Zelení, sex s dětmi a média

Ti němečtí novináři, kteří si chtějí trochu orazit od své klima-propagandy, se již dva týdny rozhořčují nad rozhodnutím berlínského zemského soudu. Ten zamítl žalobu funkcionářky Zelených Renaty Künastové proti majitelům dvaadvaceti facebookových účtů. Na nich byla častována nevybíravými tituly.

„Jen když není použito násilí“

Abychom pochopili, o co šlo, tak se musíme vrátit do roku 1986. Tehdy v zemském parlamentu města Berlína poslanci diskutovali o tom, že někteří členové strany Zelených projevovali velmi „liberální“ postoje vůči sexu s dětmi. Zvláště výrazně se to projevilo v zemské organizaci Zelených v Severním Porýní-Westfálsku.

Během debaty v berlínském sněmu položil poslanec CDU otázku, jak členové strany Zelených vidí požadavek svých stranických soukmenovců z Porýní, kteří chtějí zrušit trestnost sexuálních praktik s dětmi.

V tu chvíli mu skočila do řeči Künastová s doplňující poznámkou… „jen když není použito násilí“. Její intervenci pochopil jeden z obviněných jako souhlas se sexem s dětmi, když není použito násilí. Napsal to nedávno na facebooku a odstartoval řadu rozlícených útoků proti Künastové, z nichž dvaadvacet obsahovalo opravdu velmi drsné výrazy.

Künastová šla k soudu a tvrdila, že jí připisovaná vsuvka „jen když není použito násilí“ byla zfalšovaná. Berlínský soud jí ale zřejmě nevěřil, protože došel k následujícímu závěru: Jelikož se její poznámka týkala sexuální oblasti a vzbuzovala pobouření, „je soud toho názoru, že si žalobkyně jako politička musí nechat líbít i hodně přehnanou kritiku.“

Správné je více než pravdivé

Z německým médií okamžitě vyvřela erupce navztekaných komentářů. Jejich sdělení bylo víceméně stejné: Jen velmi výjimečně a okrajově zmiňovaly, že sexuální styky s dětmi vyvolávají u drtivé většiny lidí zhnusení a pobouření. O to více se novináři zabývali tím, že se na facebooku lidé odvážili zaútočit na političku Zelených. Kritika novinářů se obrátila také proti soudcům, jejichž nezávislost zřejmě uznávají jenom tehdy, když odsoudí ty „špatné“.

Co lze říci obecně? Je příznačné, že ti, kteří mají společnost informovat o světě, se velmi často řídí pravidlem, že správné je více, než pravdivé. Co je správné, určují oni sami a jsou morálně velmi flexibilní, když jde o „nepřátele správné věci“.

Proto německá média reagují jen zřídka a vlažně, když se v určitých kruzích nadává političce Alternativy pro Německo (AfD) Alici Weidelové do nacistických děvek anebo když si policisté musí od aktivistů (pro správnou věc, samozřejmě) denně vyslechnout ty nejhrubší nadávky.

Ale když jde o političku Zelených, tak se ještě čtrnáct dní po oznámení rozsudku dočtete o sexismu a utlačování žen. A nádavkem se ti, kteří společnosti denně vymývají mozky svými vlastními názory, dožadují přísného potrestání těch lidí, kteří na jejich jednostrannou a poučovatelskou žurnalistiku reagují vztekle.

Zdroj