Planetární hrozba a zdravý rozum – Alexander Tomský
Uveřejněno dne 17 září 2019 000 12:28
Máme za sebou opravdu horké léto. Šestnáctiletá švédská žákyně brázdí oceány (létat by bylo hříšné) a poučuje politiky i papeže o klimatické morálce. V Německu stávkují středoškoláci a do popředí se po volbách do europarlamentu dostávají zelení aktivisté a média v celé Evropě jim sekundují a publikují články o globální hrozbě, plánovaných emisních daních, likvidaci uhlí a zákazu spalovacích motorů.
Dozvídáme se, že chov krav produkuje skleníkový plyn metan. Zdaníme hovězí. Čerstvá komisařka EU chystá diktát „klimaticky neutrálního kontinentu“ a během deseti let hodlá přinutit celou Evropu, aby snížila současné emise o polovinu. Bude to bolet, ocitáme se na pokraji recese. Dloudobě vycházejí panikářské publikace pod tituly jako „Neobyvatelná Země“ nebo „Klimatická tragédie“.
Už už to vypadalo, že vlna paniky a puritánského moralizování před pár lety odezněla, a nyní je tu opět. Nevím odkud se bere tohle flagelantství, proč se máme kát za cestování a spotřebu masa (nemluvím o přejídání), proč máme snižovat životní úroveň chudších občanů v Evropě (bohatých se to netýká, je to jejich hobby), přestože světový růst emisí a spotřeby ovlivnit ani zastavit nemůžeme? Proč máme věřit nejistým modelům, vždyť je globální klima nepředstavitelně složitou fyzikální a chemickou interakcí podobnou meteorologii, a proto jsou předpovědi tak nejisté.
Údaje modelů jsou mnohými vědci zpochybňovány. Peter Dietz (IPCC) a profesor John Christy (Univerzita Alabamy) poukazují, že od doby satelitního měření (1979) už po 40 let se v průměru teploty zvýšily každé desetiletí pouze o +0,13 stupně Celsia čili o více méně zanedbatelnou polovinu vědeckého modelového věštění.
Je to málo? Je to mnoho? Proč nejsou někteří vědci uznáváni a jejich nálezy, někdy tak prosté, jako v tomto případě, se jednoduše ignorují? Proč se politizuje věda?
Držme se zdravého rozumu! Ano, skleníkové plyny existují a nepochybně je produkujeme ve stále větším množství. Je jich moc? Ohrožují nás? To nevíme. Výkyvy klimatu (zatím) z historicko-geologického hlediska nijak neobvyklé nejsou a místo paniky a hysterie se jim snažme přizpůsobit.
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
A pokud máme obavy, držme se nějakého praktického záměru, s jakým nedávno přišla britská vláda, když oznámila program na výsadbu dvou miliard stromů. Na každé mezi a zahrádce jeden další strom. Docela roztomilý nápad meditovat ve stínu lípy, nemyslíte?