Středoevropský solární tygr
Uveřejněno dne 24 ledna 2011 000 14:43
Podtrženo a sečteno: ke konci roku 2010 byly v České republice licencovány a připojeny do sítě solární elektrárny o instalovaném výkonu 1650 megawattů.
Zběsilý finiš, vyvolaný náhlou změnou legislativy, nezvládli někteří z investorů, resp. provozovatelů, kteří sice dostali od Energetického regulačního úřadu licenci, avšak do konce roku již nestihli budované elektrárny připojit do sítě. V těchto případech si investoři ukousnou ze státního dotačního koláče podstatně méně, než původně doufali a kalkulovali. Konkrétně se jedná o dalších 130 MW.
Pro osvěžení paměti čtenářů uvádím, že v lednu 2010 se na našem území nacházelo 6032 slunečních elektráren s instalovaným výkonem 463 MW, což přibližně odpovídá výkonu jednoho bloku jaderné elektrárny v Dukovanech, a koncem prosince už jich bylo hodně přes 12 000 s výše uváděným výkonem 1650 MW, což odpovídá více než třem blokům Dukovan.
Z těchto čísel je snad naprosto zřejmé, že rozvoj solární energetiky v ČR za posledních dvanáct měsíců neměl daleko k „energetické explozi“ a stát musel zareagovat, aby alespoň přibrzdil solární penězovod ze státní pokladny, který akutně hrozil nárůstem do astronomických rozměrů. Z dnešního úhlu pohledu je jednoznačně potvrzena správnost rozhodnutí provozovatele české přenosové soustavy (ČEPS) a distribučních společností z poloviny února 2010 o pozastavení vydávání kladných stanovisek k žádostem o připojení nových obnovitelných zdrojů energie do elektrizační soustavy, a to s odkazem na možné ohrožení bezpečnosti a spolehlivosti distribuce elektřiny. Lze jenom spekulovat, jak by situace se solárními elektrárnami na konci loňského roku vypadala, kdyby k tomuto rozhodnutí nedošlo…
Stát v případě solárního boomu reagoval s těžkým zpožděním, víceméně vynuceně a pod tlakem nepříznivých okolností. Důsledkem je legislativa spíchnutá horkou jehlou, v mnohém spíše připomínající akutní zásah hasičů v ohnisku požáru než práci prozíravého požárního preventisty. Zdanění solárních elektráren sazbou 26%, zvýšení poplatků za zábor zemědělské půdy a snížení výkupních cen vyrobené elektřiny z původních 12 150 korun na 5 500 korun za vyrobenou MWh u zdrojů nad 100 kW udělá z bonanzy solární energetiky pouhý výhodný byznys.
Budiž tedy. Solární elektrárny budou v průběhu letošního roku instalovány v měřítku téměř čtyř dukovanských jaderných bloků. Nyní si necháme reálně předvést jejich přínos pro českou elektroenergetiku a ochranu životního prostředí. Z čistě technického pohledu, možná poněkud úzkoprsého a málo environmentálně progresivního, mohu pouze konstatovat, že vzhledem k tragicky nízkému koeficientu využití instalovaného výkonu solárních elektráren v našich zeměpisných šířkách vyrobí „solární MW“ za rok zhruba sedmkrát méně elektřiny než „jaderný MW“.
Největší solární boom už máme zřejmě za sebou. Ovšem přede dveřmi české státní pokladny již netrpělivě přešlapuje biomasa. Doufejme, že po loňských zkušenostech se solární energetikou už bude biomasa spojena jen a pouze s velkou srandou, kterou jsme kdysi zažili v jednom televizním pořadu, a nikoliv se značnými finančními náklady s velmi problematickým společenským přínosem.