Brexit je vítězství pro klimaskeptiky i pro vědu

V čele vítězné kampaně za odchod z EU stáli ti největší klimaskeptici v Británii. Není divu. Jedním z důvodů nespokojenosti s Unií je její tmářská politika ohledně změn klimatu.

Brexit je vyvrcholením téměř dvacetiletého úsilíNigela Farage.Jeho strana UKIP (Strana nezávislosti spojeného království) vznikla hned po Maastrichtské smlouvě (1992). A není tajemstvím, že Cameronovi konzervativci si vzali opuštění EU do programu jen proto, aby jejich stranu nepřeválcovala stále populárnější UKIP.

 

Podle Farage „hysterie okolo oteplování je zřejmě jedna z nejpitomějších kolektivních omylů v historii“. Média si všimla, že mezi zastánci odchodu z EU je v Británii dvakrát tolik klimaskeptiků, co na opačné straně. Význační skeptici stáli přímo v čela kampaně Vote Leave. Kupříkladu lordNigel Lawson, šéf britské klimaskeptické vzdělávací nadaceGWPF(Global Warming Policy Foundation) a někdejší ministr financí Margaret Thatcherové.

NeboBoris Johnson, někdejší pravicový starosta Londýna (to on tam zavedl bicykly jako formu MHD). Jeho oblíbeným odborníkem na klima je klimaskeptický meteorolog Piers Corbyn (shodou okolností bratr současného šéfa Labour Party). Nyní se zdá, že Johnson nahradí Camerona v čele konzervativní strany a může se stát příštím premiérem. Doufejme, že zruší nesmyslné klimatické regulace, které na počasí stejně nemají vliv.

Zastavil bych se však zejména uMatta Ridleyho, což je známý vědec, biolog a vyhlášený klimaskeptik. Podpořil Brexit jako cestu k zkvalitnění britské vědy. Ta se musí oprostit od politizace z Bruselu.

Riddley vyvrací mýtus, že odchodem z EU utrpí britská věda. Mezinárodní spolupráce mezi vědci existovala i bez EU, dávno před jejím vznikem: „Podívejme se na kariéru jednoho z největších britských vědců 20.století, který by se příští měsíc dožil 100 let – Francise Cricka. Jeho hlavní spolupracovníci byli Kreisel, Perutz, Watson, Brenner a Koch – nikdo z nich nebyl Brit. Jediný Brit mezi jeho kolegy byl Leslie Orgel, to ale bylo v Kalifornii.“

Riddley také odmítá strašení, že evropské dotační programy jsou dostupné jen pro vědce ze členských zemí EU. Vždyť Unie dotuje výzkum i v Izraeli, Tunisku nebo Turecku. Nejvíce dotací na hlavu z programu Horizon 2020 dostává Island, Norsko a Švýcarsko, které v EU nejsou. A částicový urychlovač v CERNU se rozkládá na obou stranách hranice mezi EU a nečlenem EU. „CERN dostává od EU méně než 2% svého rozpočtu.“

Riddley varuje, že v EU cíle výzkum stanoví ignorantské politické komise. „V Británii platí tzv. Haldaneho pravidlo, že vědci si sami stanoví priority výzkumu. Jestliže tento princip je na evropské úrovni opuštěn, tak je to znepokojivé.“ A pak vypočítává absurdní politické vměšování do vědy.

„Evropská unie například přijala směrnici o klinických testech, které zničily klinické testování v naší zemi a podle Morrise Browna z Cambridge to „ohrožuje životy“ pacientů. Dříve se u nás dělalo 12% světových klinických zkoušek, dnes je to 1%… Pak tu byla směrnice o ochraně dat, díky které je mnohý výzkum daleko obtížněji proveditelný než na ostatních kontinentech… Nezapomeňme také na směrnici o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů (GMO) do prostředí. Tato směrnice připravila naši zemi o vůdčí místo v biotechnologickém výzkumu v zemědělství… Za dva týdny začne platit směrnice o tabákových výrobcích, jejíž zásluhou bude pro kuřáky obtížnější přestat kouřit. Protože směrnice zakazuje elektronické cigarety…Homeopati úspěšně lobbovali v Bruselu, aby dostali výjimku a nemuseli dokazovat, že jejich léky účinkují…Zelení v Parlamentu minulý měsíc lobbovali, aby se zakázaly herbicidy, ačkoli jsou jasné vědecké důkazy, že jsou desetkrát méně karcinogenní než káva.“

Riddley uzavírá: „Je mi líto ale pokud necháme vědeckou politiku v rukou Evropského parlamentu, této líhni pseudovědeckých pověr a lobbingu korporací, pak tím svou vědu posuneme o mnoho let dozadu… Způsob, jakým Evropský parlament vykládá princip předběžné opatrnosti, dusí inovace. Protože je na ně přísnější než na staré technologie. A ignoruje potenciální přínos, soustředí se jen na možná rizika.“

„Pro Británii je důležité, abychom byli otevření celému světu. Regionální celní unie jako EU, obehnaná vysokou zdí tarifů a řízená centrální byrokracií – to je idea z padesátých let. Analogový dinosaurus v digitální éře.“