Putinův krvavý spár v redakci iDnes!

Osvojil jsem si v poslední době pěkný zvyk: Každou sobotu hned po probuzení sáhnu po tabletu a otevřu si zpravodajství iDnes. Pozitivně naladěn pak vstávám naplněn jistotou, že netoliko jsem informován o všem podstatném, co se událo, ale hlavně – že vím, jak o věcech smýšlet a nebloudit zbytečně v tmách. Pozitivní nastrojení mi pak obvykle vydrží po celý zbytek víkendu.

To vše bylo jedním úderem nemilosrdně smeteno poslední sobotu, kdy se mé jistoty zatřásly a pracně budovaný svět téměř zhroutil. Následující řádky buďtež proto chápány jako zoufalý výkřik jedné týrané, do hlubin chaosu uvržené duše.

Ale cože se mi to vlastně přihodilo? Inu šel jsem na svou oblíbenou stránku a jako dobrý muž pravoslavný očekával obvyklou ranní dávku seriózních, vyvážených, objektivních a korektních informací. Jaké však bylo mé ohromení, když namísto toho všeho vybafla hned z otvíracího článku, už z jeho titulku, konspirační teorie. Neboť slyšte: Současná vlna dešťů nemůže prý nijak zmírnit probíhající katastrofické sucho!

Tak. Tady to máte. A chápete už teď taky, doufám, mé zděšení. Ty kapky studeného potu, kanoucí, ale ne, řinoucí se z mého čela. Vždyť co nám to tu, u všech všudy, vlastně má být zákeřně podsunuto? Přece nic víc nic miň, než že snad (ó hrůzo) existuje jakési konspirační propojení mezi intenzitou deště (mezi množstvím srážek) a suchem. Že sucho prostě je, když je málo vody (a když zaprší, sucho končí). Opravdu, ať čtu jak čtu, pořád to takhle vychází, pořád z toho leze ten dávno překonaný rasistický předsudek, podle kterého je sucho jakýmsi prý dokonce přírodním jevem! Sucho jako přírodní jev – no to se povedlo. Něčemu takovému přece mohli věřit ještě tak naši předkové, staří homofobové a xenofobové (a to zdaleka není vše, hlavními šiřiteli podobných přírodovědných předsudků byli ti nechutní bílí supremacisté, kteří se perverzně oddávali fyzice, chemii, testosteronové logice a nejhorší z nich nechvalně prosluli coby bigotní matematici).

Takhle to zkrátka dopadá, když v redakci Rudé fronty pozítří (nebo komu vlastně patří iDnes? Že by Mladé právo včera?) jen na chviličku poleví revoluční bdělost a ostražitost. Putinovský pohůnek hned příležitosti využije k infiltraci a k zasévání nepokoje v řadách čtenářstva, toužícího hlavně po klidu na práci a pevné stranické linii.

Samozřejmě vím, že takové fámy mají šanci jen u malé části zaostalého venkovského obecenstva, mi, co jsme pokrokový a vzdělaní, se takové propagandě jen smějeme. Máme to v hlavě dobře srovnané a jasně chápeme, že sucho sice okrajově s přírodními procesy souvisí (a právě toho Kreml zneužívá pro své temné rejdy), ale jinak se jedná o fenomén ryze politický. Politický. Jinak řečeno – jestli je sucho nebo není sucho nemůže v žádném případě rozhodovat ideologicky neprověřená voda, ale něco tak důležitého posuzuje výhradně politbyro. Proč politbyro? Jednak proto, že má po ruce nejlepší hydrology, meteorology a klimatology. Nejen ty z AMU, ale, na což se často zapomíná, i z FAMU, DAMU a v neposlední řadě i z JAMU. Co je však nejhlavnější – je vyzbrojeno revoluční teorii, která jediná umožňuje neukázněná fakta správně interpretovat, nahlédnout situaci třídně a uchopit ji ve všech ideových souvislostech. Protože kdo z vás by třeba dokázal zhodnotit dopad sucha na gender pay gap, he? Nebo pojednat problém sucha ve světle toxické maskulinity, he? Nikdo, protože jste hloupí vlci. A tak, když politbyro rozhodne, bude sucho, i kdybyste se brodili ve vodě po kolena. A naopak: Když strana přikáže, vezmete každý po jedné trubce a radostně odpochodujete meliorovat Saharu. Je pro vás totiž lépe mýlit se se stranou, než mít pravdu proti ní.

Napadá mě ještě, že jsem byl k předkům možná zbytečné nespravedlivý. Že kromě beznadějných islamofobů, homofobů a misogynů, ke kterým se zejména v 18. a 19. století přidali ještě zvrhlejší fyzikové, matematikové a filosofové (kterým vědecké bádání sloužilo výhradně jako zástěrka pro bílý útlak), můžeme mezi nimi najít i ty, kteří viděli dál, vlastně až k nám, pokrokovým lidem století jedenadvacátého. Stojíme na jejich ramenou, přes propast času cítíme jejich podanou ruku a povzbuzení pro náš budovatelský optimismus. A bylo by, myslím, jedině správné hrdě se přihlásit k moudrosti předků, zřetelně ukázat, že jsme převzali a pevně třímáme tu pochodeň pokroku, humanity, civilizace. Navrhuji proto, abychom se semkli a po staré dobré tradici a na důkaz kontinuity evropských hodnot manifestačně upálili jednu – dvě čarodějnice. Nebo radši tři.

Zdroj