím současné mírné klimatické oteplení. Příroda nám několikrát ukázala, že v holocénu (za posledních 12 000 let) proběhlo několik oteplovacích nebo ochlazovacích klimatických cyklů, kdy viníkem klimatických změn nebyla změna koncentrace CO2 v atmosféře. Tato změna by musela předcházet změně globálních teplot. Zdůrazňuji slovo klima. Je to pojem pro zprůměrování meteorologických dat za nejméně 30 let podle přijatých mezinárodních konvencí. Z mých zpracování různých údajů spojených s naším dnešním pojetím globálních teplot dochází k vyhlazení čáry teplot v holocénu až u průměru za 100 let. Čím kratší je průměrované období, tím víc grafický záznam teplot v čase připomíná seismogram, tedy záznam záchvěvů zemské kůry i mimo katastrofických zemětřesení. Několikaletá horká nebo chladná a deštivá léta třebas v Evropě nemůžou být proto připisovaná globálnímu klimatickému oteplení nebo ochlazení. Slovo několikaletá zde znamená teploty přetrvávající jen několik let, rozhodně dost pod hranicí 30 roků. To však mnoho meteorologů a klimatologů odmítá brát na vědomí, politici jim rádi naslouchají a většina médií jim fandí a tím vytváří veřejné mínění.

Když jsem začal citací Richarda Feynmana, nezbývá než ukončit také Feynmanem: „Pro úspěšnou technologii musí mít realita přednost před veřejnými vztahy a míněním, protože přírodu nesmíme podvádět.“ (Richard Feynman.„Appendix F – Personal observations on the reliability of the Shuttle“. Kennedy Space Centre).

Miroslav Kutílek