Mýty kolem jaderné energetiky – jaderné zamoření
Uveřejněno dne 12 srpna 2019 000 10:32
Antijaderní aktivisté vyžadují nejen odstávku elektráren, které už pracují a dodávají energii do sítě, jejich cílem je také znejistit pokud možno co největší množství lidí, aby následně protestovali proti stavbě nových elektráren. Používají k tomu jednu velice oblíbenou manipulaci.
“U každé atomové elektrárny dochází k zamoření okolí radioaktivitou – a to i tehdy, když pracuje v normálním režimu. Jedná se o prvky jako tritium (nestabilní molekula složená ze tří nukleonů – protonu a dvou neutronů), radioaktivní uhlík, stroncium, jód, cesium, plutonium, krypton nebo xenon,” tvrdí aktivisté. Tyto prvky se prý pak ukládají v zemině, pronikají do tkání zvířat a lidí, kde způsobují rakovinu. A představte si – vláda o tom ví … a všechno tiše toleruje, říkají aktivisté.
Nejspíš nejznámější jsou pak zvěsti o leukemii malých dětí, které bydlí v blízkosti jaderné elektrárny. Průzkumy četnosti leukemie mezi dětmi samozřejmě nic takového nepotvrdily – průzkumy ale nějakou dobu trvají – a mezitím je semínko nedůvěry (ne-li rovnou paniky) zaseto. Úkol splněn.
Jak je tomu ale doopravdy?
Ne že by vyloženě lhali. Jen vám neříkají celou pravdu. V této zájmové skupině je to velice oblíbený postup – a říká se mu manipulace.
Vláda (a příslušné úřady) skutečně ví o tom, že se z jaderné elektrárny uvolňují radioaktivní izotopy. Koneckonců všude kolem nás je určité množství přirozené radioaktivity – a určitou hodnotu přirozené radioaktivity musí vykazovat i materiály, ze kterých se staví jaderná elektrárna. Pokud jde o “exotické” izotopy, vzniklé na místě “činu” díky provozu jaderného reaktoru – nejen že se uvolňují do blízkého okolí… jejich množství se také velice pečlivě monitoruje. A tak můžeme s naprostou určitostí říci, kolik jich přesně je.
To je mimochodem skutečnost, kterou o sobě nemohou tvrdit žádné jiné zdroje energie. Paradoxně pak dochází k tomu, že aktivisté straší veřejnost kvůli jaderným elektrárnám – mlčí ale k zamoření, které do okolí vysílá elektrárna na pevná paliva (například uhelná, i uhlí totiž obsahuje určité množství přírodních radioaktivních látek). Přitom je “zamoření” radioaktivními izotopy u uhelné elektrárny daleko intenzivnější než je tomu u elektrárny jaderné.
Kolik radioaktivity vypouští jaderná elektrárna v běžném provozu?
Běžné jednotky, které označují množství radioaktivních rozpadů za vteřinu, jsou na pochopení v běžném životě příliš exotické.
Každou vteřinu například dochází v našich tělech ke zhruba 5000 rozpadů – a to zcela bez následků. Pro laika to ovšem může být obrovské číslo. Proto je tak jednoduché vyděsit obyvatele okolí budoucí jaderné elektrárny výrokem o miliardách jaderných rozpadů, které na ně číhají, když se projekt elektrárny uskuteční.
Pro lepší názornost chci tedy porovnávat radioaktivní “zamoření” s přirozenou hladinou radioaktivity, pocházející z materiálu, ze kterého se skládá naše planeta. Živá hmota se od samého počátku své existence na tuto přirozenou radioaktivitu adaptovala a umí se jí ubránit. Dokonce i navýšení této úrovně přirozené radioaktivity na dvojnásobek (region od regionu se hodnota přirozené radioaktivity liší) nemá na obyvatele daného území žádné negativní následky. Nemoc z ozáření (tedy nemoc, která vzniká tehdy, když je náš tělesný “samoopravný” systém přetížený a začne selhávat) vzniká až tehdy, když je úroveň radioaktivity zvýšena mnoho set krát.
