Ministerstvo životního prostředí jako součást Agrofertu

Dokonce už i Brusel si všiml a “ocenil”, že na masovém přechodu manažerů z holdingu Agrofert do státní správy něco smrdí. V médiích se houfně řeší pokuta ve výši 22 milionů hrozící České republice od Evropské komise za střet zájmů, kterého se dopustil Jaroslav Faltýnek – v době přidělování dotace Agrofertu zároveň člen předsednictva holdingu i dozorčí rady SZIF jako instituce přidělující dotace. Ale tahle pokuta, na jejíž zaplacení má každý občan státu přispět 2 korunami, je pouhá nicotnost v porovnání s tím, co nás všechny stojí permanentní střet zájmů vyvolaný vstupem Agrofertu do politiky. Poslední důkazy dnes přinesl Deník Referendum a je to velmi smutné čtení, které by však nemělo zapadnout, protože tahle novinářská práce je nesmírně důležitá. Detailně jsou informace k dispozici zde a zde a zde, já se pokusím o shrnutí.

Po vstupu hnutí ANO do vlády se jeho akvizicí stalo také ministerstvo životního prostředí řídící agendu s dopady na zdraví všech obyvatel. V pravomoci úřadu je uplatňování ekonomických sankcí vůči znečišťovatelům, mezi něž patří také firmy skupiny Agrofert a jejich konkurenti. Vlastník největšího průmyslového holdingu v zemi tak získal přímý vliv na Českou inspekci životního prostředí, což mu umožňuje ekonomicky pomáhat vlastním podnikům a škodit konkurenci.

Ministrem životního prostředí se stal Richard Brabec, dřívější ředitel chemického závodu Lovochemie, dceřiné společnosti Agrofertu. Spolu s ním začali na ministerstvu pracovat také další lidé spjatí s Agrofertem nebo s hnutím ANO, ze sedmi lidí ve vedení resortu jsou čtyři nějak spojení s Andrejem Babišem. A přes pochopitelnou opatrnost všech úředníků a velkou snahu tutlat a mlžit nyní vycházejí najevo zřejmé případy zneužití státní správy ve prospěch Babišových firem.

Jak před týdnem informovaly Hospodářské noviny, Brabcovo ministerstvo se zasadilo o čtrnáctinásobné snížení pokuty chemičce Precheza. Původní sedmimilionovou pokutu Precheze udělila Česká inspekce životního prostředí za porušení zákona v říjnu 2014, kdy do přerovského ovzduší z Babišovy fabriky unikl jedovatý oxid siřičitý a povolený limit 350 mikrogramů na metr krychlový byl překročen šestatřicetkrát. Inspekce vzhledem k závažnosti porušení zákona rozhodla o udělení pokuty ve vyšším pásmu stanoveném zákonem – horní limit je deset milionů korun. Ministerstvo životního prostředí ale podniku, který měl v roce 2015 zisk po zdanění 624 milionů korun, snížilo pokutu ze sedmi milionů na půl milionu.

O dalším markantním případu zneužití dnes informoval Deník Referendum. V Kroměříži Babišovy firmy porušují zákon o ochraně ovzduší za benevolentní asistence ministerstva životního prostředí a dalších úřadů. Ani zemědělský podnik Navos, ani masokombinát Kmotr nemají platné povolení k provozu, které si dle zákona o ochraně ovzduší měly vyřídit do 1. září 2013. Navosu inspekce životního prostředí vyměřila pokutu, kterou ministerstvo životního prostředí zrušilo s argumentem, že je nedostatečně prokázaná. V případě Kmotra se z nepochopitelných důvodů produkce rozložila do sedmnácti samostatných udíren s nesečteným celkovým objemem, pročež závod nespadá mezi tzv. vyjmenované zdroje znečištění.

Kroměřížský případ je skutečně tristní: obyvatelé se tam stali vlastně nedobrovolnými zajatci mafie propojující průmysl se státní správou. V hlavních rolích frašky vystupují ministr životního prostředí za ANO, jím dosazený šéf inspekce životního prostředí a starosta města Kroměříže za ANO, ve vedlejších rolích jim podřízení úředníci a novináři v závislých médiích. Všichni táhnou za jeden provaz, za jednu firmu. A cílem je prospět dvěma podnikům holdingu, které porušují zákon o ochraně ovzduší a ztrpčují život obyvatel postižené části města (zápach, prach, hluk, otřesy, emise…), ale pokuty jim přesto nehrozí, o nápravě situace ani nemluvě. Podstatu věci krásně vyjádřila ředitelka masny Kmotr Iveta Matisová: „My jsme Agrofert. My nejsme obyčejná firma. My jsme dnes taková polostátní správa. A vy to dobře víte.“

Čtěte, dokud je čas a dokud je kde. Takhle vypadá “stát řízený jako firma” v praxi. Zatím jen někde, po volbách možná už všude.