Jaderná elektrárna skutečně vypouští do svého okolí určité přísně hlídané množství radioaktivních izotopů. Přispívá tak zvýšení radioaktivity okolí…
… o jedno nebo několik promile.
Promile je tisícina hodnoty, tedy 0,001. Zjednodušeně řečeno – aby jaderné elektrárny zamořily své okolí takovým množstvím radioaktivity, které by skutečně mohlo začít vyvolávat nemoc z ozáření (patří k ní také problémy s krví – leukemie) muselo by jich být na jednom místě milión nebo hned několik miliónů.
Strašák plutonium
Na tomto místě chci veškeré aktivisty, kteří roznášejí apokalyptické zvěsti o životu nebezpečném běžném provozu jaderné elektrárny, označit za … neznalé. Nebo (v případě, že nechci být diplomatická) za nestydaté manipulátory. Stejně je tomu u jejich představ o plutoniu, kterým podle nich jaderná elektrárna zamořuje své okolí.
Plutonium je prvek, který vzniká v palivových tyčích při provozu elektrárny. Tyto tyče jsou nejen velice dobře hlídané (žádná elektrárna se neobejde bez velice aktivní ochranky) ale také neprodyšně uzavřené v nádobě reaktoru, která je zase neprodyšně uzavřená v jímce kolem reaktoru. Plutonium se při teplotách, které panují uvnitř jaderného reaktoru nevypařuje. A stejně jako plutonium, je naprostá většina nově vznikajících radioaktivních izotopů demobilizovaná v tyči jaderného paliva a nemá šanci ji opustit.
Což samozřejmě neplatí pro plyny, které mohou během procesu vznikat. Jedná se například o radioaktivní xenon. Ani ten se samozřejmě nevypouští lehkovážně do okolního prostředí. Na izotopy, které by přesto mohly uniknout do okolí má provozovatel připravené filtry.
V praxi to pak vypadá takto: člověk, který žije nedaleko jaderné elektrárny může teoreticky v průběhu roku dostat (když se počítá s velice nepříznivými podmínkami) dávku až 300 mikrosievertu. Připomeňme si, že hodnota přirozené aktivity se pohybuje v jednotkách milisievertů – tedy několik tisíc mikrosievertů.
Rozhodně to ale neznamená, že lidé, kteří bydlí nedaleko jaderné elektrárny skutečně takovou dávku obdrželi. U žádné z německých elektráren nebyla například v posledních letech tato maximální dávka 300 mikrosievertů dosažena. Skutečné hodnoty jsou o několik řádů nižší. Pohybují se tedy skutečně maximálně v rozmezí několika promile běžné a bezpečné – přírodní – hodnoty.
Pro názornost
Kdosi spočítal, že pokud si vlezete na tři dny přímo do kondenzační věže jaderné elektrárny, budete poškozeni škodlivinami méně, než při jedné grilovací párty na vaší zahradě.
V jakém poměru se nachází přirozená radioaktivita, aktivita pocházející z jaderných elektráren, aktivita způsobená lékařskými přístroji apod. můžete vidět na následujícím obrázku.
Z důvodu copyrightu ho nemohu umístit přímo do blogu, proto jen link.
Shrnutí
Ano, jaderné elektrárny skutečně zamořují své okolí radioaktivitou. Její množství je ale mizivé, dosahuje jen nepatrných zlomků hodnoty přirozené radioaktivity a jiných – ochotně využívaných – zdrojů ionizujícího záření (rentgen, uhelná elektrárna, apod.).
Boj aktivistů proti radioaktivitě, kterou své okolí zamořuje jaderná elektrárna – je čiré pokrytectví. Když bude totiž stát na jejím místě elektrárna uhelná, bude radiační situace pro okolí daleko horší.